Málokterý evropský národ má tragičtější dějiny, než Ukrajinci. Jejich historická smůla je bohužel neopouští ani dnes. EU vyjednávala po léta s Ukrajinou asociační dohodu, kterou ve čtvrtek, to jest zhruba týden před podpisem, ukrajinský prezident Janukovyč překvapivě zamítl. Historická šance navázat užší partnerství s EU byla na delší dobu promarněna. Tento pátek tudíž budeme ve Vilniusu na vrcholné schůzce EU k východnímu partnerství slavnostně iniciovat pouze dvě asociační smlouvy – s Moldavskem a Gruzií.

Ukrajinská vláda zdůvodnila své jednostranné zastavení dohody o přiblížení k Západu národní bezpečností, ale to je jen výmluva. Moskva Ukrajincům hrozila drastickým nárůstem ceny plynu a ropy. Rusko není pro Ukrajinu jen nejdůležitějším dodavatelem zemního plynu, což v minulosti již několikrát připomnělo zastavením dodávek, ale také klíčovým obchodním partnerem. Hrozba ekonomickými sankcemi ve formě zamezení přístupu ukrajinskému zboží na ruský trh viditelně zabraly. Návnadou pro současného vládce Ukrajiny byl pravděpodobně také příslib Kremlu, že mu pomůže k vítězství v příštích volbách.

Něco takového Brusel nabídnout samozřejmě nemůže. Na bruselské misce vah leží perspektiva posilování právního státu a hospodářské liberalizace prostřednictvím smlouvy o přidružení k EU. Tato nabídka (za kterou si EU nadále stojí) by prospěla hlavně Ukrajincům. Smlouva by znamenala pro občany Ukrajiny víc svobody a hospodářské prosperity. Hlavní obchodní bariéry mezi Ukrajinou a Západem mohly vzít za své. Kyjev mohl ukázat, že chce být předvídatelným a spolehlivým partnerem ve vyjednávání, což by posílilo důvěru zahraničních investorů. Nestalo se. Za rozhodnutí odmítnout užší spolupráci s EU nese plnou zodpovědnost Janukovyč a jeho vláda.

Velká většina Ukrajinců si dle průzkumů přeje zapojení své země do evropské integrace. V Kyjevě začaly masivní protesty proti rozhodnutí vlády podvolit se ruskému nátlaku. Bohužel, vidina zachování moci a peněz je pro kyjevskou vládní garnituru lákavější, než politické a obchodní otevření země vyspělému Západu. Je zřejmé, že k modernizaci Ukrajiny tahle volba nepovede. Prezident Janukovyč ale takhle daleko nemyslí. Soustředí se pouze na příští volby, které budou již v roce 2015. Brusel navíc požadoval před podpisem smlouvy po ukrajinské straně, aby pustila vězněnou Julii Tymošenkovou na léčení do Německa. Pro Janukovyče není představa, že jeho konkurentka Tymošenková po svém zotavení nastoupí jako jeho protikandidátka, vůbec lákavá. Janukovyč chce za každou cenu zůstat prezidentem a k tomu mu může Kreml dopomoci.

Jako optimista věřím, že budoucnost Ukrajiny spočívá v těsné spolupráci s EU, ale ta se prozatím odkládá. Současná ukrajinská vláda si zvolila silnější orientaci na Rusko. Vládce Kremlu se však očividně dosud nevymanil z mentality studené války, kdy byl svět rozdělen na dvě soupeřící centra, která se přetahovala o třetí svět ležící mezi nimi….

Konfrontace s Ruskem sice jistě není v zájmu EU, ale bude nutné si s Putinem vyjasnit situaci. Kancléřka Merkelová již avizovala, že bude požadovat co nejdříve rozhovor se šéfem Kremlu na toto téma. Momentálně není jasné, jak přimět Kreml k tomu, aby pochopil, že východní partnerství EU ani volný obchod nejsou namířeny proti Rusku. Příznačný je cynický komentář mluvčího Kremlu: jedná se o suverénní rozhodnutí Ukrajiny, které Rusku nepřísluší komentovat!

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora