Odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu naznačilo, že s evropskou integrací je něco v nepořádku. Ostatně nebylo to první NE vyslovené stále těsnějšímu centralizujícímu a unifikujícímu trendu přicházejícímu z Bruselu.
Svoje NE již řekli francouzští a nizozemští voliči původní evropské ústavě, která, co se týče obsahu, je téměř identická s Lisabonskou reformní smlouvou. Reformní smlouva zakotvuje stejné změny jako euroústava, pouze jinou formou - a to navíc velmi nepřehlednou a v souvislosti s neexistujícím oficiálně závazným konsolidovaným zněním i právně spornou.
Skepse vůči integraci narůstá
Je poměrně zajímavým faktem, že hlavní osobou personifikují kampaň NE v Irsku je podnikatel Declan Ganley, který však není v žádném případě nějakým klasickým euroskeptikem. Při minulém referendu v Irsku například podpořil smlouvu z Nice, která byla v prvním referendu odmítnuta a prošla až napodruhé. Ganley se sice setkal s Václavem Klausem a ten jeho aktivity podpořil, avšak na rozdíl od něj Ganley sám sebe nazývá velkým Evropanem.
Domnívá se však, že bruselská centralizace zašla až příliš daleko a znamenala obrovský přesun moci do rukou nevolených byrokratů a nevolené exekutivy, proto se tedy tak významně angažoval v kampani proti Lisabonské smlouvě. Změny nálady v jednotlivých národních společenstvích v poměru k Bruselu je možné zaznamenat také v průzkumech veřejného mínění. V loňském roce provedla průzkum o problematice Evropské unie vysoce respektovaná agentura TNS na objednávku britského "thinktanku" OpenEurope. Ve všech současných členských zemích Unie se ukazuje narůstající skepse evropských občanů vůči evropské integraci a Bruselu. Češi i s ohledem na svou zkušenost s komunismem patří k nejskeptičtějším národům v EU.
Od té doby nebyl takto rozsáhlý výzkum s tak rozsáhlým okruhem otázek uskutečněn.
Občané si euroústavu nepřejí
Průměrně 41 procent respondentů napříč Unií odpovídalo, že Brusel by měl mít méně pravomocí a rozhodovat by se mělo na národní úrovni (v Česku to bylo 51 procent). Dalších 23 procent dotázaných (v České republice 27 procent) si myslelo, že by pravomoci EU měly zůstat na takové úrovni, na jaké jsou.
Z toho tedy logicky vyplývá závěr, že průměrně 64 procent (v Česku 78 procent) obyvatel si pozitivně nepřeje nic takového jako evropskou ústavu či Lisabonskou smlouvu, která další pravomoci na EU masivně převádí.
V takovém názoru vedou Finové, Rakušané a Švédové. Irové, kteří Lisabon odmítli v referendu, jsou podle průzkumu daleko za nimi. Pokud by proběhla referenda v dalších zemích mimo Irsko, Lisabonská smlouva by neprošla v řadě z nich. Určitě by neprošla již v tradičně euroskeptické Velké Británii a podle posledního průzkumu STEM ani v České republice. Tony Blair k původní euroústavě Britům referendum slíbil, Gordon Brown však z obavy, že by Britové reinkarnaci euroústavy odmítli, referendum k Lisabonské smlouvě nepřipustil. Podobně učinila také francouzská a nizozemská vláda.
Nakonec i česká ODS, když byla v opozici, s referendem poměrně silně koketovala (aby nemusela euroústavu v parlamentu odmítnout společně s komunisty). Nyní však již vládní strana s Mirkem Topolánkem v čele referendum odmítla, protože vedení ODS udělalo názorový obrat o 180 stupňů a začalo novou euroústavu podporovat. Na druhou stranu - schválení Lisabonské smlouvy v Senátu ze strany senátorů ODS nemá vláda vůbec jisté a začínají se objevovat informace, že by verdikt Ústavního soudu, co se týče slučitelnosti naší ústavy s reformní smlouvou, mohl být negativní. Podle našich informací již vláda pracuje na změnách české ústavy.
