Z pracovních důvodů pobývám v Mnichově a samozřejmě přitom bedlivě sleduji aktuální ‚koronavirové dění‘ především v Bavorsku, Česku i Německu. Při čtení zpráv z Česka u mne převažují uznání a obdiv, při sledování vývoje v Německu a osobním pozorování v Bavorsku spíše rozpaky.

Podrobnější analýzu přístupu vlád uvedených zemí k pandemii raději ponechám povolanějším. Použiji běžného každodenního příkladu – pokladních v maloobchodu. Bavorští politikové se v těchto dnech předhánějí při děkování lékařům a zdravotnickému personálu a zpravidla hned vzápětí i pracovníkům maloobchodu, obdivuhodně zvládajícím nápor zákazníků, kteří se mnohdy chtějí předzásobit pro nejisté příští dny.

V prvním březnovém týdnu jsem osobně během jednoho dne zažil dvakrát, že jeden ze zákazníků kýchl u pokladny pár metrů přede mnou. Bez váhání jsem v obou případech posbíral svůj nákup z pokladního pásu a odkráčel k co nejvzdálenější jiné pokladně. Pokladní – bez roušek, brýlí a rukavic - tuto možnost neměly... Zhruba do poloviny minulého týdne zůstal typický obrázek pokladní v Mnichově nadále zcela bez jakýchkoliv ochranných pomůcek! V posledních dnech se některé pokladny mnichovských obchodů začaly zahalovat do nevábných igelitových závěsů připomínajících apokalyptické filmy. Za nimi se krčí pokladní – stále ještě často bez ochrany rukou, očí, nosu a úst. Dodržování doporučeného odstupu nakupujících se teprve v posledních dnech začíná důsledněji vynucovat například červenobílými samolepkami na podlaze u pokladen.

Bizarní provizorium v jednom obchodě s potravinami, jinde už jsou před pokladnou rovná plexiskla s problematickou účinností

Zarážející je i skutečnost, jak málo a stručně se o současných opatřeních proti pandemii v Česku informuje v hlavních německých mediích. Přitom jsme sousední zemí, s kterou má Německo nejdelší hranici. V proslovech bavorských politiků z posledního období jsem nezaslechl odkaz na Česko ani v jediném případě, ačkoliv by právě Česko mohlo posloužit pro Bavorsko - se zhruba stejným počtem obyvatel - v lecčems jako vhodný příklad. Jako kdyby naše republika ani neexistovala. Politici obou zemí nás přitom v poslední době pravidelně ujišťují, že bilaterální vztahy obou zemí jsou nejlepší v historii.

Srovnání dosavadního vývoje pandemie v pondělí 23.3.2020 ráno – Česko 1.165 infikovaných, 1 mrtvý – Bavorsko: 4.457 infikovaných, 22 mrtvých – Německo (vč. Bavorska) 24.819 infikovaných, 97 mrtvých.

Dřevěné europalety mají v některých obchodech zvětšit odstup pokladní od zákazníka.

A ještě jedna věc je pro mne v dnešní době stěží pochopitelná: nedostatek solidarity zemí EU s Itálií. Pokud jsme podle politiků v unii „jedna velká evropská rodina“, pak není jasné, proč jeden z jejích členů zůstal víceméně izolován se „svou“ asi nejtěžší krizí zdravotnictví od druhé světové války. A s více oběťmi koronaviru, než má miliardová Čína... Ve švýcarském ‚Luzerner Zeitung‘ vyšel 11. března 2011 článek s názvem „Evropská solidarita? V žádném případě! U korony si každá vláda chrání svoje“. Ten posílil můj pocit, že se EU (snad s výjimkou finanční pomoci) nechová v těchto dnech ani standardně, natož s mimořádným nasazením a solidárně.

Itálie například podle uvedeného článku aktivovala ‚Evropskou civilní obranu a ochranu proti katastrofám‘ a požádala o materiální pomoc v boji proti koronaviru. A to v době, kdy už italský zdravotní systém kolaboval: s akutním nedostatkem obličejových masek a dýchacích přístrojů. „Ani jediná země EU na tuto výzvu nereagovala,“ posteskl si italský velvyslanec při EU na internetové platformě „Politico“. Francie a Německo vyhlásily nedlouho předtím zákaz vývozu lékařských ochranných pomůcek. Ministři zdravotnictví a vnitra 27 zemí EU se mezitím denně radí a koordinují na každodenních videokonferencích. Pokud ale probíhá nějaká konkrétní materiální nebo lékařská pomoc Itálii, tak není vhodně komunikována, protože o ní neví široká veřejnost.

Proč do Itálie přišla ‚viditelná pomoc‘ (lékařský materiál i personál) z druhé strany světa – z Číny? A poté z Ruska a Kuby?! Skutečně hodlá Brusel ponechat podporu Itálie na těchto zemích? Proč už EU dávno neorganizuje letecký most do severoitalských měst s přísunem pomoci z méně postižených členských zemí? Nedostatek letadel určitě není příčinou. Itálie tak zůstala v našem společenství s hrdým názvem ‚unie‘ opět sama - podobně jako v nejvypjatější době migrační krize.

Kde jsou a co dělají pro Itálii ty miliony turistů a lyžařů ze zemí EU, kteří se každoročně kochali krásami a užívali radosti ‚bella Italia‘ v dobách pohody?

Mnichov