Kancléřka Merkelová se dostává pod obrovský tlak svých koaličních partnerů i německých občanů svým postojem „otevřené náruče“ pro migranty. Zprávy německých tajných služeb obavy a rizika ze složité integrace převážně muslimských migrantů pouze potvrzují. Tento týden se objevila zpráva, že se v Bruselu opět jedná o zavedení trvalého přerozdělovacího mechanismu migrantů mezi státy EU. Novinkou však bylo, že se již nejednalo pouze o přerozdělování migrantů z hraničního Řecka a Itálie, ale dodat migranty do přerozdělovacího mechanismu chce také Švédsko a Německo.
Z pohledu kancléřky Merkelové to zní logicky. Evropská solidarita patří mezi základní „evropské hodnoty“ a přerozdělováním by se snížil počet migrantů v Německu, což by ospravedlnilo současnou politiku kancléřky. Nejenom z českého pohledu se nejedná o solidaritu, ale o diktát pod pláštíkem Lisabonské smlouvy. Určitou nadějí je politický vývoj v Polsku, jehož nová politická reprezentace by dnes pro kvóty pravděpodobně nehlasovala. To je nadějí také pro budoucnost Visegrádské čtyřky.
Falešná humanita a politická korektnost stále více a více prohlubují příkop mezi obyvateli Evropské unie a jejím vedením. Migrační proud je válka lidskými projektily a nebojuje se o nic menšího, než o budoucnost křesťanské Evropy, jak ji po staletí naši předkové budovali.
Evropská unie se dosud projevila jako naprosto neschopná jakkoli zastavit či alespoň zpomalit migrační proud. Naopak, přes příchod zimy počet migrantů neklesá. Čtvrteční vyhlášení Bruselu, že příští rok můžeme očekávat v Evropě až tři miliony migrantů, přeci znamená, že vedení EU nehodlá migrační proud nijak zastavovat, naopak. Toto vyhlášení je přeci jasným vzkazem pro pašeráky, že příští rok budou mít ještě větší příjmy. Bude-li Německo nadále podporovat migrační vlnu (Merkelová: „Zvládneme to!“) a zároveň prosadí trvalé přerozdělování uprchlíků, nastane čas začít vážně hovořit o vystoupení z Evropské unie.
Autor je senátor za ODS