Přesně se začátkem prázdnin začalo Dánsko s celními kontrolami na hranicích s Německem a Švédskem. Záminkou dánského rozhodnutí je ochrana občanů před přeshraniční kriminalitou. Dánsko má menšinovou vládu a znovuzavedení hraničních kontrol je cenou za její podporu ze strany pravicově populistických lidovců v parlamentu. Dosud se jedná pouze o namátkové kontroly, ale opatření jasně směřuje k demontáži schengenské smlouvy o volném pohybu osob uvnitř států, které na dohodu přistoupily. (Dosud se v rámci Schengenu jezdilo bez jakýchkoli kontrol na hranicích a kromě Kypru, Británie, Irska, Bulharska a Rumunska do tohoto volného prostoru patří všichni členové EU včetně nečlenského Norska, Švýcarska a Islandu.) Podle aktuálního rozhodnutí dánské vlády se dokonce mají do roku 2014 dostavět dodatečné kontrolní budovy na hranicích se sousedy. V moderní Evropě při současném režimu pohybu lidí přes hranice je tento krok zpět něčím jen těžko přijatelným.

Volný pohyb osob je jednou z nejdůležitějších vymožeností integrované Evropy. Právě Česká republika, jakožto země se zkušeností s komunistickým policejním státem obehnaným ostnatými dráty a šikanou hraničních kontrol, musí vnímat tuto svobodu jako nezpochybnitelnou hodnotu a jeden z hlavních pilířů celé konstrukce Evropské unie. Nerušený a naprosto svobodný pohyb přes vnitřní hranice je elementární esencí toho, pro co se velkou většinou rozhodli čeští občané v referendu o vstupu do EU!

Premiér Nečas sice prohlásil, že volný pohyb osob čeští občané vnímají jako jasný přínos členství v EU, avšak zároveň zdůraznil, že ochrana hranic je věcí členských zemí. To je sice pravda, ale vzhledem k důležitosti této základní svobody EU pro naše občany by to od premiéra i ministra zahraničí chtělo trochu zásadnější reakci a aktivnější přístup. Na jakákoli opatření, která potenciálně omezují svobodu našich občanů a navíc jsou důsledkem ustupování nacionálnímu populismu, by měla naše vláda důrazně reagovat. Při rozředění současných pravidel svobody pohybu hrozí postupné přelévání těchto tendencí i za naše humna. Dosud, když se vyskytly nešťastné případy policejní šikany vůči českým řidičům směřujícím do sousedního Bavorska nebo Saska, mohla naše vláda úspěšně apelovat na zásadu volného pohybu. Jak by tomu asi bylo po demontáži Schengenu?

V první řadě musí jednat sama Evropská komise. Ta je bohužel s Barrosem v čele slabá. Barroso je od začátku zavázán svým pravicovým volitelům a zbytečně ustupuje tam, kde by měl být striktně na straně platného práva EU. Komise má povinnost vymáhat dodržování smluv. Namísto toho oznámila, že předloží ještě tento měsíc legislativní návrh změny Schengenu, kde by bylo povoleno znovuzavedení hraničních kontrol uvnitř EU za určitých volnějších podmínek. To je zbytečné a dokonce nebezpečné, jelikož Schengenská smlouva už nyní dává členským státům možnost ve výjimečných případech zavést dočasné hraniční kontroly. Současnou smlouvu není třeba měnit, stačí ji správně aplikovat. O novém schengenském režimu naštěstí nebudou rozhodovat pouze členské státy, ale také lidmi přímo volený Evropský parlament. Právě europarlament pokusy zavádět znovu hraniční kontroly v rámci Schengenu velkou většinou důrazně odmítl. Jeho rezoluce byla schválena napříč politickými uskupeními a vyzývá Komisi, aby ty členské státy, které se proti předpisům Schengenského prostoru prohřešují, bez odkladu podrobila sankcím.

Jinými slovy: Schengen se nesmí stát obětí populismu a je normou, která by se neměla oslabovat. Je naprosto klíčové podniknout kroky, které by znemožnily jednotlivým státům nabourávat něco, čeho jsme dosáhli společně a ve prospěch všech občanů v jejich různých životních situacích a rolích – ať už jako zaměstnanců, podnikatelů, turistů nebo příslušníků smíšených rodin. Znovuzavedení bariér uvnitř Schengenu je jednoduše hloupost a pokud hrozí některému ze členů bezpečnostní rizika, je třeba na ně odpovědět posílením vnějších hranic EU.

Autor je místopředsedou Evropského parlamentu

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora