Může za to jen krize, jak nám agentury tvrdí? Ne, Evropan budoucnosti tak jako tak bílý nebude - bohužel

"Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat," praví známý český klasik. Jeho nesmrtelný výrok dobře sedí i na výsledky nejnovějšího demografického průzkumu Institutu Maxe Plancka z Rostocku ve 28 evropských zemích, jež se nyní dočkaly četných komentářů v německých médiích. Ty jsou tristní: kvůli krizi klesá v Evropě už i porodnost. Jen kvůli krizi?

Pokles porodnosti je nejvýraznější v jihoevropských zemích, jako jsou Španělsko a Chorvatsko, dále pak také v Maďarsku, Irsku a Lotyšsku. Na děti tam – přinejmenším dočasně - rezignují zejména mladí do 25 let: "Negativně se tu odráží fakt, že situace lidí na začátku profesní kariéry je v těchto zemích obzvláště nejistá," konstatuje spoluautorka projektu Michaela Kreyenfeldová.

Institut zdůrazňuje, že ukazatele nezaměstnanosti a porodnosti v zemi jsou prokazatelně provázány: zvýší-li se nezaměstnanost o jedno procento, sníží se – jak se ukazuje - porodnost ve věkové skupině 20-24 let o 0,1 %, v jižních zemích ale až o 0,3 %. Jako modelový příklad k tomu zmiňuje Španělsko: tam podíl 1,24 dítěte na jednu ženu v roce 2000 trvale stoupal až na 1,47 v roce 2008; o rok později klesl na 1,40 - poté, co se nezaměstnanost zvýšila z 8,3 % na 11,3 %. V roce 2011 tam pak na jednu ženu připadlo už jen 1,36 dítěte.

Sever kontinentu tak postižen není: V Česku, Polsku a Velké Británii se růst porodnosti pouze zastavil, v Rusku a Litvě měla krize jen malý vliv, stejně jako v Rakousku či Švýcarsku. V Německu dokonce mírně nárůst porodnosti stoupl, ovšem – jak agentura podotýká – tam se zároveň nezaměstnanost snížila.

Jak tomu tak teď v Evropě bývá, už se na nejvyšších úrovních spekuluje, jak neblahý trend prostřednictvím úvěrových a investičních pobídek pro mladé zvrátit. Obecným vzorem v tom má být Francie: ač tam nezaměstnanost ve sledovaném časovém období stoupla o 10 procent, díky štědré státní podpoře se tam ukazatel počtu dětí na jednu ženu vyšplhal přes 2, krize-nekrize.

O efektivnosti takových bohulibých opatření lze nicméně s úspěchem pochybovat. Byť snad může štědrá ruka státu – společně s místními rodinnými zvyklostmi – dočasně porodnost stimulovat, ač je jistě korelační provázanost ukazatelů nezaměstnanosti a natality ekonomicky zřejmá, stejně to má nakonec Evropa marné: ve srovnání s porodnostmi jiných etnik, jež ji obklopují a postupně též zaplavují, nemají taková opatření dlouhodobou šanci trend zvrátit.

Ať už se nám to líbí nebo ne, Evropan budoucnosti bílý nebude. V historii lidstva to koneckonců není nic nového – nejen Staří Římané, poté, co blahobytem ztučněli a zeslábli, museli postupně odevzdat žezlo barbarům. Kolo dějin se točí podle stále stejných pravidel, občas i kousek zpátky, střídají se rasy i národy a zvítězí nakonec pokaždé ti nejvitálnější. Je tomu tak koneckonců i v přírodě, nic netrvá věčně.

Podotýkám, že nikterak nefandím projektům "multi-kulti" a jsa otčímem dvou synů nemám žádnou radost z toho, co tu bude, až budou staří i oni, natožpak jejich děti – že se poměry poněkud přiblíží těm balkánským, je pravděpodobné. A stejně zřejmé je, že už jejich vnuci budou se svou bílou kůží menšinou, nebudou-li sami už poněkud hnědí nebo žlutí. Nehodnotím, pouze konstatuji danost, jíž se Evropa nevyhne, bohulibým projektům na podporu porodnosti navzdory, krize-nekrize. Bílý Evropan vymírá.

Tento vývoj jistě lze zbrzdit, ne však zvrátit - můžeme s tím nesouhlasit, můžeme se dokonce i rozčilovat; je to ale asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Bohužel.

Zdroje: Frankfurter Allgemeine Zeitung, Zeit Online, Die Presse

Per-hand-preklady.cz