Důsledkem závislosti na nespolehlivých zdrojích energie (větrná, sluneční) a ukvapeného útlumu jaderné energetiky je to, že má Německo nejdražší elektřinu v Evropě. To vše vedlo také ke ztrátě energetické nezávislosti Německa – a v konečném důsledku i celé Evropy. Na snímku: Solární park provozovaný energetickou společností RWE v povrchovém dole Hambacher Forst (Hambašský les) nedaleko německého Elsdorfu, 12. listopadu 2024. (Foto: Ina Fassbender / AFP prostřednictvím Getty Images)

Výroba elektřiny v solárních a větrných elektrárnách za nepříznivých podmínek drasticky klesá. Stává se to vlastně každý rok. Tato situace má však nyní dalekosáhlé dopady na ekonomiku a životní prostředí a odhaluje nedostatky v energetické politice založené na občasných obnovitelných zdrojích energie. Proč je dnes v Německu – které má jednu z nejvyšších uhlíkových stop – nejdražší elektřina v Evropě? A jak přišlo Německo o svou energetickou soběstačnost?

Posledních patnáct let Německo masivně investovalo do využití solární a větrné energie a zároveň sabotovalo vlastní jaderné elektrárny. V roce 2023 vyrobily obnovitelné zdroje energie 55 % elektřiny v zemi. V roce 2022 to bylo jen 48 %.

Nejvyšší podíl má z obnovitelných zdrojů větrná energie – větrné elektrárny se na celkové produkci elektrické energie podílejí 31 %, následují solární elektrárny s podílem 12 %, biomasa s 8 % a ostatní obnovitelné zdroje, jako jsou například vodní elektrárny, s podílem 3,4 %. V prvním pololetí roku 2024 vyprodukovaly v Německu obnovitelné zdroje energie téměř 60 % elektřiny. Toto číslo však neodráží krizové momenty, jako je například dunkelflaute.

Dunkelflaute
Dunkelflaute je období, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr a výroba elektřiny v solárních a větrných elektrárnách je tedy na minimu. Tato situace nastává nejčastěji v zimě, kdy je v Německu nejvyšší poptávka po elektřině. Dunkelflaute trvá od několika dnů do několika týdnů, přičemž výroba větrných a solárních elektráren někdy klesá pod 20 % jejich instalovaného výkonu, někdy až k nule. Například 12. prosince 2024 byla v Německu výroba elektřiny z větrných a solárních elektráren třicetkrát nižší než poptávka po ní.

Politika výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů by byla přijatelná, kdyby byla založena na udržitelném zdroji energie nezávislém na počasí, jako je například jaderná energie. V roce 2011 se však Německo pod vlivem havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě náhle rozhodlo postupně utlumit svoji jadernou energetiku a postupně odstavit své plně funkční jaderné elektrárny. V důsledku tohoto rozhodnutí se snížila schopnost Německa vyrábět elektřinu stabilně a předvídatelně a místo toho se stalo silně zranitelným vůči výkyvům počasí a na nich závislých obnovitelných zdrojích energie. Stručně řečeno – když v Německu nefouká vítr a nesvítí slunce, tak nesvítí ani světla.

Odstavení jaderných elektráren způsobilo, že Německo již není energeticky soběstačné – zejména v období dunkelflaute. Země masivně dováží elektřinu z Francie, Dánska a Polska a elektřinu musí vyrábět i v tepelných elektrárnách spalováním černého a hnědého uhlí. Masivní dovozy elektřiny Německem silně zdražují elektřinu také u jeho sousedů.

Ceny elektřiny jsou v Německu skutečně závratné. V roce 2024 byla cena elektřiny pro domácnosti v Německu nejvyšší v Evropě, a to 400 eur/MWh, přičemž během výskytu dunkelflaute vystoupala až k hodnotě 900 eur/MWh. Pro srovnání, průměrná cena elektřiny ve Francii a Finsku – to je v zemích využívajících jadernou energii – činila ve stejném období 250 eur/MWh. A ve Spojených státech amerických jsou ceny elektřiny o 30 % nižší než ve Francii. Skutečně je to pro Evropu „udržitelné“?

Ale to je přece kvůli „záchraně naší planety“, ne? Ani zdaleka. Navzdory svému závazku k takzvaným zeleným energiím má Německo kvůli své zvýšené závislosti na černém a hnědém uhlí stále vysokou uhlíkovou stopu. V roce 2024 zůstane země druhým největším emitentem CO₂ na jednotku vyrobené energie v Evropě, přičemž značná část elektřiny pochází z fosilních paliv. Německo produkuje desetkrát více CO₂ na jednotku vyrobené energie než Francie.

Hospodářské a geopolitické důsledky
Vysoké ceny elektřiny v Německu vedou ke stěhování tamního průmyslu do ciziny, protože společnosti hledají místa s nižšími cenami energií. Jak můžete být jako firma konkurenceschopní, když platíte za elektřinu třikrát více než konkurence? (U zemního plynu je situace ještě horší: v Evropě je zemní plyn pětkrát dražší než v USA).

Celá odvětí hrdého německého průmyslu se hroutí. Vnímáme hlavně velké koncerny – VW, BASF, Mercedes-Benz – ale každá velká společnost, která zanikne nebo se zmenší, s sebou strhne dolů nespočet malých a středních podniků, které se nakonec zhroutí spolu s ní. Obzvláště těžce zasažena jsou energeticky náročná odvětví jako hutnictví a chemický průmysl.

Zvýšená závislost Německa na dodávkách elektrické energie ze sousedních zemí vyvolává v Evropě napětí. Vysoké ceny elektřiny v Německu zvyšují ceny elektřiny i v sousedních zemích, čímž se v nich elektřina stává nedostupnou a vyvolává rostoucí frustraci. V Evropě se objevují diskuse o odstoupení od některých energetických dohod, zejména těch, které se týkají dovozu elektřiny.

Dunkelflaute je symptomem hluboké energetické krize způsobené ideologickou, autoritářskou, iracionální a neúspěšnou energetickou transformací (tranzicí). Důsledkem závislosti na nespolehlivých zdrojích energie (větrná, sluneční) a ukvapeného útlumu jaderné energetiky je to, že má Německo nejdražší elektřinu v Evropě. To vše vedlo také ke ztrátě energetické nezávislosti Německa – a v konečném důsledku i celé Evropy. Důsledky jsou různorodé: ekologické (vysoké emise CO₂), ekonomické (prudce upadající průmysl) i geopolitické (sousedé Německa mají už jeho neúspěšného energetického diktátu dost).

Vzhledem k demografickému a hospodářskému významu Německa se tento jeho poslední chybný krok jeví jako další evropská katastrofa.

Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je také podnikatel, generální ředitel skupiny evropského soukromého vzdělávání a ředitel společnosti PAN Medias Group. Je autorem knihy The Green Reich.

Překlad původního textu: Europe: The Fall of the Holy Renewable Empire
Překlad: Libor Popovský

Poskytl Gatestone Institute