Prezident Macron přinesl nové argumenty, proč z EU vystoupit

Francouzský „prezident Slunce“ Emanuel Macron ve své průhledně účelové předvolební řeči – nazvané „Za evropskou obrodu“ – evropskému kontinentu sdělil, že „Evropa je on“, a že je proto nezbytné, aby vypadala podle jeho představ. To je i v kontextu postdemokratické EU velikášství dosud neznámého typu. Svůj boj (nechceme lacině vtipkovat překladem Mein Kampf) „vedu ve jménu Francie a bez ustání, abych pomohl Evropě…“ říká Macron. My jsme – po prostudování jeho pamfletu – přesvědčeni, že Evropa žádnou Macronovu pomoc nepotřebuje. Naopak.

Naprosto nepřijatelné je už Macronovo východisko, kterým je tvrzení, že „ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná a … v takovém ohrožení“. Jeho symbolem se stal brexit. To je zcela nehorázné tvrzení. Odejít z EU bylo svobodným rozhodnutím britských voličů, bylo důsledkem dlouhodobé nespokojenosti Britů s dnešním konceptem evropské integrace. „Brexit je slepá ulička,“ říká Macron. Pro koho je to slepá ulička? Brexit je pro Velkou Británii návratem k demokratickému výkonu politiky v rámci národního státu na základě mandátu voličů. Kdyby bylo v EU všechno v pořádku, kdyby to byl tak báječný a úspěšný model, jak Macron hlásá, pak by Britové neměli důvod EU opouštět.

Macron navrhuje vytvoření celé řady nových evropských orgánů, v nichž chce zaměstnat své europeistické souputníky a zároveň oslabit demokracii v jednotlivých členských zemích EU. Navrhuje např. vytvoření Evropské agentury pro ochranu demokracie, která by „každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím“. Co to znamená? Již ne voliči, ale agentura se svými „odborníky“ bude posuzovat, zda jsou výsledky voleb správné, takové, jaké si unijní Macronové přejí.

Macron navrhuje zřídit Evropský azylový úřad a Evropskou radu pro vnitřní bezpečnost. Zůstat součástí schengenského prostoru by pro nás bylo za těchto okolností smrtelnou chybou. Migrační krize jasně prokázala, že je schengenský „bezhraniční“ projekt zcela mylný koncept. Svobodné cestování ani obchodování nijak výrazně nezjednodušuje, ale je mimořádně výhodný pro nekontrolovatelné překračování hranic migranty nebo pachateli nejrůznějších nezákonných činů. Macronem koncipovaná „revize“ schengenského prostoru by podřídila Českou republiku povinnému přerozdělování migrantů, aniž bychom se mohli takovému postupu vzpírat.

Slovo „hranice“ používá Macron ve vyhroceně ochranářském přístupu, když tvrdí, že „hranice musí zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a na nových základech postavit naši obchodní politiku“. Tím rozumí uzavřít hranice všem firmám, které nedodržují „evropské hodnoty, normy pro životní prostředí, ochranu údajů a spravedlivé daňové odvody“. Co to jsou evropské hodnoty, bude stanovovat on a jemu podobní. I to je pro nás naprosto nepřijatelné.

Macronova „nová“ Evropa, která „bude předjímat situaci na trhu práce, aby mohla vytvářet pracovní místa“ zaručí všem občanům „stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu … každoročně kolektivně vyjednávanou“. Bude prostorem bezuhlíkové technologie a prostřednictvím Evropské banky pro klima umožní splatit „klimatický dluh“. O naše zdravé a nezávadné potraviny se postará Evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost a do akce nastoupí Evropská rada pro inovace. Macron v konstrukci „nové Evropy po brexitu“ navrhuje zcela nepřijatelný rozsah evropských regulací, čímž demonstruje, že evropské elity (v čele s ním) motivaci odchodu Britů z EU nepochopily.

Autoritativní a povýšené rady přináší Macron v době, kdy se Francie potýká s bezprecedentními hospodářskými a sociálními problémy. Co chce doma naprosto neúspěšný a neoblíbený prezident radit zbytku EU? Kde se v něm bere drzost domácí neúspěchy své politiky překrývat evropským aktivismem? Pokud by nabubřelá „macronovská“ politika měla být dnešní EU vnucena a Macronova „evropská obroda“ realizována, pak bychom z takové EU měli co nejrychleji odejít. Jestli pro někoho naše výzvy k vystoupení z EU dosud zněly jako příliš radikální a málo zodpovědný přístup, děsivá Macronova vize pro nás jiné východisko nenabízí. Opusťme Evropskou unii nadutého francouzského polomonarchy, dokud je ještě čas.

MfD, 7.3.2019

Institut VK