Co na tom, že se myšlenka jednoho Superstátu nelíbí ani samotným Němcům? Na názor obyvatel se často vůbec nebere ohled, ale toto není případ, o kterém by neměli lidé rozhodovat například v referendech. Tady jde doslova a do písmene o národní svébytnosti jednotlivých států.

Nedokážu si představit, že by jakýkoli rozumně uvažující obyvatel členského státu EU souhlasil s tím, že se z jeho vlasti stane nesvéprávný útvar a že se bude o jeho životě rozhodovat ve vzdálených kancelářích lidmi, kteří o jeho potřebách a životě neví zhola nic.

Neustále nadáváme na naše politiky a mnohdy právem. Prý jsou vzdáleni realitě běžného života a rozhodují bez ohledu na mínění obyvatel. To je zcela určitě často pravda, ale přesto nesmíme zapomínat, že ač se nám naši politici mohou jevit jako sebeodtrženější od normálního života, tak zde žijí a určitě mají představu co český národ pálí a co potřebuje.

Zcela určitě mají naši politici povědomí o různých částech naší země, o specifických podmínkách v různých regionech a mnoho dalších věcí, které je zbytečné vypisovat. A teď si představme, že bude například o otázkách spojených se Šluknovskem, Ostravskem nebo o Šumavě rozhodovat člověk, který v naší zemi nikdy nebyl a vše zná jen ze zpráv, které vypracovali jiní během třídenní návštěvy...

Prý si podle Schrödera "budeme muset zvykat na odevdávání suverenity". A jako první bychom se měli vzdát suverenity nad státními rozpočty. Přitom právě státní rozpočty jsou svrchovanou pravomocí jednotlivých členských států. Kdo jiný než národní vláda by měl vědět, kam je zapotřebí poslat kolik financí, co je zapotřebí finančně podpořit, jaké má stanovovat daně pro státní příjem a tak dále?

Pokud si členské státy nebudou moci rozhodovat o státním rozpočtu, pak jsou vlády de facto zbytečné. Zrovna tak by byly zbytečné i parlamenty, protože vlády by byly nesvéprávné a nemohly by pracovat na zákonech. Ty by stejně tvořili eurobyrokraté a národní parlamenty by jenom přejímaly legislativu vytvořenou v Bruselu.

Podle Gerharda Schrödera bychom měli z Evropské komise udělat evropskou vládu, která by byla pod dohledem Evropského parlamentu. Takže vlastně nevolený člen Evropské komise, který dopředu neví, jaký resort mu bude přidělen, by měl být evropským ministrem a rozhodovat o svém resortu na území celé EU...

Jaký vztah, ptám se, mohou mít obyvatelé EU vůči takové vládě? Čí to bude vláda? Kdo se vůbec může s takovou vládou ztotožnit a jako takovou ji podporovat? Nebudou pak euroministři v postavení jakéhosi říšského protektora nad daným resortem?

Myšlenka, že by se evropská vláda měla zpovídat evropskému parlamentu, je stejně pitomá jako sama myšlenka na eurovládu. Jaký vliv by asi měla Česká republika s jedním euroministrem, kterého dokonce ani podle Lisabonské smlouvy nemusí mít, a dvaadvaceti europoslanci z celkového počtu 754?

V podstatě si mohu rovnou odpovídat. Obyvatelé EU nebudou mít vůči eurovládě vztah žádný. Bude jim ukradená a budou na ni leda tak nadávat, protože nebudou mít šanci ji jakkoli ovlivnit. Nebude to vláda ničí ze stejného důvodu, obzvlášť bude-li pokračovat praktika vybírání kandidáta a nikoli jeho volba.

I kdyby mohli lidé svého euroministra volit, tak se na volbu leda tak vykašlou. Jak mají vybrat člověka, o kterém slyší poprvé v životě, do orgánu, který je tak strašlivě vzdálen od běžného života, a když navíc ani neví, jaký resort by měl spravovat?

Eurovládu nemohou obyvatelé EU ani podporovat, protože nejde o jejich vládu. Nemohou volit ani program, ani nějakou nosnou ideu, protože ani jedno ani druhé neexistuje. Postavení euroministrů lze snadno dokumentovat na případě eurokomisaře pro lidská práva Thomase Hammarberga.

Ten navštívil v loňském roce naši zemi na tři dny. Během této doby dokázal obnažit problémy České republiky ve svém oboru až na dřeň a vytvořil na základě rozhovorů se zástupci vlády, ministerstev, místních samospráv i nevládních organizací a Romů podrobnou zprávu, v níž náš stát odsoudil za segregaci Romů a jejich diskriminaci ve vzdělání a bydlení.

Teď si představme, že euroministr navštíví během jednoho roku všech dvacet sedm států na tři dny a o každém státu vytvoří podobnou zprávu, která pak bude základem pro jednání eurovlády a europarlamentu, jakož i podkladem pro přijímání legislativy, směrnic a norem.

Gerhard Schröder říká, že pokud se Evropa neintegruje, ponoří se do bezvýznamnosti. Bezvýznamný může být ale i evropský superstát. V Evropě totiž neexistuje "jeden hlas", ani by nebyly evropské spojené státy vytvořeny po krátké samostatné historii jako USA.

Evropské státy mají tisíciletou historii. Jednotlivé národy jsou na své státy hrdé a žádný Francouz, Němec, Brit, Čech, Polák nebo Řek o sobě nikdy neřekne, že není tím, čím je, ale že je Evropanem. Evropský národ neexistuje, nelze jej nikomu vnutit a už vůbec ne shora.

Pokud je někdo proti takovéto násilné integraci a proti marginalizaci vlastního státu na pouhý region bez jakýchkoli pravomocí, je euronadšenci okamžitě zadupáván do země, stejně jako to dělá Schröder s Británií, když ji kritizuje za potřebu hovořit do podoby evropského hospodářského prostoru, ačkoli nezavedla euro.

A proč by, probůh, nesměla Británie do toho mluvit? Není snad členským státem EU a nemá snad jako členský stát právo mluvit do směřování EU? Právě takoví lidé jako Schröder udělali z EU horší obdobu RVHP. Takovou EU, kde není jiná možnost než "ano", kde členské státy nesmí mluvit do směřování, kde se z členských států stávají vazalská území, tak takovou EU si nepřeji.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora