28.10.2020 | Den vzniku samostatného československého státu


EVROPA: Přijímat zpět džihádisty?

25.1.2020

Po turecké ofenzívě v Sýrii jsou evropské vlády opět konfrontovány s ožehavým problémem, co dělat se „zahraničními bojovníky“.

„Zahraniční bojovníci“ jsou muslimští extremisté, kteří opustili země, ve kterých žili, aby se připojili k Islámskému státu (ISIS) a bojovali proti západní civilizaci a jejím hodnotám. Většina z nich jsou muži, ale připojilo se k nim i mnoho žen, které tak vyjádřily svou podporu chalífátu vyhlášenému teroristickou skupinou ISIS. Tyto ženy se staly manželkami a partnerkami teroristů a mnoho z nich má s teroristy děti.

Od pádu Mosulu a Rakky je většina přeživších bojovníků ISIS v současné době zadržována v iráckých a kurdských vězeních. Někteří jsou také ve vazbě v severní Sýrii, na území, jehož budoucnost je nejistá. Většina žen žije se svými dětmi v uprchlických táborech, často ve velice mizerných podmínkách.

Evropské vlády se dosud zdráhaly hromadně přijmout své státní příslušníky zpět a pouze organizovaly repatriaci - případ od případu - jednotlivých žen a dětí. V současné době však sílí požadavek, aby byli všichni evropští státní příslušníci, ať už uvěznění nebo ne, vráceni zpět do Evropy.

Ke konci října 2019 iniciovala v Belgii skupina 300 univerzitních osobností petici, která požaduje „bezodkladný návrat Belgičanů ze Sýrie“. V komentáři publikovaném ve vlivném belgickém deníku De Standaard obhajovali dva spolupracovníci belgického Královského institutu pro mezinárodní vztahy repatriaci belgických džihádistů jako „správné rozhodnutí“. Rada pro zahraniční věci EU podpořila tu samou myšlenku v dokumentu nazvaném „Mimo dobro a zlo: Proč by měla Evropa přivést své zahraniční bojovníky domů“. Dokonce i belgický generální prokurátor Frederic van Leeuw zodpovědný za boj proti terorismu naléhá na vládu, aby provedla repatriaci vězněných teroristů a jejich trestní stíhání v Belgii.

Argumenty podporující repatriaci džihádistů jsou různé, ale shodují se v tom, že vzhledem k tomu, že irácké i syrské soudy a věznice nesplňují mezinárodní standardy, je návrat džihádistů Islámského státu do Evropy tím nejlepším způsobem, jak zajistit, aby zůstali pod kontrolou. V Evropě by potom mohli absolvovat programy deradikalizace a stát se umírněnými muslimy. Ženy jsou často zobrazovány pouze jako nevinné oběti a jejich děti jako nezletilí, kteří jsou v táborech v regionu Blízkého východu ohroženi radikalizací.

Všechny tyto výzvy k repatriaci džihádistů mají společné to, že se nikdy nezmiňují o obrovském utrpení, které Islámský stát způsobil Evropě, Blízkému východu a celému světu.

Všechny tyto výzvy zametají pod koberec podstatu problému. Vstupem do ISIS si džihádisté a jejich ženy vybrali svůj osud. Rozhodli se opustit své životy v Evropě, zahodit svá evropská občanství a připojit se ke „státu“, jehož základní hodnoty jsou zcela neslučitelné s hodnotami západních společností. Tito muži a ženy se rozhodli připojit k teroristické skupině, jejímž cílem bylo nemilosrdně vraždit své spoluobčany ve svých domovských zemích, jako tomu bylo v Nice, Berlíně, Bruselu, Paříži a na mnoha dalších místech; teroristické skupině, která v kleci upálila zaživa zajatého jordánského stíhacího pilota a znásilnila stovky jezídek. A to se zde zmiňujeme jen o části ukrutných zločinů spáchaných Islámským státem. V době, kdy se připojili k ISIS, věděli tito muži a ženy velice dobře, co dělají. Povahu a brutální zločiny této teroristické skupiny nemohli ignorovat. Západní země by jim měly odebrat jejich občanství, protože se koneckonců sami vzdali svého občanství tím, že se připojili k teroristické organizaci ISIS.

