20.10.2020 | Svátek má Vendelín


EVROPA: Nová politická zbraň jménem "islamofobie"

8.2.2020

Francie je znovu hluboce rozdělena v názoru na islám. V neděli 10. listopadu 2019 se v Paříži konal „Pochod proti islamofobii“, který byl reakcí na výzvu padesáti veřejně známých osobností včetně několika levicových politiků. V levicovém deníku Libération těchto 50 osobností vyzvalo k „zastavení islamofobie a rostoucí stigmatizace muslimů, obětí diskriminace a agrese“.

Dva nedávné incidenty podnítily veřejnou debatu a posloužily jako záminka k uspořádání tohoto protestního pochodu. 26. října 2019 postřelil 84letý muž dva muže, když se pokoušel podpálit mešitu v Bayonne. Začátkem října si při zasedání regionální rady regionu Burgundsko-Franche-Comté člen Národního sdružení (Rassemblement National) stěžoval na přítomnost ženy v islámském šátku v galerii pro veřejnost. Francouzští politici a média oba incidenty téměř jednohlasně odsoudili.

Mezi signatáři výzvy jsou Jean-Luc Mélenchon, předseda Nepoddajné Francie (La France Insoumise), nejvýznamnější levicové politické strany francouzského Národního shromáždění; Benoît Hamon, kandidát Socialistické strany v minulých prezidentských volbách; Philippe Martinez, předák odborového svazu Národní konfederace práce (Conféderation national du travail); Yannick Jadot, prominentní poslanec Evropského parlamentu za Stranu zelených, a Edwy Plenel, editor webu Mediapart - úspěšné online zpravodajské platformy - a bývalý redaktor večerníku Le Monde.

Tato výzva vyvolala celostátní debatu. Jak mohly tyto veřejně známé osobnosti podepsat text spolu se známými sympatizanty islamistů, jako jsou Nader Abou Anas (imám, který věří, že „ženy mohou vycházet ven jen se svolením svého manžela“) a Marwan Muhammad, bývalý generální ředitel CCIF, Kolektivu proti islamofobii ve Francii, organizace podezřelé z napojení na Muslimské bratrstvo, která přirovnala situaci muslimů ve Francii k situaci Židů v Německu ve 30. letech 20. století a zašla tak daleko, že tvrdila, že „ve Francii se na mešity střílí z kulometů“?

Debata byla zvláště napjatá na levici. Historicky byla levice ve Francii vždy silným zastáncem sekularismu (ve francouzštině laïcité; výrazné oddělení církve a státu). Nicméně část levice se rozhodla podporovat multikulturalismus a takzvanou „politiku identit“ a spojit se s islamisty, jejichž agenda je namířena proti sekulárnímu státu. Spojenectví mezi tradiční levicí a islamisty je často popisováno jako „islamo-levice“ (“Islamo-gauchisme“). Situace se stala natolik kontroverzní, že někteří ze signatářů se dokonce rozhodli se pochodu nezúčastnit.

Slovo „islamofobie“, zvolené jako hlavní heslo pochodu, není samozřejmě obsahově neutrální. Jak poznamenal novinář Stéphane Charbonnier, zavražděný při útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v roce 2015, islamofobie „není jen slovem mizerně zvoleným, ale také slovem nebezpečným“. [1]

Historicky bylo slovo islamofobie, které v první dekádě 20. století jako první použil francouzský koloniální úředník [2], zřídka používáno až do 90. let 20. století. Po íránské islámské revoluci v roce 1979, zejména po fatvě ájatolláha Chomejního proti spisovateli Salmanu Rushdiemu za jeho román Satanské verše, začal být tento termín používán jako politická zbraň. [3] Zdá se, že cílem užívání pojmu „islamofobie“ je učinit islám nedotknutelným postavením jeho kritiky na úroveň rasismu a antisemitismu.

Cílem užívání pojmu „islamofobie“ je záměrná transformace kritiky náboženství – základního práva v západních společnostech – na trestný čin.

Francouzský filozof Pascal Bruckner naznačil roli, jakou tento koncept hraje:

„Užívání pojmu ‚islamofobie‘ slouží několika účelům. Odmítání reality islámské ofenzívy v Evropě a tím jejímu ospravedlňování. Napadání sekularismu tím, že jej srovnává s fundamentalismem. Především je však jeho cílem umlčet ty muslimy, kteří zpochybňují Korán, požadují rovnoprávnost pohlaví, nárokují si právo vzdát se svého náboženství a chtějí praktikovat svou víru svobodně a bez podrobení se diktátu vousatých dogmatiků.“ [4]

Média a lidskoprávní organizace se bohužel do této pasti chytily a často slovo „islamofobie“ používají, přestože tento pojem postrádá jak právní základ, tak i přesnou definici. Každé použití tohoto slova je pro islamisty malým vítězstvím.

Fobie je extrémní iracionální strach nebo averze k něčemu. Je však strach z islámu iracionální, když teroristé ve jménu jejich boha vraždí a k vraždění vyzývají, přestože pachatelé tvoří jen malou část muslimské populace? Koho by před čtyřiceti lety napadlo, že by ve Spojených státech nebo v Evropě mohly být páchány teroristické útoky ve jménu náboženství? V tomto kontextu není „být islamofobní“ (tedy obávat se náboženství) zločinem. A je to na míle daleko od „nenávisti“ vůči muslimům pouze proto, že jsou muslimy. Nejde o to, že by lidé „nenáviděli“ muslimy ve větší míře, než nenávidějí hinduisty, buddhisty nebo šintoisty. Lidé odsuzují násilí a nátlak v muslimských komunitách, které vyúsťují v terorismus, džihád a svatou válku.

Signatáři výzvy byli také značně kritizováni za svou předpojatost vůči faktům. Muslimové nejsou ve Francii cíleně pronásledováni. Podle oficiálních údajů francouzské vlády bylo loni množství protimuslimských činů se 100 incidenty ve skutečnosti na nejnižší úrovni od roku 2010.

Naproti tomu po dvou letech poklesu v roce 2018 prudce vzrostl počet antisemitských incidentů: 541 proti 311 v roce 2017, což představuje nárůst o 74 %. V 81 případech šlo o násilí, pokus o vraždu nebo vraždu. Počet zaznamenaných protikřesťanských incidentů dosáhl 1063, tedy desetkrát více, než bylo útoků na muslimy.

Protestní pochod „proti islamofobii“, kterého se zúčastnilo 13 500 lidí, se konal 10. listopadu 2019. Tři dny před pietní vzpomínkou na masivní džihádistické útoky v Paříži v roce 2015 v Bataclanu a na dalších místech, při kterých teroristé zavraždili 131 osob a dalších 413 zranili. Je snad iracionální si pamatovat, kdo za těmito útoky stál?

Autor je belgický honorární senátor a bývalý prezident nevládní neziskové organizace International Crisis Group (Mezinárodní krizová skupina).

[1] Lettre aux escrocs de l’islamophobie qui font le jeux des racistes.
[2] Un racisme ordinaire : Islamophobie et culpabilité, Grasset, 2017. [V angličtině kniha vyšla pod názvem An Imaginary Racism: Islamophobia and Guilt, Polity 2018].
[3] Tamtéž.
[4] Tamtéž.

Překlad původního textu:Europe: The New Political Weapon of ‚Islamophobia‘
Překlad: Radomír Bobek

Převzato z webu Gatestone Institute

Alain Destexhe







 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.