Lakonicky by se dalo říci, že tento signál zní: Co nezakopete, to ukradneme. Nebo také: Střádej, barde, střádej, my si pro to pak přijdeme, tak ať to máme na jedné hromadě. Na Kypru už to vědí.

Nejen na Kypru, ale všichni v eurozóně si všimli "pomoci" ve stylu "dej sem záchranný kruh, házím místo něj balvan se smyčkou na krk, abys měl volné ruce". Skutečně se tak jeví pomoc Kypru v podobě deseti miliard eur výměnou za jednorázové zdanění vkladů malých i velkých střadatelů.

Eurozóna je stále sevřená dluhovými pastmi, ekonomickou krizí, finanční krizí a krizí na trhu práce. Přesto se v posledních dnech podařilo zachytit signály naděje a víry v lepší budoucnost a mírné oživení v ekonomikách jednotlivých zemí, i když za stále trvající a nepolevující krize na trhu práce.

Systém Evropa hledá svoji rovnováhu obtížně a rozhodně není čas na razantní zásahy, neboť ty způsobí jen další rozkmitání. Kdyby úředníci řídili Evropu jako systém, dbali by tohoto pravidla. Oni ale řídí Evropu jinak. Jak? Inu asi tak, že o systém nejde, neboť jde o chaos.

V chaosu neplatí zákony, ani na určité vstupy nedostaneme stejné výstupy. Chaos je chaos. To jen systém se vyznačuje tím, že pravidla platí a stejný signál vyvolá stejnou odezvu, třeba hned nebo s časovým zpožděním. V chaosu se stane cokoliv, kdykoliv a na jakýkoliv popud. To je ten hlavní nový signál v Evropě. Na stejný vstup přijde nečekaná odpověď, a to kdykoliv. Stejné chování lidí bude oceněno chaoticky v čase i prostoru, hlavně nečekaně a tak, aby se dařilo udržovat chaos, rozuměj paniku v různém stupni, od nedůvěry a podezírání, přes paranoiu k preventivní obraně či programovému panikaření za každého počasí.

V chaosu netřeba ctít pravidla. Například ani pravidlo nedotknutelnosti vkladů do úrovně 100 000 eur. To platí i v ČR. Říká, že vklady jsou pojištěny do této výše, čili ať se stane, co se stane, střadatel tyto peníze dostane ze svého účtu zpátky. Na Kypru už vědí, že nedostane. Stát si z nich ukousne dávku, kterou, jak bývá zvykem, nazývá daní. Na Kypru proběhlo zdanění vkladů, čili zdanění zdaněného, a tedy důkaz, že ani pravidlo dvojího zdanění v zemích EU neplatí. Původně pravidlo zamezení dvojího zdanění slibovalo, že například výnos z akcií, zdaněný v zahraničí, se znovu nedaní v ČR. Na Kypru nyní platí něco jiného a probíhá to pod vlajkou EU. Nazvali to evropskou pomocí.

Jeden zákon ale platí i v chaosu beze zbytku. Praví, že kdo uteče, ten vyhraje. Kdo získal informace včas a před černou sobotou na Kypru se svými vklady utekl do jiné banky, ten vyhrál. Samozřejmě drobní střadatelé bez konexí a zastání prohráli. Na Kypru už to vědí. A my v ČR to víme od dob pádů bank a kampeliček na přelomu století minulého a současného. Téměř to vypadá, že co se podařilo odladit v ČR, šíří se Evropou jako černá nit chaosu a zrovinka v uplynulé sobotní ráno to dorazilo na Kypr.

Není to ale nit, jen signál, že sliby jsou chyby, že sliby se slibují a blázni se radují, že co jeden může slíbit, to nikdo na celičkém světě nedá, a co jeden dokáže sebrat nebo zničit během sekundy, to jiný za celý život nedokáže našetřit, vybudovat, mnohdy ani vymyslet. Je to signál, že žijeme v chaosu, kde pravidla i zákony přestávají platit, jakmile se to hodí vládnoucí garnituře.

Ani vlády jednotlivých zemí eurozóny nedokáží ochránit svoji zemi před vlivem Bruselu. Nedokáží, protože jsou angažovány tak, aby zaprodaly svoji zemi i občany, drobné střadatele, armády obyčejných pracujících, drobných podnikatelů a živnostníků, těch, co nepatří do ekonomicko-politicko-lobbistických klik, a tedy se tlaku neubrání. To, co nedokázal válečnými zbraněmi Hitler – podmanit si celou Evropu -, to dokázala Merkelová ekonomicko-politickým tlakem. V podstatě by stačilo jen moudře vládnout. Jenže právě to se nedaří. Chaosu se totiž nedá vládnout, chaos se zhroutí sám a svoje udržovatele semele. To je signál, který ale do Evropy teprve dorazí. Kdo počká, ten se dočká, ale … kdo uteče, vyhraje.

Kam ale utéct? A kde ukrýt bohatství, když peníze tečou stále stejným směrem – od méně majetných k majetnějším? A zároveň peníze nerespektují hranice států. Utéct bídě znamená vklínit se mezi bohaté. Ti samozřejmě dobrovolně mezi sebe nikoho nepustí, vždyť sami mezi sebou bojují na život a na smrt, respektive na bankrot. Takže Evropa, možná i celý náš pozemský svět čeká ještě na jiný signál, který zatím nepřichází. Je to signál vyhlášení poplachu, až mez únosnosti padne.