9.8.2022 | Svátek má Roman


EVROPA: Omezování svobody není řešením

23.1.2015

Byť je následující text jen volnou impresí, jedno je jisté. Čas na diskuzi o tom, že islám problém může být, už dávno vypršel. Můžeme tedy něco aktivně udělat? Taky aby to bylo v souladu s našimi zásadami svobodné společnosti? Domnívám se, že ano.

Na prvním místě je nepřipustit jakékoliv další omezování občanských svobod a snížit a omezit nepodstatný administrativní aparát ve prospěch potřebných složek. Typickým případem jsou normy o tzv. boji proti praní špinavých peněz, ze kterých vznikl analytický útvar ministerstva financí. Vzpomene si někdo, že odůvodněn byl potřebou „ochrany před teroristickými útoky z 11. září“? Peníze a lidský kapitál, které jsme vynaložili, mohla využít jakákoliv bezpečnostní složka pro realizaci bezpečnostních operací a sledování potenciálních teroristů. Neboť teroristé se financují jinak než prostřednictvím bankovních převodů. Každé opatření mající byrokratický protiteroristický úmysl se v praxi zvrhává na opatření pro sledování obyčejných občanů, neboť ti nejsou nijak nebezpeční a jsou lehce sledovatelní. Je třeba zopakovat na tomto místě starou pravdu, že zločinci se každému opatření vyhnou a všechna restriktivní celoplošná opatření pak obtěžují normální občany.

Přikročme k radikální potřebě omezování ochranářských a protekcionářských předpisů a zákonů, které mají za účel činit z lidí blbce, neschopné a nesvéprávné jedince. Naše evropská a křesťanská civilizace dlouhodobě trpí tím, že je odstřihnuta od reálného života, vystavena protekcionismu a sociálnímu bezpečí, přehnané opatrnosti a pečlivosti. Mladá generace není často schopna o nic usilovat a bojovat a přitom je to ta, která se střetne s mladou generací džihádistů. Protože je jí pomalu zákonem znemožněno procházet se i v parku bez bot. Žijící v protekcionářském prostředí neustálých příkazů a zákazů naší blahobytné společnosti. Odpovědnost za sebe přebírá na sebe stát. Velmi polopatě: jeden džihádista, zvyklý se o všechno v životě poprat, byť v plátěnkách, tričku a částečně vyhladovělý, prostě bude vždycky lepším bojovníkem než maminčin-státní mazánek, kterého všeobjímající opatrovnická Evropa produkuje. Co cítí mladí nezaměstnaní, kteří nevidí na společnosti, která ve skutečnosti nic neumožňuje a všechno zakazuje, nic zajímavého? A náhle je tu přitažlivá možnost cesty islámu, které se nabízí, svůdná pro svá snadná řešení a pro možnost něčemu hmatatelnému věřit a usilovat o to.

Je obzvlášť signifikantní, že problém muslimů je v naší zemi velmi redukován. Proto, že jich je v ČR jen malý počet. Přísná migrační politika zde nese své paradoxní ovoce. Nedomnívám se, že by tato politika byla naprosto správná, naopak nechápu, proč nebyla výrazně podporována migrace z kulturně a historky podobných okruhů, tedy zejména migrace ukrajinská a vietnamská. Jaký je rozdíl mezi průměrným imigrantem islámské země a z obou shora uvedených skupin, si každý odpoví sám. Na rozdíl od mnoha zastánců lidských práv se nedomnívám, že je v rozporu s obecnými zásadami lidských práv požadovat po osobách, které jsou imigranty, aby akceptovaly pravidla společnosti, ve které chtějí žít a procházely byť i řadou zkoušek. To je mimochodem trend, který je i v západních společnostech, ale bohužel přišel pozdě a je nedůsledný. Takže máme v Evropě řadu lidí, kteří neumí jazyk hostitelského státu, ale zato disponují jeho pasem, jsou proti jeho myšlenkovým hodnotám, ale nevadí jim přijímat jeho sociální vymoženosti. Pro takové lidi nesmí být ve společnosti místo, ale přijímané řešení musí spočívat nikoliv v segregaci, že imigrantům, kteří sedí doma, sociální dávky sebereme a Čechovi ne. To je čistý rasismus. Musíme zrušit sociální dávky pro všechny, kteří nepracují, a společenská pravidla nastavit tak, aby morálka vylučovala ty, kteří nesdílejí společné hodnoty alespoň v bazální míře. Současně musíme začít odlišovat azylovou a imigrační politiku. Azyl je aktem milosrdenství a vždy na omezenou dobu.

