Všude se píše o Lisabonské smlouvě. Postupně ve mně narůstal stejný pocit, jako když po nás v době studií chtěli podepsat, že nesouhlasíme s Chartou 77, a nikdo nevěděl, co v ní je. Čas oponou trhnul, máme internet a brodíme se po pás v informacích. Podařilo se mi nalézt plný text této Lisabonské smlouvy, kterou Wikipedie označuje také jako Reformní smlouvu.

Plný název této smlouvy zní:

Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství

Už tento název svědčí o tom, že se inkriminovaný dokument odkazuje na zmíněné dokumenty předchozí a že tedy bez důkladné znalosti těchto asi bude přinejmenším obtížné tento text pochopit.

Vzhledem k tomu, že text smlouvy, který jsem získal, byl ve formátu DOC, trochu jsem si s ním pohrál.

Smlouva měla ve formátu, který jsem měl k dispozici, 294 stran. V přepočtu na normostranu (1800 znaků včetně mezer na jednu stránku) má 206 stran. Na nich se vyskytuje výraz „mění“ 154x a výraz „nahrazuje“ 232x, výraz „vkládá“ 124x, výraz „vkládají“ 78x, výraz „doplňuje“ 62x a výraz „doplňují“ 47x. Pokud to tedy dobře chápu, Lisabonská smlouva obsahuje celkem 697 změn týkajících se oněch předchozích dokumentů.

I tato skutečnost podporuje mou domněnku, že celou tuto smlouvu lze tak trochu přirovnat k lístečku s tiskovými opravami, které se kdysi v knihách vyskytovaly. V počítačové době se to již asi nestává, ale starší čtenáři si asi vzpomenou, že když si koupili knihu, tak do ní byl někdy vložen lístek s textem „Na straně 15 třetí řádek shora místo něčeho má být něco jiného“ apod. Je zřejmé, že tento lístek bez knihy, do níž byl vložen, postrádal jakýkoli smysl. Chápu případnou námitku hnidopichů, že tisková oprava není totéž jako novelizace nějaké zákonné normy, ale novelizace bez důkladné znalosti toho, co má být novelizováno, je jen obtížně pochopitelná.

Z tohoto úhlu pohledu se mi tedy jeví vyžádání souhlasu občanů s Lisabonskou smlouvou formou referenda jako nanejvýš sporné. Kdo z nich četl a opravdu důkladně nastudoval kromě Lisabonské smlouvy i Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, bez nichž ona Lisabonská smlouva nemá příliš smysl?

Ostatně kdo z politiků, třeba těch našich, zevrubně nastudoval všechny tři dokumenty? Vzhledem k tomu, že jsem se o vztazích uváděných dokumentů dozvěděl díky vlastnímu úsilí a nikoli od nich, jsem v tomto směru značně skeptický.

Při dalším studiu Lisabonské smlouvy se mi paralelně vybavují věty typu „nebude-li pršet nezmoknem.“, výrok kuchaře okultisty Jurajdy že „nebytelnost je outvar a outvar nebytelnost.“, případně citát z filmu Vrchní prchni „stěrače stírají!“ a reakci pana Abraháma v roli vilného knihkupce: „To nemusíte hlásit, to přeci vidí!“

Skutečně považuji za zbytečné zdůrazňovat, že „cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel“. Vždyť co jiného by měla dělat? Ostatně za mír se tady v Evropě druhdy i bojovalo.

Takovýchto samozřejmostí je pak v textu smlouvy celá přehršel. Dalšímu textu přestávám rozumět, takže už ho nečtu.

Nebudu předstírat, že danému textu rozumím. Právě proto bych v referendu určitě hlasoval proti. V žádném případě si ale netroufám hodnotit, zda je Lisabonská dohoda dobrá nebo špatná. Já jí prostě nerozumím, ostatně aby tomu rozuměli, jsou placeni velmi dobře, , shodou okolností z mých daní, jiní. A já jim to přeji.

V každém případě jsem zjistil, a to nikoli od našich politiků, jak bych předpokládal, že ti, kteří se snaží vytvořit nějaký řekněme ústavní dokument či listinu, která by přispěla k evropské integraci, se neobtěžovali vytvořit nějaký zgruntu nový dokument, ale - aby si ulehčili práci - cizelují a upravují dokumenty již existující. A to mi připadá přinejmenším podezřelé.