Evropská integrace stojí na omezování národní suverenity, státním intervencionismu a monopolizaci moci. Je vytvářena na základě dobře míněných snah o mír a obecné blaho, ale její důsledné uvádění do praxe však může snadno vyústit v diktaturu.

Naše „intelektuální elita“ nekriticky obhajuje Evropskou unii, stejně jako kdysi básnila o Sovětském svazu a jeho pokroku, solidaritě a internacionalismu. Ten, kdo si dovolí zapochybovat o smysluplnosti evropské integrace riskuje, že bude minimálně označen za nacionalistu. V určité skupině našich intelektuálů je národ téměř zapovězeným pojem. Ve svém euronadšení bagatelizují otázku státní suverenity, která vždy znamenala a bude znamenat jediné: že stát je odpovědný za zákony, které platí na jeho území. Členství v Evropské unii znamená dílčí vzdání se svrchovaného rozhodování ve prospěch společných orgánů, na něž má členská země vliv jen v rámci svého podílu, tedy velmi malý.

Projekt Evropské unie je součástí širšího trendu snah o smazávání národní suverenity a posilování pravomocí celosvětových nadnárodních struktur. Nadnárodním veřejným organizacím je již sto let přisuzována především schopnost zajistit mír, což je hluboký omyl. Světovláda válkám zabránit nemůže, nanejvýš jim dává nový název - terorismus. Nejkonkrétnější návrhy přináší Václav Havel, který dobře ví, že na prosazování své vize potřebuje exekutivní orgány. Určitě by OSN měla mít své stálé vojenské a policejní jednotky. Její vrcholný exekutivní orgán by měl kontrolovat a vymáhat plnění zákonů či usnesení OSN v oblasti bezpečnosti, lidských práv, životního prostředí, výživy, hospodářské soutěže, v oblasti zdravotnické, finanční, místního rozvoje a tak dále. Havel se tak přiřadil k lidem, kteří volají po centrálním řízení světa. Je si současně vědom, že na prosazování exekutivní moci světovlády jsou zapotřebí finance. Ideální by podle něj bylo, kdyby jednou mohl na OSN přispívat co nejpřímější cestou nějakou mikroskopickou částkou svého výdělku každý obyvatel planety.

Nejvýznamněji se o globální nadvládu snažili komunisté. Jejich proletářský internacionalismus předpokládal vzájemnou podporu a spolupráci pracujících různých zemí v boji proti mezinárodní buržoazii, uznání úplné rovnoprávnosti všech národů a nesmiřitelnost s jakýmkoli vykořisťováním jednoho národa jiným národem. Lenin vypočítával, jak získávají moc nad státy nadnárodní korporace a proletariát trpí hospodářskými nespravedlnostmi. Václav Havel dnes říká, že soudobá podoba světové tržní ekonomiky a jejích institucí usnadňuje různé typy hospodářské nespravedlnosti a krátkozrakého egoismu, že Integrující se gigantické nadnárodní korporace mají stále větší vliv na politiku států a ohrožují volnou hospodářskou soutěž, a kombinuje manipulovaná fakta a úplné smyšlenky stejně jako jeho ideoví předchůdci. Stejně tak nemá rád základní instituce kapitalismu a tvrdí, že péče o pohyb peněz, kapitálu a vlastnických práv vynáší podstatně víc, než tvorba konkrétních hodnot. Světem se podle něj šíří četné moderní zlořády jako diktatura reklamy a konzumu. Svobodné jednání lidí považuje za diktaturu. Naopak zákazy a regulace jsou pro něj nástrojem k budování nové - morální společnosti.

Sovětský svaz je mrtev, ale myšlenky, na nichž byl budován, žijí dál. Jako by se historie opakovala ve spirále. V boji za lepší zítřky chtějí dnešní sociální inženýři opět regulovat životy lidí a přerozdělovat bohatství mezinárodně. Jejich národní státy jsou jim malé. Jediný monopolní nadnárodní stát, ze kterého již není kam emigrovat, zůstává zatím jen fikcí snílků a námětem na politický horor, ale politická globalizace v Evropě postupuje mílovými kroky. Lev Trockij, jehož vize se začínají s úspěchem naplňovat, kdysi prohlásil: „Úkol evropského proletariátu není zachovat na věky hranice, nýbrž je naopak revolučním způsobem zrušit. Žádný status quo, nýbrž Spojené socialistické státy evropské.“

Dnešní evropští leadeři jsou hnáni neochvějnou levičáckou touhou budovat velké projekty. Chtějí zrušit egoistické národní zájmy a vytvořit duch evropanství. Domnívají se, že žijeme v éře, v níž je politická integrace logickým vyústěním tisíciletého vývoje civilizace, a že tato integrace je garantem mírového uspořádání a odstranění nerovností. Avšak snaha překonat přirozený vývoj a prosadit vlastní vize navzdory zájmům obyčejných lidí nemůže být v konečném důsledku realizována jinak než formou diktatury.

Všechny projevy vzdalování politického rozhodování od občanů, tj. od jejich národních zastupitelských sborů, by proto měly být posuzovány s maximální obezřetností.

Převzato z Krejci.bigbloger.lidovky.cz