Dotčené osoby patří k první, častěji však k druhé nebo třetí generaci imigrantů a ve většině případů si stále zachovávají státní příslušnost země, z níž jejich rodiny pocházejí: Maroka, Alžírska, Tuniska nebo Pákistánu. Ztrátou západního občanství by se nestaly osobami bez státní příslušnosti.

Zásadou mezinárodního práva je, že zločiny mají být souzeny v zemi, kde byly spáchány. Není důvod prokazovat milosrdenství lidem, kteří se snažili masově vraždit své spoluobčany a zničit společnosti, ve kterých žili. Ženám džihádistů a jejich dětem narozeným v Iráku nebo Sýrii by také nemělo být dovoleno vrátit se do Evropy. Pokud mají stále občanství zemí, ze kterých původně přišli, tak tyto země si je mohou vzít zpět, ale evropské vlády nemají žádnou povinnost ani odpovědnost jim pomáhat.

Zastánci repatriace džihádistů a jejich rodinných příslušníků se obvykle odvolávají na „morální důvody“. Podle nich nejsou děti narozené v chalífátu zodpovědné za zločiny svých rodičů a měli bychom se o ně postarat. To je určitě pravda. Proč by ale měly mít nárok na lepší zacházení než ostatní děti narozené v Iráku nebo Sýrii? A co děti jezídek znásilněných džihádisty ISIS? A co syrští, kurdští a iráčtí sirotci, jejichž rodiče byli džihádisty ISIS zavražděni? Nezaslouží si tyto matky a děti naši pomoc a podporu daleko více než ženy, které žily v Evropě, a nyní fňukají, že „udělaly chybu“, když se připojily k ISIS? Byla to opravdu zatracená chyba: jsou teď přinejmenším spolupachatelkami zločinů a krutostí spáchaných ISIS. Jak napsal britský komentátor Piers Morgan:

„Jsou to ženy, které opustily své domovy, rodiny, přátele a země, aby se vdaly za nejhorší teroristy světa. Mají s nimi sex, mají s nimi děti, vaří pro ně, starají se jim o domácnost, milují je a uctívají je. A mezitím jsou jejich manželé zaneprázdněni znásilňováním, mučením, kamenováním, stínáním a vražděním nevinných lidí.“

Tato debata o repatriaci je dalším příkladem toho, jak je dnes Západ při uplatňování svých morálních zásad zmatený. Skutečnými oběťmi jsou lidé, kteří byli ISIS zavražděni, zmrzačeni, znásilněni, mučeni nebo vysídleni. Jejich děti, pokud jsou naživu, budou muset žít s následky terorismu ISIS po celý svůj život. Jen v Iráku bylo po pádu ISIS a jeho „chalífátu“ objeveno více než 200 masových hrobů. Oběti teroristů ISIS jdou na celém světě pravděpodobně do milionů.

Pokud se evropské vlády budou muset rozhodnout, zda mají podporovat přeživší znásilněnou jezídku a její nechtěné dítě, nebo ženu, která ochotně opustila Evropu, aby Západu a jeho hodnotám naplivala do tváře tím, že se připojila k ISIS, měly by si vybrat tu první. Dobrotrusové, promiňte. Těmto zrádcům a zrádkyním by návrat do Evropy neměl být umožněn.

Autor je belgický honorární senátor a bývalý prezident organizace International Crisis Group.

Překlad původního textu:Should Europe Bring Back the Fighters Who Left for ISIS?
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Převzato z webu Gatestone Institute

Alain Destexhe


Ušetřila jsem při online nákupech vánočních dárků. Jak se mi to podařilo?
Ušetřila jsem při online nákupech vánočních dárků. Jak se mi to podařilo?

A je to zase tady! Vánoce jsou za rohem. A zvláště pokud se chystáte pořídit nějaké dárky přes internet, rozhodně se vyplatí nakupovat ještě před...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.