Podle rozhodnutí Evropské komise budou mít jednotlivé země šanci vyvléci se z povinnosti přijmout nařízené kvóty mimoevropských imigrantů tím, že se vyplatí. Konkrétně částkou 250 tisíc eur na jednoho odmítnutého přistěhovalce, tedy 6 milionů 750 tisíc korun za hlavu.

Placením takového potupného tributu by země po středověkém způsobu demonstrativně projevovaly a prokazovaly svou podřízenost a závislost na cizí moci. Autoři této myšlenky tedy vidí členské státy Evropské unie jako své podřízené provincie.

Tento nehorázný nápad vzbudil patřičnou odezvu i na naší politické scéně, odmítá ho jak vláda, tak i opozice. A při tomto odmítání byl po čase ale oprášen názor, že by se Česká republika měla vůči povinným kvótám na migranty ohradit u Soudního dvora Evropské unie. Tak, jak to již 2. prosince loňského roku učinilo Slovensko a hned o dva dny později Maďarsko. Znovu tento požadavek nyní zvedl například i prezident republiky Miloš Zeman.

Názor, že pohnání povinných kvót k soudní autoritě EU je tím nejrazantnějším způsobem hájení naší suverenity, je ale zcela mylný. Jde totiž o čistě politický problém a řešit jej je možno jen politickým způsobem: zásadním odmítnutím závaznosti těchto kvót, a to bez ohledu na jakékoli následné (rovněž politické) důsledky. Schovávání se za soudní autoritu je ve skutečnosti jen jinou formou uznání svrchovanosti orgánů EU a jejich nadřazenosti nad suverenitou naší země.

Je to zároveň projevem nepochopení toho, že přidělování (či odmítnutí) povinných kvót na migranty není vůbec věcí nějakých právních kliček a disputací, ale prostě mocenským postojem. Soudní dvůr EU naopak v této věci nesmí být tím, kdo o naší tak čistě politické věci rozhodne! Tím mohou být jen naši demokraticky zvolení politici s mandátem od občanů.