Musíme důsledně využívat všech možností, které nám dává právní řád. Příkladem budiž Mohamed Abbas. Jeho výroky jsou stejně hnusné jako slova soudružky Semelové o Miladě Horákové. Jistě jsou důsledkem svobody projevu. Jsem rád, že se v televizi a v novinách objevily, alespoň jsme si mohli učinit obraz o tom, jak se chová a jak smýšlí, když zpochybňuje prakticky všechno. Čelný představitel českých muslimů, který kamenování považuje za fajn trest a útoky z 11. září za konspiraci federální vlády USA? Že se o něj zajímají tajné bezpečnostní složky, to jim nemusíme radit. Ovšem je-li u nás hostem, projevuje se způsobem neslučitelným s naší společností a měl by být vykázán. Je-li jen osobou s českým občanstvím či jinou formou permanentní rezidence, měl by být objektem zájmu běžných policejních orgánů, neboť jeho interpretace svobody projevu v sobě zahrnuje již prvky podpory a propagace rasové a náboženské nesnášenlivosti, které jsou trestným činem. Mezi ním a pseudonácky není žádný rozdíl. Tak by mělo být naloženo s každým, kdo tak smýšlí. Nejsem přesvědčen, že ponechávání zjevování těchto názorů ve veřejném prostoru je v souladu se zájmy české společnosti.

Všem musí být jasné, že čeští občané a členové ozbrojených složek jsou ochotni pro tuto zemi, demokracii, právní stát, lidská práva a svobodu slovu bojovat a umírat. Prozatím je tu neschopná armáda, jak nám ji prezentují média, která je extrémně špatná z úmrtí čtyř mužů – vždyť to byli vojáci(!) - a česká společnost, která není ochotna něco obětovat ani přinést. Reaguje názorem: zemřeli, tak se radši stáhneme. Tyto postoje jsou signálem nepříteli: „nemusíš se bát, my jsme zbabělci a bojovat nebudeme“. Popliváváme tak čest padlých vojáků a svoji vlastní.

Všimněme si, že radikální islamisté udávají tón hry. My jen reagujeme, bráníme se. Dlouhodobě je to zničující. Musíme převzít otěže a nastolit rovnováhu. Rovnováhu mezi islámem a křesťanstvím v evropském a blízkovýchodním prostoru. Ptám se: jak to, že nepodporujeme aktivně šíření křesťanství na Blízkém východě? Proč aktivně penězi či pomocí každý Evropan, každá vláda evropské země, stejně jako to činní muslimové, nepřispívá na své bratry v Sýrii, Iráku, Libanonu, Turecku, Maroku, Alžíru, Egyptě atd? Představme si, že se najednou v těchto zemích objeví, stejně jako v Evropě, nepřehlédnutelné, milionové skupiny křesťanů. Dojde k nastolení rovnovážného stavu. Najednou budou jinověrci nikoliv před branami, ale uvnitř. Bude to test snášenlivosti a současně základní předpoklad tolerance. Prozatím jsme všichni jen na volné cestě stát se menšinou ve vlastních zemích. Tak bychom se měli sakra snažit, aby to tak nebylo.

Autor je advokát, předseda výboru pro vnější vztahy České advokátní komory

Převzato z webu Pravybreh.cz se souhlasem autora



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!