Před několika dny referoval zde v NP Ota Ulč o pozoruhodném pacifismu španělského předsedy vlády Zapatera, jehož první ministr národní obrany by byl raději zabit, než aby zabíjel, a jeho další ministr prý věřil, že je je jeho úkolem demilitarisovat španělskou armádu a změnit právě odzbrojené síly na NGO (non government organization, nevládní organizaci) podobnou humanitární organisaci. Proto propustil z nejvyšších vojenských kruhů ty důstojniky, kteří se nechtěli vzdát hloupé víry, že hlavním účelem vojska je bránit španělskou suverenitu, tedy podle názoru Soerena Kerna v The Brussels Journalu. Přibližně ve stejnou dobu (3.9.2009) se objevila v holandském De Telegraafu tato krátká zpráva od jeho bruselského korespondenta:

Členské státy EU musí připouštět více uprchlíků ze zemí, kde se válčí nebo vládne vážná bída. Evropský komisař Jacques Barrot (Justice) podal návrh, podle kterého se musí příjem uchazečů o asyl lépe zorganisovat. Dosud určují členské státy EU samy, zda nějaké uprchlíky přijmou nebo kolik jich přijmou. Barrot konstatuje, že prý spolupráce umožní, že jejich příjem bude lacinější a cilevědomější. Chce, aby Brusel (rozuměj EU - J.T.) reguloval společný příjem uprchlíků z určitých neevropských zemí. Mimoto se musí více zemí podílet na příjmu těchto uprchlíků. Nyní je jenom deset z 27 zemí EU ochotno přijmout k uprchlíky k (trvalému -J.T.) usídlení.“

Takže tady máme věc, o které by podle případného budoucího Lisabonu rozhodovala přímo komise EU, jinak by se Barrotův návrh nedal realisovat, a k tomu dále Schengen s dokořán otevřenými vraty na nejcitlivějším místě v zemi, která by se postarala o pravidelný přísun do všech členských zemí. Nemělo by se těch 17 států včas ozvat? Jak říkám, rozjímejte.

6.září 2009.