Pro vládce Bruselu žádný problém

Nizozemsko ve čtvrtečním referendu odmítlo asociační dohodu Ukrajiny s Evropskou unií. Oficiální výsledky budou vyhlášeny až 12. dubna, ale pokud budou potvrzeny, bude muset nizozemský parlament projednat text dohody znovu a provést jeho korekce.

Média hlavního proudu v minulých dnech střídavě psala o tom, že se v Nizozemí rozhoduje o „osudu Evropy“, střídavě varovala, že dávat v takové věci slovo voličům mohou jen Ruskem navedení agenti, protože průzkumy předvídaly, že voliči mohou říci ne. Podle prvních v noci zveřejněných výsledků nedosáhla volební účast nutných 30 procent, a tak se hned objevily titulky, že referendum je (naštěstí) neplatné.

Po několika hodinách bylo vše jinak. Volební účast povinné kvórum evidentně překročila a přes 60 procent hlasujících dohodu odmítlo. Proč? Protože jednou zase lidé dostali výjimečnou příležitost ozvat se proti mašinérii bruselské centralizace. Ihned nastalo to, co již známe z předchozích referend o Evropské ústavě, resp. o Lisabonské smlouvě. Když se hlas lidu nehodí, je zlehčován. A nakonec ignorován. Tak se nepochybně stane i nyní v Nizozemí. Veřejnost nebude brána v úvahu.

Ukrajinský prezident Porošenko vydal prohlášení, podle kterého byl „pravým cílem organizátorů referenda útok na jednotu Evropy, útok na šíření evropských hodnot“. Tím poskytl médiím návod na čtení nizozemského výsledku. Víme, že k přijetí této dohody v samotné Ukrajině tam bylo nutno provést krvavý převrat, a to jen proto, že tehdejší prezident Janukovyč její podpis mírně pozdržel, aby získal lepší vyjednávací pozici.

Není jasné, co vše na dohodě vadí Nizozemcům (nejspíš hlasování brali jako symbol obecného odporu k eurounijní manipulaci), nevýhodná je hlavně pro samotné Ukrajince: téměř nic jim nenabízí, a přitom je zbavuje výhod jejich dosavadních dohod o volném obchodu.

My ale budeme nepochybně opět svědky toho, jak je demokracie v EU povolena jen v mezích zájmů hybatelů současné evropské unifikace a mimo tyto meze trpěna nebude. Nizozemci nakonec tak či onak tuto dohodu budou muset přijmout a může je těšit jen to, že snad za to nebudou platit stejnou cenu, jakou za její přijetí zaplatili (a platí) Ukrajinci.