Za chvíli budeme zase hledat mlíkaře a profesory filosofie

Dne 11. září 1940 pronesl Joseph Goebbels projev o „spolupráci v Nové Evropě“. Stalo se tak při poznávací cestě 34 vybraných aktivistických českých novinářů a kulturních pracovníků v Berlíně. Mimo jiné jim sdělil:

„V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle mého názoru se musí pojem svobody nějakého národa uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti. Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému procesu pořádku.“ (J.J. Duffack, Goebbels, Praha 2002, s. 52-60; Projev říšského ministra dr. Goebbelse k českým kulturním pracovníkům, České slovo 13. září 1940)

Na následné pravidelné schůzce českých šéfredaktorů s vedoucím skupiny Tisk v kulturněpolitickém oddělení Úřadu říšského protektora Wolfgangem Wolframem von Wolmarem přišel dne 20. září 1940 šéfredaktor Hofman s převratnou myšlenkou: „Poslední dny přinesly dvě velmi důležité události, ke kterým je třeba soustředit pozornost tisku a vést diskusi. Je to především projev říšského ministra propagandy Goebbelse k českým kulturním pracovníkům na jejich zájezdu. Je to projev významu zásadního, poněvadž tvoří jasnou základnu pro postavení protektorátu v německé říši a pro postavení českého národa. Z tohoto projevu je nutno vycházet a je nutno provést zcela jasné třídění podle dělítka, které zde bylo dáno. To je úkolem tisku. Vhodnou příležitostí k tomu je právě pobyt českých kulturních pracovníků v říši, kteří mohou vydat svědectví, jež zdejší šeptané propagandě zasadí smrtelnou ránu. V tomto ohledu je třeba, aby náš tisk vyvrcholil své národní vychovatelské dílo...“

Na výše uvedené jsem si vzpomněl v okamžiku, kdy evropští politici zneužili teroristické útoky islamistů k bezprecedentní snaze o další utahování šroubů všem na poli nejen zbraňové legislativy, ale také v oblasti svobody slova, projevu a shromažďování. Evropská rada socialistických ministrů připravuje po vzoru kancléřky Merkelové žádost provozovateli Facebooku, aby v rámci dohledu nad jediným správným pohledem na svět použil svého postavení k tomu, že pomůže státní orwellovské ideopolicii mazat tzv. dezinformace a nenávistné projevy. Výzvě tleská i náš ministr spravedlnosti Pelikán.

O tom co je a co není dezinformace má současná státní moc jasno. Vše, co je oficiálním postojem EU, je informace hodná očím a sluchu občana, zatímco vše, co podkopává úsilí o vytvoření novodobé jednotné národní fronty k budování socialismu s lidskou tváří je dezinformace hodná vymazání. V podání establishmentu není dezinformací přemístění mrtvého syrského chlapce na lepší místo, aby fotka jeho těla vypadala líp do kampaně. Dezinformací v jejich podání jistě nebyly ani zprávy o zbraních hromadného ničení v Iráku před invazí, existence demokratických opozičních sil ve státech Arabského jara, které bylo nutné podpořit a pomoct jim svrhnout autokraty, nebo mírumilovnost a holé ruce lidí na Majdanu. Dezinformací v jejich očích nebyly zjevně ani projevy bagatelizující ghetta druhých a třetích generací přistěhovalců ve Francii, Velké Británii, Německu nebo Belgii. Ve všech těchto ohledech náš tisk zjevně „vyvrcholil své národní vychovatelské dílo“.

Více než deset let pečlivě sleduji oficiální výstupy představitelů EU, ministrů vlád členských států, členů Evropské komise a tzv. lidskoprávních a neziskových organizací. Minimálně po celou tuto dobu nám poskytují jednu dezinformaci za druhou. Všechny ty nové pětiletky, desetiletky i dvacetiletky. Jak prosperujeme, že peníze jsou (no bodejť ne, když je tisknou ostošest), jak zatočí s nezaměstnaností (počet na státech závislých pracovních míst na dluh našich dětí roste), jak se sanací členských států v bankrotu přijde i sebereflexe jejich občanů a začnou makat třikrát tolik, nebo jak islám nemá nic společného s islamisty, případně jak jediné zlo na světě je Putin (kdyby ho neměli, museli by si vymyslet někoho jiného). Tak si říkám, než zase začneme hledat mlíkaře a zbylé ještě nezblblé profesory filosofie, kdo bude mazat všechny ty Barrosy, Junckery, Ashtonové, Redingové, Wallströmové, Malmströmové, Špidly, nebo Jourové.

A víte co? Nikdy bych nesmazal ani jediné slovo výše uvedených, protože svoboda slova buď je, nebo není. Lidé mají přirozené právo na všechny informace, i ty blbé, hloupé či lživé, aby si sami mohli udělat obrázek o těch, kteří je propagují. Dnes začnete mazat jedny a příště někdo jiný smaže vás, až se dostane k moci. Adolf Hitler kdysi řekl, že je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí. Děkuji, pane Pelikáne, nechci.