Škodí evropské dotace demokracii ve střední Evropě?

„Ta kráva, kterou rád dojím, jméno má Evropa, hloupá, bohatá, otravná Evropa“, zpíval minulou sobotu Karel Gott na melodii Včelky Máji v satirickém týdeníku Heute Show německé televize ZDF.

Autoři scénáře mu to vložili do úst ve skeči o zneužívání evropských dotací, ve kterém si vzali na mušku kromě maďarského premiéra Orbána a představitele rumunských sociálních demokratů Dragnei také předsedu české vlády Andreje Babiše.

Dlužno dodat, že v Babišově případě to měli tvůrci tohoto pravidelného satirického okénka do světa domácí i zahraniční politiky obzvlášť jednoduché, protože jim nahrává na smeč přímo geniálně.

Prohlašuje totiž už delší dobu, a znovu to opakoval tento týden na setkání s šéfem Evropské rady Tuskem, že z jeho pohledu je nejdůležitější, „abychom hlavně my rozhodovali o tom, na co budou použity peníze, které dostáváme z Evropy“. Konec citátu, k němuž Andrej Babiš obvykle dodává, že celkově ale těch peněz rozhodně nesmí být méně než doposud.

Autoři pořadu pak už ani nemuseli vytahovat Čapí hnízdo. Stačilo jim konstatovat, že Babiš po listopadu 1989 přes noc zbohatl a jeho impérium, toho času zaparkované ve svěřenském fondu, polyká od jeho vstupu do politiky podstatně víc dotací než dřív.

Pokud jde o prameny, opíral se týdeník Heute Show o německý dokument televize ZDF, odvysílaný pár dnů předtím v pořadu Zoom. A při něm už se diváci nezasmáli vůbec.

Situaci v Maďarsku, Rumunsku a Česku totiž rozebíraly autorky Britta Hilpertová a Eva Schillerová nikoli proto, aby představitele těchto zemí prvoplánově pranýřovaly.

Především se totiž zamýšlely nad principiální otázkou, zda evropské dotace, jakkoli dobře míněné jako solidární příspěvek bohatších členských zemí na rozvoj chudších regionů, ve skutečnosti nedemontují v postkomunistických státech demokracii, protože je tam autoritativní vládci zneužívají k upevnění své moci.

Od chvíle, kdy se země střední a jihovýchodní Evropy staly členy EU, nemá totiž Brusel už téměř žádný vliv na to, jak s penězi z evropských fondů konkrétně nakládají. Kontrolovat může už jen dodržování pravidel a cílů jednotlivých fondů.

Když si ale například jižní Čechy odsouhlasí výstavbu golfového hřiště z evropských peněz s odůvodněním, že tím vytvoří sportovní příležitosti pro problémovou mládež, nikdo z Bruselu s tím nic neudělá.

Anebo když Viktor Orbán věnuje své rodné vísce fotbalový stadion světových parametrů, a Evropou financované zakázky přihrává úzkému okruhu svých nejbližších, kteří mu za to skupováním maďarských médií zajistí u veřejnosti pozitivní image, mohou se nad tím v Bruselu tak maximálně pohoršovat, ale nic víc.

Obcházením pravidel je středoevropský region pověstný. A jestliže teď, kdy se rozhoduje o budoucnosti Evropské unie, nenapadá českého premiéra nic jiného než žádat pravomoc ještě i nad zacílením evropských fondů, pak si o výsměch přímo koleduje. Doma se ho ale nejspíš obávat nemusí. Smysl pro politickou satiru odsud už totiž emigroval. Na západ.