Mám na mysli současnou „aktivitu“ Evropské komise a Evropské centrální banky ve třech oblastech: Reagence představitelú těchto institucí na pandemii koronaviru v Evropě, problémy s migrační krizí, konkrétně pak s migranty na hranici Turecka a Řecka, a (nejenom měnovou) politiku EU jako takovou.

Koronavirová krize je bezpochyby testem soudržnosti a důvěryhodnosti Evropské unie - krize, kterou lze překonat pouze prostřednictvím skutečné, konkrétní solidarity a profesionalitou politiků EU. Evropa by měla jednat v souladu se zásadou vzájemné obrany a pomáhat těm členům, jejichž bezpečnost je ohrožena. A jak se činí? Nic moc.

Ursula von der Leyenová v tomto týdnu kritizovala členské země EU včetně České republiky za přijímaná opatření vůči šíření koronaviru, jako je uzavírání hranic. A tak se ptám - co udělala paní von der Leyenová? Nic, pouze se vyjádřila, že uzavření hranic není tou správnou cestou a že bychom měli provádět kontroly zdravotního stavu na vnějších i vnitřních hranicích nebo v rámci území členských států EU. Uzavírání hranic prý škodí přeshraničnímu obchodu a má negativní dopady na společnost, a státy se tak nechovají solidárně. Děkujeme za radu, paní Ursulo, kdybyste byla třeba starostkou nějakého malého města, tak si toto jistě myslet můžete.

My v Česku máme ještě možnost našimi opatřeními epidemii pozastavit a rozložit ji do delšího časového úseku a tím nezahltit nemocnice a lékaře. Stejně jako to udělali třeba v Singapuru a Tchaj-wanu. Italové, Francouzi a Španělé to již udělat nemohou. My nemáme jinou alternativu a je jistě dobře, že si do toho mluvit nenecháme. Na takovouto záležitost jsme nebyli připraveni, a to i díky vám, politickým elitám v EU. Nemáme dostatek roušek, respirátorů, plicních ventilátorů, kterých mají přeba Němci dostatek. Můžete sice zjednodušit pravidla pro poskytnutí finanční státní pomoci, ale nemůžete nijak pomoci ve zdravotnictví, možná zaplať pán bůh za to. Pomůžeme si tedy sami.

Co však, paní Ursulo, můžete udělat, je zavést restrikce v oblasti volného pohybu lidí, pokud je ohrožena bezpečnost. Neděláte ale nic, jenom neadekvátně kritizujete. Jste 100 dní na svém postu, a tak už nejste tzv. „hájena“ a měla byste konečně dokázat, že jste na svůj post nebyla vybrána omylem.

V současné době čelíme dvěma hrozbám - neopodstatněné panice, kterou rozpoutali někteří politici, a sobectví. Panika vede pouze ke zcela iracionálnímu, neodpovědnému jednání občanů a hospodářských subjektů. Sobectví vede k diskriminaci a ke spekulativnímu jednání. Obojí je zcela nepřijatelné. Čelíme a ještě dlouho budeme čelit nouzi a Evropa by nás, jednotlivé členy EU, měla ochránit a konečně nějakými činy přesvědčit, že to dokáže. Pokud se totiž, soudruzi ve strukturách EU, neprobudíte, tak riskujete, že propadnete na celé čáře a budete zapomenuti. V dějinách se to politikům stalo již mnohokrát.

Jakékoli mimořádné krize ve společnosti totiž vytvářejí možnosti pro realizaci mimořádné politiky s vizí. Bylo by jistě pošetilé, kdyby se úvahy nejvyšší centrální bankéřky paní Christine Lagardeové ubíraly směrem, že se jedná o krizi veřejného zdraví a nikoli o krizi politickou a finanční, ale zatím nepřesvědčila, že tomu tak není a že si to nemyslí. Kromě nákladů na záchranu životů a obnovu veřejného zdraví způsobí pandemie hospodářský šok v rozsahu, který by mohl snadno překročit finanční krizi v roce 2008. Zatímco recese po roce 2008 vyplynula z finančního šoku, který se odrazil jak v americké, tak evropské ekonomice, celý svět bude nyní čelit masivnímu poklesu ve všech sektorech ekonomiky. V nadcházejících týdnech a měsících budou lidé méně pracovat, méně investovat a utrácet. Ekonomická situace zemí EU se nevyhnutelně zhorší a zisky podniků půjdou ke dnu.

A tak se ptám: Jakým způsobem se jednotlivé struktury EU zavážou stabilizovat ekonomiku Evropy? Amerika a Británie to již řeší, a co EU? Zase nic. Že je to krajně nezodpovědné, je evidentní. Reakce EU je žalostně slabá. Podle prohlášení paní Lagardeové minulý týden neexistují „žádné významné známky napětí na peněžních trzích nebo nedostatek likvidity“ a jakákoli politická reakce na vývoj by měla být primárně na národních státech. ECB by prý neměla být „linií první reakce“ Větší pitomost by snad nevymyslel ani čerstvý absolvent ekonomické školy - domnívám se.

Tragédií je, že obě dámy - Ursula von der Leyenová a Christine Lagardeová - evidentně špatně chápou politiku současnosti. A proto bych velmi doporučil, aby se obě zamyslely nad skutečností, že když mezinárodní vedení selže, bude pravděpodobně nahrazeno destruktivním, nespolupracujícím chováním národních vlád a EU se rozpadne jako domeček z karet.