V současné diskusi o migraci do Evropy zaznívá celá škála názorů – od krajně odmítavých („žádné uprchlíky u nás nechceme, kdo je sem pustí, je vlastizrádce“) po neomezeně vstřícné („Evropa je schopna přijmout miliony uprchlíků, ostatně, je to naše morální povinnost“). Diskutuje se o tom, zda a do jaké míry je i Česká republika zodpovědná za bídu v rozvojových zemích, zda jsou migranti vhodným řešením evropské demografické knize, do jaké míry je česká (případně východoevropská) neochota přijímat uprchlíky projevem zapšklé provinciálnosti, krátkozrakosti a sobectví.

Přiznám se, že netrávím celé dny čtením zpráv a komentářů, a tak mě možná někdo vyvede z omylu. Zatím jsem ale nečetl ani neslyšel, že by někdo seriózně rozebíral otázku, jak celá věc skončí. Hodně se diskutuje o kvótách – zda kvóty ano či ne, a pokud ano, jak vysoké. Domnívám se však, že je pět minut po dvanácté, abychom si položili otázku, co by mohlo zastavit, nebo přinejmenším zpomalit, příliv migrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Zřejmě nikdo nečeká, že proud migrantů po určité době sám od sebe vyschne. Kdyby někdo tuto myšlenku vyslovil, jen by se zesměšnil. Čas od času člověk narazí na názor, že Evropa má obrovské rezervy a že miliony uprchlíků ji nepoloží. Prý máme z migrantů zbytečný strach. Například v Respektu z 10. srpna je dlouhá reportáž z Bělé pod Bezdězem, kde je středisko pro migranty. Mimo jiné se z reportáže dozvíme, že uprchlíci z Bělé propuštění se chovají slušně a nikomu neublížili a že městečkem se šířila nepodložená fáma, že jakýsi migrant vyhrožoval, že někoho podřízne. Ano, věřím, že v Bělé k žádnému incidentu nedošlo a že šlo skutečně o fámu.

Nicméně v téže době proběhla médii zpráva, že kdosi v obchodním domu IKEA ve švédském městě Västerås podřízl kuchyňským nožem dva zákazníky – matku se synem. Až s určitým zpožděním jsme se dověděli, že pachateli jsou zřejmě dva Eritrejci z nedalekého střediska pro uprchlíky. Manažer obchodního domu zareagoval na incident tím, že dočasně pozastavil prodej kuchyňských nožů. Vskutku nadějné řešení. Před několika měsíci proběhla médii podobná zpráva o tom, že na nočním trajektu ze Švédska do Finska znásilnilo osm „Švédů“ jednu pasažérku. Až z internetových serverů jsem se dověděl, co jsem tušil od počátku: že šlo nikoli o etnické Švédy, ale o přistěhovalce z Blízkého východu, kteří nadto ještě neobdrželi švédský pas. (Své kritiky upozorňuji na přesné znění předchozí věty: skutečně jsem to pouze tušil, nikoli věděl.)

Ve svých článcích a komentářích jsem v posledních dvou letech vícekrát psal o tom, že mainstreamová média (především noviny a některé politické týdeníky) jsou mnohem spolehlivější než různé „svobodné“ weby přinášející nejrůznější kachny, konspirační teorie a propagační slátaniny. Stále ještě platí, že mainstreamová média málokdy přinášejí falešné informace. Někdy ale stačí, aby se pravdivé informace začaly zatajovat – jako je tomu v případě útoků ve Švédsku. Pokud se budou mainstreamová média snažit vyvolat dojem, že žádné problémy nejsou, a pokud přece jsou, pak poměrně snadné řešitelné, mám obavy, že by mohla po čase přestat být mainstreamovými. Osobně bych to považoval za katastrofu.

Podobně je tomu s často opakovaným tvrzením, že v zemích, kde uprchlíky přijímají, z nich lidé mají menší strach, a že český odpor proti migrantům není nic jiného než strach z neznámého. Toto tvrzení dosti ostře kontrastuje s volebními výsledky v posledních několika letech. Ve všech zemích, kterých se to týká, posilují „populistické“ strany (rozuměj: strany chystající se omezit imigraci) a ve Švédsku současní politici odložili chystané volby raději na nejzazší možnou mez.

Máme prostě vážný problém.

Teď vyslovím myšlenku, za kterou budu patrně ukamenován, ale někdo to udělat musí: Proud neřízené migrace z Afriky a Blízkého východu je nutno rázně zastavit.

Ano, to vám říká člověk, který už dvě noci pořádně nespal, protože se třese obavami, že plány na přijetí 152 iráckých křesťanů, kteří přišli o veškerý majetek a mnozí i o řadu příbuzných – plány, do kterých jsme již investovali spoustu času, financí a energie, ale i emocí (stačí se začíst se do příběhů těchto lidí), by mohly spadnout pod stůl. Ne, nejsem proti snahám pomoci chudým a bezbranným lidem. Vím, že žijí v zoufalých podmínkách. Současně jsem ale přesvědčen, že pokud se proud migrantů nezastaví, bude za pár desetiletí Evropa ve stavu, kdy už nebude schopna nikomu pomáhat. A pokud se to neudělá radikálně (tak, jak to udělala Austrálie), tak se to neudělá vůbec.

Nejde o to vykašlat se na ubohé Afričany. Jsem všemi deseti pro, aby se současně s navrhovaným a velice obtížně proveditelným zastavením proudu migrantů zahájila celoevropská debata o tom, jak by bylo možno chudým zemím pomoci. Nemluví ze mě zášť, lakota, sobectví nebo něco podobného. Pouze vyslovuji něco, co současní evropští politici nevysloví, protože k tomu nemají odvahu. Chápu, že jsou pod tlakem – zprava i zleva. Současná podoba demokracie, kdy jsou neustále nějaké volby a kdy neustále vycházejí nějaké žebříčky popularity a volebních preferencí, zbavuje řady politiků odvahy říci, co si doopravdy myslí nebo co s jistotou vědí, ale „nesmí se to vyslovit“. Pravdu nemají ani ti, kteří migranty považují za jakési podlidi, ani ti, kteří si myslí, že Evropa všechno vydrží. Domnívám se, že je načase, aby se začala formovat nějaká síla, která bude schopna čelit extrémismu z obou stran. Jinak bude opravdu zle.