O reformní smlouvě by mělo být referendum. Kdyby Češi a Moravané věděli, co v té smlouvě je, byli by okamžitě pro. Referendum ale není pro mnohé nutné, když čert, kterého ODS tak dlouho malovala na zeď, ve smlouvě rozhodně není.

Smlouva nezakládá ústavu. Situace v Evropě prostě ještě není tak daleko. Smlouva ale zakládá něco daleko cennějšího, zakládá unii. A unie není stát. Je to ale právnická osoba, subjekt mezinárodního práva, který bude uzavírat mezinárodní smlouvy. V Radě bezpečnosti OSN bude zastupována představitelem pro zahraniční politiku. Ten bude řídit vznikající evropskou diplomacii, které jsou členské státy povinny pomoci. Unie bude reprezentována jednou zahraniční politikou, o které státy rozhodnou jednomyslně. Tato jedna zahraniční politika, postavená na společných hodnotách, zakládá podle reformní smlouvy společnou obranu. Unie se stává unií obrannou. Státy jsou jí povinny poskytnout své mírové a vojenské operační kapacity až po bojové jednotky určené k nastolení míru v neklidných oblastech.

Reformní smlouva podporuje sblížení právních systémů. Požaduje vzájemné uznání trestních a občanskoprávních rozsudků i mimosoudních, správních rozhodnutí. Pro občany zavádí právo společného pasu. Tam, kde ČR nemá velvyslanectví, mají naši občané právo na stejnou konzulární i diplomatickou ochranu všemi ostatními velvyslanectvími unie. Mají ale také právo být kdekoliv v unii voleni v místních volbách. Každý občan jako fyzická osoba má přímé právo unii žalovat.

Změna hlasovacího mechanismu je jasná: státy mají méně blokovacího potenciálu, zvyšuje se jejich potenciál se dohodnout. Pozitivní hlas váží víc než negativní. Tři velcí nemohou sami zablokovat nic.

Není nutné opakovat, že oproti navrhované ústavě reformní smlouva je uměním možného. Pro nás, kdo si přejeme evropskou federaci, reformní smlouva nepřináší to důležité: základ pro společné emoce, pro vztah k Evropě, k její vlajce, její ústavě a také nezakládá předpoklad pro společné evropské právní vědomí.

Oproti ústavě jsme o krok zpět. Oproti realitě dohadování rozhandrkovaných, navzájem si nebezpečných států je to veliký krok kupředu, neboť mnohé dobré z návrhu evropské ústavy bylo převzato, zachováno. Pro české občany je to vítězství jejich funkcionalistického přístupu. Je to tvrdá prohra pro nacionalisty 19. století.

LN, 18.9.2007

Autorka je poslankyně EP