Ti zatracení Řeci už zase požadují další prachy! Tak to teda ne. Takhle to přece dále nejde! To se všichni v Evropě zbláznili? Už toho máme (my, pracovití Evropané) fakticky tak akorát! Proč bychom měli nadále platit ze svého už tak střídmého měšce ty nic nedělající, líné žebráky z jihu Balkánu, kteří bez jakýchkoliv skrupulí jen natahují ruce, aby si už ve svých 47 letech mohli užívat svého průměrného důchodu 2000 €!
Tak takhle nějak by se dala shrnout již celý rok trvající hysterická mediální masáž, která se rozšířila jako mor po celé Evropě. A za ten rok dosáhla již takové síly, že tyto nesmysly už nešíří jen kdejaký matěj na svém blogu, ale, a to je mnohem závažnější, i zcela seriózní listy či servery. A proč také ne, když o neúměrné lenosti nepracujícího jihu Evropy je přesvědčena i německá kancléřka?
Po tisícerém opakování těchto nesmyslů se tak postupně tyto lavinovitě šířené nesmysly stávají hezky po goebbelsovsku obecnými “fakty“.
Proti takovému celoevropskému etnickému lynči se pak bojuje opravdu velmi těžko. Přesto se pokusím o nemožné. Alespoň čtenářům mého blogu se pokusím uvést na pravou míru alespoň ty největší mýty šířené okolo řecké dluhové krize.
Upozorňuji, že tento blog není žádnou odbornou politicko-ekonomickou analýzou. Je jen výsledkem asi hodinového probírání se internetovými stránkami OECD či EUROSTATU. Je s podivem, že toho nejsou schopni (nebo spíš nechtějí?) také naši profesionální novináři.
Mýty versus fakta
Mýtus: Řekové chodí do důchodu v průměru v xy letech. Za xy si dosaďte 53, 47, 50… (co server, co novinář, to jiný údaj). Přitom ani jeden se pravdě ani nepřiblížil, ta totiž není pro jejich čtenáře zajímavá.
Server Aktuálně.cz uvedl např. toto: „Důchodci přijdou o své roční bonusy a průměrný věk odchodu do důchodu se zvýší o 14 let - ze současných 53 na 67 let.“ (zde) Těch 53 let je naprostý nesmysl a úlet.
V tomto směru ustřelila právě i již zmíněná Angela Merkel, která veřejně prohlásila, že není možné, aby Němci chodili do důchodu později než jižní národy.
A jak je to doopravdy? Stačí nahlédnout na stránky OECD.
Fakta: Nejnižší možný oficiální odchod do důchodu před r.2010 byl v Řecku u mužů v 60 letech (stejně jako u nás), nyní se skokově zvýšil na 65 let. To je však pouze oficiální rok pro odchod do důchodu, zajímavější je samozřejmě faktický průměrný věk odchodu do důchodu.
Průměrný Řek tak odcházel do penze za posledních 5 let v průměru o 3 měsíce později než průměrný Čech a jen o 4,8 měsíce dříve než průměrný Němec.
A když přihlédneme pouze k mužům, pak průměrný Řek šel do důchodu dokonce později (o měsíc) než průměrný Němec. Upozorňuji, že se jedná o statistiku let 2004-2009, tedy ještě před vypuknutím řeckých dluhových problémů. Nyní, kdy se odchody do důchodu skokově zvýšily o 5 let, se faktický odchod samozřejmě samozřejmě taky skokově posune směrem nahoru. (zdroj)
A např. Portugalci, rovněž zadlužení až po uši, chodí do důchodu v průměru až o celé 4 roky později než Němci.
Mýtus: Řeci jsou líní jako vši, celé dny se válejí v tavernách a na pláži. Přitom požírají gyros a zapíjejí ho ouzem.
Fakta: Podíváme –li se na průměrné skutečně odpracované hodiny na osobu a rok, zjistíme, že Řekové jsou po Korejcích nejpilnější národ na světě! Ať to zní ve světle rozšířených klišé jakkoliv úsměvně či neuvěřitelně, průměrný Řek stráví v práci za celý rok 2123 hod, to je o celých 87 dní (téměř o 3 měsíce!) více než průměrný Němec! Pro zajímavost: my, v ČR jsme v tomto žebříčku na 4. místě a v práci strávíme ročně 1992 hod.
Samozřejmě, že Němci mají mnohem vyšší produktivitu práce, ale ta přece výslovně nevypovídá o pracovitosti lidí, ale o technologické a celkové ekonomické vyspělosti země a o kapitálových možnostech dané země. (zdroj)
________________________________________
Tato "pracovitost" Řeků je ve shodě i s mou osobní zkušeností. Dovolte mi ji zde uvést:
Jednou (bylo to na zač. 90.let), jsem si pár dní přivydělával v Řecku na stavbě jako helfer – tedy míchač a nosič malty zároveň. Přestože jsem předtím podobných brigád u nás zažil jako student mnoho, tam jsem byl překvapen: makalo se „od – do“ na minutu přesně s 15minutovou přestávkou na kafe (také přesně, ani minuta navíc). Obsluhoval jsem asi 3 zedníky, kteří mi nedali oddychnout. Když jsem naprosto nezvyklý takového pracovního tempa jednoho dne zjistil, že mi písek na maltu dojde asi půl až tři čtvrtě hodiny před koncem pracovního dne, majstrovi jsem to úmyslně neřekl a těšil se, že aspoň ten den skončíme o něco dříve. Když jsem s vítězným úsměvem na tváři majstrovi oznámil, že písek došel a že ten den už tedy jaksi padla, strašně se na mě rozeřval a příšerně nas..ný kamsi odběhl objednat další náklaďák s pískem. Ten přijel přesně za půl hodiny a já byl nucen rozmíchat další várku malty. Ten den jsme všichni kvůli mě skončili asi o hodinu později. Ten den jsem si také obohatil svůj řecký slovník o pár šťavnatých nadávek. Komu byly adresovány, dodávat netřeba.