V referendech by byla většina proti
Průměrně 75 procent obyvatel členských zemí Unie by si přálo o smlouvě přenášející další pravomoci do Bruselu rozhodovat v referendech. Všude v EU je to absolutní většina. Prakticky stejný výsledek přinesl i průzkum provedený pro Finacial Times renomovanou agenturou Harris Interactive. Pouze v 11 státech z 27 by lidé v referendu v případě smlouvy přenášející další pravomoci hlasovali pro její schválení.
Lisabonská smlouva takovou smlouvou bezesporu je, podobně jako původní euroústava. Pokud by se v referendu rozhodovalo o zavedení eura, jen průměrně 31 procent obyvatel zemí mimo eurozónu by hlasovalo pro - a ve většině těchto zemí si ho pozitivně nepřeje více než nadpoloviční většina obyvatel (v Česku si euro nepřeje 59 procent).
Lidé chtějí zpátky vlastní měnu
V polovině zemí eurozóny by si většina obyvatel přála přejít zpět na své původní národní měny. Vede Řecko se 70 procenty respondentů. Průměrně 56 procent obyvatel členských zemí si myslí, že Evropská unie nezastupuje zájmy obyčejných lidí. Vede Lotyšsko (74 procent), a jen v osmi zemích je to méně než polovina. Vůbec nejčastějším důvodem pro jakékoli nové uspořádání EU, který lidé vybírají, je omezení současných pravomocí EU. Drtivá většina obyvatel členských zemí EU nedůvěřuje, nepřeje si rozšiřování její moci a nepřeje si měnu euro. Je možné, že se v průběhu onoho roku názory obyvatel Evropy změnily. Je však poměrně pravděpodobné, že vzhledem k politickým událostem kolem odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu a nátlaku bruselských elit vůči Irsku by to bylo směrem k ještě větší skeptičnosti. Podle našich informací v souvislosti s arogantními vyjádřeními některých evropských politiků vůči Irům by dnes někteří irští voliči, kteří původně hlasovali pro Lisabonskou smlouvu, tento dokument odmítli.
Unijní právo je postaveno nad vším
Lisabonská smlouva přenáší na bruselskou úroveň zhruba 50 oblastí. Mezi nimi jsou i tak citlivé záležitosti jako například legální migrace, doprava nebo energetika. Smlouva také zakotvuje princip, že další pravomoci států mohou do Bruselu předávat samotní šéfové vlád členských zemí bez ratifikace v národním parlamentu nebo referendu. Hlasovací mechanismy také výrazně oslabují pozici České republiky a posilují velké státy, jako jsou Francie a Německo. Ve smlouvě se též explicitně píše o nadřazenosti unijního práva nad právem národním a smlouva konstituuje plnohodnotný typ eurounijního občanství, které bylo dosud doplňkem k národnímu.
Nový evropský superstát
V souvislosti s Chartou práv, na kterou je odkaz v Lisabonské smlouvě, navíc není vyloučeno, že dojde k obejití Benešových dekretů a občané EU sudetoněmeckého původu se budou moci obracet s žádostmi o restituce majetku na Evropský soudní dvůr v Lucemburku v souvislosti s principem nediskriminace a rovného zacházení, který je ukotven v Chartě. Na tuto možnost restituce upozornil i ústavní právník Václav Pavlíček. Podle něho nemůžou být Benešovy dekrety přímo zrušeny, ale v novém právním prostředí vzniklém po přijetí Lisabonské smlouvy by již nebyly relevantní. Ve smlouvě je rovněž zakotvena společná zahraniční i bezpečnostní politika EU. Proto se například prezident Václav Klaus domnívá, že Lisabonská smlouva de facto mění EU v nový evropský superstát, kterému budou podřízeny členské státy EU.
Průměrně 75 % obyvatel členských zemí Evropské unie by si přálo o smlouvě přenášející další pravomoci do Bruselu rozhodovat v referendech. Všude v EU je to absolutní většina. Pouze v 11 státech z 27 by lidé v referendu hlasovali pro její schválení.
Parlamentní zpravodaj, říjen 2008
Šéfredaktor EUportal.cz a editor EUserver.cz
