"Musím to prohlásit naprosto jasně, protože existuje mýtus, že Evropská unie je zodpovědná za vlnu úsporných opatření, která postihuje Evropu. Není… Irsko by mělo stejný problém i bez eura, jen by neobdrželo unijní pomoc," prohlásil José Manuel Barroso, prezident Evropské komise, který s bruselskou delegací navštívil Dublin, aby připravil irskou vládu na předsednictví Unie.

Tahle nafouklá, pompézní a arogantní tvář Unie, jak lze často slyšet z Portugalska, tvář maoisty a bývalého šéfa Komunistické strany pracujících, opět mystifikuje. Barroso je jistě nejchytřejší eurokrat v Bruselu. Vystudoval práva, sociologii i ekonomii, má doktorát z Georgetownské univerzity, hovoří plynně francouzsky, anglicky a začal se teď učit i německy. Za svou šestiletou kariéru dokázal každou nepříjemnou pravdu o Unii a její politice obrátit (verbálně) v její opak. Proč? Protože dobře ví, jak je to doopravdy.

Irsko mělo před krizí fiskální přebytek a státní dluh ve výši 25 procent HDP. Dnes má oficiálně 120 procent a podle centrální banky dokonce 140 procent vůči HNP, protože v silně exportní ekonomice je čistě národní důchod podstatně nižší (nízké daně z nadnárodních firem nejsou přesně zohledněny). A kdo za to může podle Barrosa? No přece národní stát, jak jinak, a čím dřív jej asi zlikvidujeme, tím lépe. Jenže na hypoteční a úvěrové kalamitě bank se podíleli věřitelé z celé Evropy (největší podílníci byli Angličané a Němci) a Unie přinutila irské daňové poplatníky, aby to všechno zaplatili. Proto teď irská vláda doufá v nějaké unijní odpustky, právě vydala dluhopisy za nižší úrok, než musí platit za unijní "pomoc" (šest procent), kterou většina Irů považuje za lichvu. A jak se proti bublině v prudce rostoucí ekonomii měli politici bránit? Bez eura by kurz irské libry přirozeně a sám rostl a přehřátou konjunkturu by brzdila úroky centrální banka.

Drzost šéfkomisaře nezná mezí. Jako příklad uvedl recesí sužovanou Británii, která není v eurozóně. Měl by se podívat na vlastní statistiku (Eurostat). Nezaměstnanost v eurozóně 11,8 procenta, ve Španělsku 26 procent, v jeho rodném Portugalsku 16,3 procenta, v Irsku 15 procent, ale v Anglii 7,8 procenta. Neštěstí postižených států je však mnohem větší, než napovídají tato čísla. Nezaměstnanost celé generace mladých je totiž většinou dvojnásobná – tedy těch, kteří zůstali. Čísla jsou (v případě Irska dokonce radikálně) snížena emigrací. O tragédii Irska vypovídá tento údaj: v roce 2006 žilo v zemi 648 000 lidí ve věku od 15 do 25 let. Dnes je to pouhých 138 000.

Tak hrůzná je cena za ideologické euro.

LN, 15.1.2013