Tak jsem byl zase jednou v Paříži a co čert nechtěl, dostal se mi do rukou Guardian (pondělí 5.11.2007), což tedy není vysloveně pařížský deník. A ještě k tomu byl v něm článek o případu Nigela Hastilowa, jednapadesátiletého kandidáta Konservativní strany do příštích voleb. Ten případ má dívné kořeny. Dnes již nežijící poslanec Konservativní strany Enoch Powell prohlásil v roce 1968, že nekontrolovaná imigrace změní nenávratně Británii. Hastilow nyní k tomu podotkl, že Powell měl pravdu a že se situace změnila dramaticky.

Powella tehdy přesadili z přední poslanecké lavice někam dozadu a byl pak politicky vyřízen. Poznámka Hastilowa vyvolala podle Guardianu bouři protestů a Hastilow byl na privátní schůzi s Carolinou Spelman, předsedkyní strany vyzván, aby se za svůj názor omluvil, ale řekl novinářům po schůzi, že to odmítl a že resignoval na kandidaturu do příštích voleb. Proti jeho kandidatuře protestovali také přední zástupci Strany práce (Labour party) a Liberálních demokratů a také dva přední konservativní poslanci, přední m. j., protože sedí v parlamentu v první řadě. Státní tajemnice Hazel Blears (Labour party) dokonce prohlásila, že "... David Cameron dosud neodsoudil výroky pana Hastilowa a že tak musí učinit bez jakéhokoliv dalšího váhání." (!!! - Tyto protesty jsou ovšem falešné a pokrytecké, všichní vědí, že Powell měl pravdu, ale "protestantům" jde jen o hlasy naturalisovaných imigrantů.- J.T.)

V neděli večer pak Hastilow vydal ještě prohlášení, že velmi lituje, že jeho poznámky ohrozily pokrok dosažený šéfem strany Davidem Cameronem nejen ve věci imigrace, ale i v jiných záležitostech. Odvolal se na to, že už měl dříve jednou rozhovor se šéfem strany a že už o to po druhé nestojí. (Guardian k tomu poznamenává, že to bylo v roce 2001, kdy Hastilow uvedl do rozpaků Williama Hague tím, že umožnil Tony Blairovi citovat jeho výrok, že pro mnoho voličů a většinu medií je Konservativní strana ztracená záležitost.) Závěrem dodal: "Chtěli, abych vydal omluvné prohlášení, ale necítil jsem, že mám něco, za co bych se měl omluvit... Zcela určitě jsem neřekl nic rasistického. Podle mne přichází do naší země příliš mnoho lidí a nemůžeme si dovolit je integrovat do britské společnosti."

Podle Guardianu šel pak Hastilow v neděli odpoledne klidně hrát tennis s manželkou Fionou a přáteli, ten mizera jeden, není-liž pravda. Dodal ještě, že dostává na svou podporu stovky e-mailů z Ameriky, Australie, Kypru a Malty.

Guardian cituje také z jeho blogu v srpnu 2007 návrh na referendum v Anglii, zda mají vyhostit Skoty (expel je použitý výraz, ale podle situace bych to spíš volně přeložil, zda se mají se Skoty rozejít). "Skotové vykořisťují Angličany do značné míry stejným způsobem jako koloniální mocnosti v 18. století vykořisťovaly domorodce v Jižní Americe. Berou si velké částky našich peněz a utrácejí je sami, čímž si zajišťují mnohem pohodlnější život, než je ten náš. " O finančních vztazích Skotska a Anglie ovšem sám nic nevím až na nedávnou poznámku Jana Čulíka pod nějakým článkem o školství v BL, že totiž na anglických universitách se platí školné, kdežto ve Skotsku je studium na universitách zdarma i pro cizince. Že by ten Hastilow...?

Rozepsal jsem se o jeho případu, protože stejný proces, jenže v oranžovém, probíhá už nějakou dobu v Holandsku ve středopravicové straně VVD. Ta ve věci imigrace zastávala dlouho stejně politicky korektní posici jako anglické politické strany. Pim Fortuyn touto posicí mohutně otřásl, ale byl pak zavražděn, což možná přišlo politicky korektnímu holandskému establishmentu celkem vhod, protože se Fortuyn netajil s úmyslem vyměnit celá vedení ministerstva spravedlnosti a státního zastupitelství, které má v Holandsku statut ministerstva. Pak se od VVD odloučil ve věcech imigrace radikální poslanec Geert Wilders, který na rozdíl od Hastilowa založil vlastní stranu. Ta přes ostrakisaci ostatními stranami získala ve volbách 9 mandátů, což je na začátek hodně. Ve volbách pak dostala ve věci imigrace jen než Wilders poněkud mírnější nebo taktičtější VVD-ministryně paní Verdonk jinak též "jediný chlap ve vládě" asi 600 tisíc preferenčních hlasů, ale do politického vedení strany byl zvolen zcela bezbarvý Mark Rutte, který dostal jako vedoucí kandidát VVD asi o 150 tisíc preferenčních hlasů méně.

Přitom ankety mezi voliči před volbami ukazovaly jasně, že Rutte jako vedoucí kandidát přijde VVD draho. K čemuž také došlo. Po tahanicích na konferenci VVD byla Ruttemu vyslovena důvěra přes odpor a varování zkušeného bývalého šéfa strany Wiegela. Paní Verdonk byla pak víceméně přinucena k vystoupení ze strany, ale založila si svou vlastní stranu a předběžné průzkumy veřejného mínění naznačují, že VVD by mohla být v blížících se volbách zredukována na stranu marginální.

Oba příklady ukazují, že ani v "kolébce demokracie" Velké Británii, ani v zemi s dlouhou demokratickou tradicí jako je Holandsko již neexistuje plná svoboda slova, takže oba státy už jsou na cestě k demokracii lidové. Politická korektnost (což je ostatně nehorázný eufemismus pro to, čím skutečně je), respektive její uplatňování proti politickým protivníkům i obyčejným občanům se principiálně neliší od metod komunistických stran tam, kde vládly nebo vládnou, nebo také od metod některých náboženských směrů jako je např. islam. Ostatně i Jan Hus byl upálen pro své politicky málo korektní učení, které odmítl odvolat nebo se za ně omluvit. To, že nemohl bez odvolání klidně odejít věnovat se nějakému osobnímu zájmu, je v tomto ohledu zatím jediný a poslední rozdíl mezi patnáctým a jednadvacátým stoletím v některých západních zemích.

25.11.2007