Rovnost občanů Evropské unie je jednou ze základních hodnot, o které se Společenství opírá. Tato rovnost však neplatí při cestách Evropanů například do Spojených států. Z nově přistoupivších zemí, kromě Slovinců, totiž musí všichni občané cestující do Ameriky získat vízum. Tito občané na rozdíl od ostatních Evropanů musí stát fronty na amerických ambasádách, zaplatit nemalé peníze a už roky marně čekají na to, až Unie podpoří jejich snahu o zrušení víz. Ve stejné situaci ze starých členských států jsou pouze Řekové. Tři roky po rozšíření Evropské unie tedy existuje nerovnost mezi starými a novými členskými státy. Taková situace je neudržitelná.

Jednání Evropské komise se Spojenými státy o odstranění této nerovnosti dosud příliš nepokročilo. Důvodem může být i skutečnost, že většině starých členských států stávající stav vyhovuje, neboť je pro ně výhodné co nejvíce odkládat připravovanou dohodu o přísnějších pravidlech pro zaoceánské cesty. Je sice pravdou, že zejména po rozšíření schengenského prostoru se tlak bruselských úředníků, aby Američané novým členským státům odstranili víza, vystupňoval, ale své ovoce stále nepřinesl.

Proto se Česká republika rozhodla jít vlastní cestou, a vyslyšet tak žádosti svých občanů. Pro české občany je bezvízový styk se Spojenými státy nesmírně důležitý, neboť je symbolickým pokračováním našeho historického návratu mezi demokratické státy. Česká vláda proto s USA uzavřela vízové memorandum o společném postupu. A právě diskuse o tomto kroku a o možném bezvízovém styku českých občanů s USA se dostala až na program březnového plenárního zasedání Evropského parlamentu.

V debatě většina poslanců zdůraznila, že ačkoli chápe frustraci některých členských států, Unie by měla v této otázce vystupovat jednotně s cílem zabránit tomu, aby byly USA poskytovány údaje nad rámec dohody o systému jmenné evidence cestujících (PNR). Evropský komisař pro justici a vnitro Franco Frattini zdůraznil, že nezpochybňuje právo členských států uzavírat bilaterální dohody v některých oblastech, domnívá se však, že v otázce víz by Evropa měla vystupovat jednotně. Česká republika však jednala zcela v souladu s právem Evropského společenství, což dokládá i rozbor právní služby Rady. Naopak Česká republika zapracovala do svého memoranda požadavky Evropské unie tak, aby memorandum bylo plně kompatibilní s právem Evropského společenství.

Podle mého názoru, kterým jsem na plénu společně s europoslancem Janem Zahradilem obhajoval české národní zájmy, by Unie měla vnímat uzavřené memorandum jako příspěvek ke společnému úsilí zrovnoprávnit práva všech členů Unie. Tento krok by neměl nikdo zpochybňovat, a pakliže, tak jako dosud, nebude Unie ve vyjednávání s USA úspěšná, je zapotřebí se jím inspirovat. Také ostatní země by měly pokračovat v bilaterálním vyjednávání, protože o zařazení zemí do Visa Waiver programu jsou Spojené státy ochotny vyjednávat pouze bilaterálně. Přikazuje jim to jejich vnitrostátní legislativa.

Jedině tímto způsobem se nám podaří dosáhnout společného cíle - stejných práv pro všechny občany členských zemí Evropské unie.

Štrasburk, 11.3.2008

Poslanec EP