Přestože vzdálen tři a půl tisíce kilometrů od lítého boje o Lisabonskou smlouvu, či spíše právě proto, napadlo mě udělat malý test. Využil jsem přítomnosti mezi egyptskými obchodníky – prodejci na sinajských tržištích, supermarketech a v hotelové nákupní arkádě, abych si ověřil, jakou povědomost mají o Evropské unii.

Podmínky v arabském turistickém prostředí nemohly být lepší. Nabídka všeho možného početným návštěvníkům zejména z Evropy a Ruska patří k hlavním zdrojům obživy nemalého množství místních rodin. A protože prodejců a stánkařů je na první pohled víc než by odpovídalo ekonomickým zákonům, musejí se všichni hodně předhánět v lákání zákazníků. Kdo na arabském tržišti někdy byl, ví, že se předhánějí opravdu vehementně. Někdy působí dojmem, jako by šlo o život. Takové atmosféry by byla škoda nevyužít.

První, co egyptský prodejce musí zjistit je, odkud jste. Naprostá většina mluví anglicky: „What country are you from?“ Z jaké jste země?

Našinci obvykle odpoví: „We are from Czech Republic.“ Jsme z ČR. To je signál pro Egypťana, aby použil uvítací formuli: „Achoj, jak se maš. Dobra sena.“ Pak už je jen na nás, jak zareagujeme a zda se necháme vlákat do sítí odvěkého rituálu, kterým je smlouvání (což je téma na samostatný článek).

Připouštím, byl v tom kus škodolibosti, ale jak jinak zjistit, jaké postavení v geografických znalostech Egypťanů má Evropská unie než následujícím dialogem (již převedeným do češtiny).

Ahoj, odkud jsi?

Jsem z EU.

Z EU? Co to je?

EU je Evropská unie.

Evropská unie?

Ano, je to velká unie v Evropě složená z 27 zemí.

Následovaly nechápavé pohledy. Nepodezírám mladé sinajské obchodníky, že by o EU nikdy neslyšeli, ale toto je zjevně zaskočilo. Nevěděli, v jaké jazykové verzi mají říci ono obligátní „Jak se máš?“ Ti důvtipnější z nich mě zaskočili otázkou, jaké že hlavní město ta Evropská unie má? Bylo zřejmé proč je to zajímalo: takto chtěli odvodit národní identitu.

Zde dostali pro změnu mě.

Řeknu-li Brusel, budou si logicky myslet, že jsem Belgičan a zeptají se francouzsky „Comment vas-tu?“ Jak se máš? Nezbylo než přiznat barvu. „V EU je 27 hlavních měst. Ve Francii je to Paříž, v Německu Berlín, v České republice Praha … “

Odtud už vedla přímá cesta k přiznání (národní) barvy. „I am from Czech Republic.“ Jsem z ČR.

V tom okamžiku napětí opadlo. Na tvářích arabských trhovců se objevil úsměv: „Achoj, Jak se maš. Dobra sena.“

Dialog se pak odvíjel podle osvědčeného mustru. Vyberete zboží, zeptáte se, kolik stojí, obchodník se dotáže, jestli budete platit v místní měně (egyptské libry) nebo v dolarech (za zmínku stojí, že nikdo se nepídil po eurech, třebaže je běžně přijímají) – a pak nastalne zlatý hřeb „programu“, kouzelné smlouvání, nezbytná součást rituálu v orientálním byznysu.

***

V dlouhodobém uvažování na téma vztahu ČR – EU tento malý příklad z jedné blízkovýchodní země přispěl k výraznému snížení mých obav, že se naše země rozpustí v Evropské unii jako kostka cukru v šálku arabské kávy a přijde o svoji národní identitu. Také proto byla má letošní cesta na jihovýchodní břeh Sinaje užitečná.

Stejskal.estranky.cz