Naše hlučná a denně slyšitelná a viditelná média se zaobírají žalobou EU podanou proti Polsku, když proces byl zahájen. Jak jinak, slovo dostávají především ti naši domácí mudrlanti, pro které je tento správný krok konečně tady, když je třeba Polsko srovnat do latě. Ve čtvrtek to opepřila jakási polská dáma, která to lámanou česko-polštinou v ČRo Pplus shrnula tak, že polská vláda se ani nesnaží to nějak srovnat s Bruselem tak, aby se Polsko žalobě vyhnulo.

Záminkou pro tento postup je polská soudní reforma, kterou bruselští ochránci svatých evropských hodnot (které nikdy nikdo nespecifikoval a my jen tušíme, co to je za nestravitelnou břečku) rozhodli považovat za nekompatibilní s evropskými hodnotami, protože míří na nezávislost polské justice.

Skutečnost je ovšem jiná. Tento důvod, který je hýčkán nejen šéfy EU, ale také mohutně a nechutně propelován polskou bratrovražednou opozicí, je spíše důvodem zastíracím. Kdo sleduje polské reálie, například ví, že polský soudní systém má i po nyní schválené reformě Nejvyššího soudu (čeká na podpis presidenta Dudy, jehož požadavky víceméně zohledňuje) mnohem rozsáhlejší samosprávu, než jakou mají soudy české, a otočíme-li to, tak naší soudci musí po Polsku závistivě pošilhávat (to jen na margo). Ale kdo sleduje Polsko, tak především ví, že PiS plní důsledně to, s čím vyhrála drtivě volby, a nyní dokonce má ještě větší podporu voličů, než kdy jindy. Z toho se v Bruselu skoro střílejí do hlav.

PiS se totiž rozhodla III. polskou republiku (III. Rzeczpospolita Polska), což je od r .1997 ústavní pojem, očistit od postkomunismu a bezbřehého neoliberalismu a vrátit jí tvář státu stojícího na křesťanských základech, které mají v polském národě hluboké kořeny. A nemíní nechat na pospas tohoto marasmu ani polskou justici v čele s Nejvyšším soudem a jeho šéfovou Malgorzatou M. Gersdorfovou, která si od Gemerkovy svazačky přes Solidaritu došla až pro tento post a je součástí systému, který PiS hodlá reformovat hlouběji, než si je to kdo ochoten zde připustit. Soudní systém v Polsku nemá totiž vůbec dobrý zvuk, protože je nevýkonný, pomalý, zapouzdřený v hluboké samosprávě a je i korupční, což se tady velkoryse přehlíží, ačkoli by (když už se tedy Polsko probírá) tyto kauzy zasloužily pozornost.

Poláci jsou katolický a v drtivé většině hluboce věřící národ a tento proces má pro nás, povětšinou bezbožné Čechy, mnohdy nepochopitelný rozměr. Jenže právě proto je trapné a laciné, jak si počínají naše média a naši politici, když hodnotí politické dění v Polsku. Polsko by zasloužilo co nejobjektivnější komentování a velmi opatrné hodnocení toho, co se tam děje. Já jsem toho názoru, že PiS zcela konsekventně a většina Poláků spíše velmi intuitivně mají už dost neoliberální břečky, která zatáhla Polsko do genderového bahna, do znevažování role rodiny, manželství muže a ženy, znevažování víry v Boha, rozbíjení tradičních rodinných struktur, hájení práva imigrantů cestovat si po Evropě za peníze i polských daňových poplatníků, jak se jim chce. Mají dost provazování nadnárodních struktur s politickou a soudní mocí, korupčním prostředím v policii a prokuratuře a postupného odebírání suverenity polskému státu ve prospěch unijních struktur. Poláci také velmi nelibě nesou, že Donald Tusk je ve své funkci proti vůli Polska, což je zcela bezprecedentní, a že jejich poslanci PO a jiných formací hlasují proti Polsku v EP.

Já jsem přesvědčen, že současné vedení Polska a Poláci jako národ prostě a jednoduše šlápli na brzdu a říkají dost. A říkají to správně, protože způsob, jakým se vyvíjí integrační snahy v Bruselu, je nepřijatelný nejen pro Poláky, ale měl by být nepřijatelný i pro nás. Polsko nejen šlape na brzdu, ale zjevně chce vrátit kola dějin tam, kde byla EU nejen před Lisabonem, ale i před Maastrichtem. To je myslím to, o co teď jde v Polsku. Jestli je forma vedení tohoto boje vždy na výši situace, lze mít určitě tu a tam pochybnosti, ale směr je správný a dobrý účel světí prostředky. Je také dobře mít v merku, jak rozhodně podporuje tento protipolský proces Anděla Merkelová a Emanuel Macron - postoj tohoto prapodivně dekadentního tandemu mně páchne neblahým tušením věcí příštích.

Proto ta hysterie, proto ten bezprecedentní postup Bruselu, který díky již avizovanému postoji například Maďarska nepovede ke kýženému cíli. Naši politici by měli šestkrát měřit, než jednou řeknou své ANO proceduře, kterou ti holomci v Bruselu zahájili a hodlají provádět až do trapného konce. Jde tady i o nás. Až se radostně s naším novým, k EU tak mile příchylným ministrem zahraničního nevměšování a s Karlou Šlechtovou v čele ministerstva sebeobrany hloupě pustíme do budování PESCO, resp. toho, čemu se říká skrytě Evropská armáda, tak se můžeme dočkat jednou v budoucnosti i zásahu této armády v nějaké členské zemi, která se znelíbí zachráncům rozplizlých bruselských hodnot. Takže myslím, že Polsko je třeba spíše podporovat a neházet mu klacky pod nohy. Když to nedokáží naši politici, neměli bychom být nečinní my.

Na samý závěr doporučuji sledovat a porovnávat, jakou pozornost věnuje Polsko budování silné a bojeschopné moderní armády, kolik na ni vynakládá a jak posiluje své vazby s NATO. A doporučuji to porovnat s tím, jakou pozornost věnuje armádě Andrej Babiš, když si dovolí ministryní jmenovat čerpající Karlu. To je tristní, kdyby to nebylo šílené. Naši politici mají nyní jiné obzory pozornosti: šťouchat se při volbách šéfa bezpečnostního výboru a předhánět se v soutěží, kdo je větší demokrat a salonní antikomunista.

Pod stromeček pak doporučuji si položit tento dárek: pozorně sleduvat poslance Jana Farského zu Starostů a europoslance a arcieurohujera Pavla Svobodu z KDU-ČSL; jsou to úchvatné úkazy domácí politiky. Jejich skeče vždy pobaví a vylepší náladu.

Krásné vánoční svátky.