„Polsko odmítá dohodu. Poláci hrozí vetem. Nastala třetí krize v Evropské unii...“ To byly hlavní titulky evropských novin tento týden. Rada Evropské unie totiž jednala o prodloužení přechodných období na uplatňování nižší sazby DPH. A Poláci zůstali poslední, kteří vytrvale požadovali nižší sazby DPH na bytovou výstavbu. Nakonec Poláci ustoupili a spokojili se s tím, že mohou nižší sazby uplatňovat na bytovou výstavbu pro sociální účely. Při vyjednávání však zaznamenali jedno dosud nedoceněné vítězství.

Poláci totiž přinutili komisaře EU pro daně Laszló Kovácse, aby Evropská komise byla v definici sociálního bydlení velkorysá. Eurokomisař Kovács pod tlakem prohlásil, že sociální povahu mají všechny domy s více než jedním bytem sloužícím k pronájmu nebo ty byty, jejichž výstavba nepřekročí 100 tisíc eur. A právě vymezení sociálního bydlení bude klíčové pro čerpání evropských peněz v příštím programovacím období od roku 2007. Pouze na sociální bydlení bude totiž pravděpodobně možné čerpat evropské strukturální fondy. Tím, že tento pojem byl Komisí poprvé definován takto široce a poprvé otevřeně zaznělo, že jeho definice bude věcí členských států, se otevřela cesta jak s pomocí evropských peněz revitalizovat panelová sídliště a bydlení pro široké masy obyvatelstva.

Celý proces dohadování okolo nižší sazby DPH bylo mimořádně zajímavé sledovat také proto, že je možné se z něj poučit do budoucna. Dnes je totiž k rozhodnutí v daňové oblasti na úrovni Evropské unie zapotřebí souhlasu všech členských států, není tedy možné, aby některé členské státy přehlasovaly ostatní. Malé nebo nové členské státy mají tedy v Unii stejná práva a váhu jako velké a staré členské státy. Kdyby však vstoupila v platnost evropská ústava, situace by se změnila a s Poláky by se pravděpodobně nikdo nebavil. To bychom si měli pamatovat.

V Bruselu 2. 2. 2006

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS