"Evropská integrace se dostala do slepé uličky a poslední půlstoletí jejího vývoje je třeba odbourat." Prohlásil to při křtu své nejnovější knihy Evropská integrace bez iluzí prezident Václav Klaus. Připomněl slova klasického liberála Roberta Nefa, podle kterého "na konci slepé uličky zbývá už jen cesta zpět".

Podle mého názoru nejsme ve slepé uličce. V integraci Evropy je naopak třeba pokračovat, jen tak lze v budoucnu zabránit kolapsu evropského hospodářství, evropské kultury a evropského sociálního systému.

K tomu je však zapotřebí dvojí: Změnit fungování Evropské unie v jejích - podle mého názoru - fundamentálních ideových základech. Pokud EU vědomě navazuje na tradice osvícenectví, nemůže čekat, že se pohybuje někam jinam než k ekonomické a politické stabilitě. Schází jí sjednocující prvek naprosto zásadního významu, což by si současní technokraté měli uvědomit především. Pokud EU není pevně přesvědčená, že má ideově co říct, nemůže spoléhat na ekonomickou prosperitu jako na jediný jednotící prvek. Naprosto diferentní racionality znemožňují orientaci, člověk se nedokáže ztotožnit s cíli, které podlamují jakékoli historické poslání. EU je dnes především na pochybách sama o sobě, vidí se pouze jako ekonomický nástroj k uskutečňování vizí společenského blahobytu, ale chybí jí jakýkoli transcendentální záměr. Stává se zranitelnou pro agresivní sebevědomé ideologie - ať již náboženské nebo nacionalistické.

Mnozí dnes mají plné zuby transcendence a obtížně představitelných filosofických pojmů. To, že se něčemu chceme vyhnout a záměrně odstranit ze slovníku, však neznamená, že nám to někde nechybí.

Nevidím to dobře. Technokratická inteligence se tváří značně přesvědčivě, ale ideově nemá co nabídnout, křesťanská část je podlomena pluralitními ohledy a nesjednotí se ani v názorech na ochranu lidského života. Do toho přichází sebevědomý islám, který obsadí všechny pozice, jež jsme dobrovolně opustili. Jsme ve slepé uličce, obrátíme se a hle - proti nám jdou následovníci Mohameda a odhodlání mají na rozdávání. Jim šlapou na paty nacionalisté všeho druhu. Nemůžeme se otáčet a kráčet zpět, vždyť ani nevíme, kam by to mělo být. Nejsme ve slepé uličce, pokud přijmemes pokorou křesťanské evropské tradice a znovu si začneme věřit. Otočit se je v této situaci druhá špatná možnost - ta první, ještě horší, je zarputile kráčet dál.