________________________________________
Mýtus: Řecko loni dostalo půjčku od MMF a států Eurozóny 110 mld €, které stačilo za necelý rok prožrat a tak letos natáhlo ruku pro další peníze. Tak s tímto nesmyslem se poslední dobou potkávám ve faktických i internetových diskusích opravdu často.
Mimichodem, s tímto nesmyslem se neváhal vytasit např. ani zdejší megabloger p. Matějka – viz jeho článek. Doslova v něm pan Matějka píše: „….a ostatní státy v Evropě to nemuselo stát nově vypůjčených 110 miliard eur, které do Řecka zahučely jen proto, aby za pár týdnů byla státní kasa opět prázdná.“
Fakta: Do Řecka nezahučelo 110 mld. A už vůbec taková suma nebyla za pár týdnů utracena, jak si nestydatě vymýšlí p. Matějka.
Těch 110 mld. € (loni přislíbených, nikoliv vyplacených) bylo rozloženo v několika etapách do 3 let. Nyní se jedná o 5. část (cca 12 mld) z tohoto balíku. Jen tak mimochodem, člověk nemusí mít ani maturitu, aby si uměl spočítat, že země s ročním rozpočtem okolo 120 mld asi těžko utratí navíc za méně než půl roku 110 mld.
Mýtus: Evropa půjčkami pomáhá Řecku.
Fakta: Ano, výše uvedené tvrzení je pravda, ale jen poloviční. Evropa se snaží v prvé řadě pomoci sama sobě. Evropská centrální banka se děsí restrukturalizace řeckých dluhů jako čert kříže. Obává se pohromy, kterou by tento krok mohl způsobit u evropských bank.
Můj selský rozum přitom napovídá, že je to jediné rozumné řešení. Je blbost nalívat peníze dlužníkovi, když tyto by se vzápětí přelily od dlužníka coby lichvářské úroky do kapsy „lichvářovi“.
Závěr
Osobně si netroufám tvrdit, co by v dané situaci bylo nejlepší. Světová ekonomika je dnes natolik provázaná a globalizovaná, že se v ní těžko vyznají i největší ekonomičtí odborníci.
Ale přesto Vám na závěr řeknu, alespoň ve stručnosti, kde vidím hlavní příčiny této krize já.
Hlavní důvody řecké dluhové krize
Jistě lze souhlasit s tím, že se Řekové dostali do dnešní nezáviděníhodné situace opravdu sami. Respektive dostali je tam jejich nezodpovědní politici (ale ty zase zvolili obyčejní občané, takže ti se dnes opravdu nemohou na ně vymlouvat - to platí obecně pro všechny demokracie). A co tedy vedlo k dnešnímu neveselému stavu?
Hlavní důvody dle mého názoru jsou dva:
- Nekontrolovaný nárůst státní sféry za poslední dvě až tři dekády. Na vině tomuto smrtícímu trendu přitom byly levice i pravice. Státní sféra je dnes tak nabobtnalá, že ji soukromý sektor již nemůže uživit.
- Přijetí eura. Euro problémy zřejmě jen prohloubilo. Nárůst platů nekorigovala inflace, jak tomu bylo za drachmy. Tento nárůst přitom nebyl adekvátně podepřen zvýšenou produktivitou práce.
Kombinace nemožnosti devalvace měny s nárůstem nevýrobní sféry (ta byla právě formou stávek akcelerátorem neúměrného zvyšování platů) se pak stala smrtícím koktejlem, či chcete-li časovanou bombou, která loni explodovala. Zadlužení země, která ještě před 10 lety byla zadlužena v mezích průměru, přerostlo únosné meze a výsledky vidíme nyní.
Řekové budou asi ještě dlouho pykat za nezodpovědnost svých politiků, etnické celoevropské lynčování si však rozhodně nezaslouží.
A co se týká té lenosti, v Řecku mají možná líné pavouky, rozhodně však ne líné obyvatelstvo. Přijeďte se o tom přesvědčit v létě sami.
________________________________________
Inspirací k napsání článku mi byl blog pana Aleše Chmelaře, předsedy Politics Society na London School of Economics. Jeho blog si můžete přečíst zde: Ať si líní Řekové pomůžou sami! Za tento (jeden z velmi mála), objektivních článků na danou tematiku mu tímto děkuji.
Se souhlasem autora převzato z Fasulis.blog.idnes.cz