Václav Klaus a irský podnikatel Declan Ganley spojí síly, aby zastavili Lisabonskou smlouvu. V Unii naštěstí nemohou dva populisté demontovat právní stav přijatý členskými státy. Unie a jejího evropského práva nebude méně. To, proti čemu bojují, Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování EU, jsou již z podstatné části jako primární právo platné. I s podpisem Václava Klause. Ponechají pouze Unii na půl cesty, ve stavu práva nepřehledného a neutříděného.

Touhou po zkratkovitém řešení se oba přátelé Spojených států, kteří aktivně podporují americkou armádu, zpronevěří tomu, co Američané potřebují: upevnění Evropy jako silného bezpečnostního partnera. Znemožní totiž vznik nové dimenze Evropy: funkční bezpečnostní a obrannou politiku. Jsme zvyklí na Klausovu neviditelnu ruku trhu. Umožní nám lepší ochranu evropských hranic? Společnou azylovou a migrační politiku? Výstavbu evropské bezpečnosti? Zlepší neviditelná ruka trhu plnohodnotné fungování Europolu, sbližování evropských právních systémů trestního i občanského práva?

Declan Ganley, irský podnikatel, který rychle zbohatl na výprodeji ruského hliníku, privatizaci baltských a ruských lesů a prodeji bulharského Telcomu, je významným dodavatelem komunikačních systémů pro americkou obranu. Je pořadatelem uzavřených fór, kde se scházejí evropští a američtí generálové, policisté, politici. Byla jsem asi prvním Čechem, který na těchto bezpečnostních fórech začal s Ganleym spolupracovat. Byla jsem také vyzvána k účastni na projektu Libertas, nové Evopy. Víc jak rok jsem strávila vysvětlováním, že irským ne nepřestanou platit stávající smlouvy, že představa, že Declan na svém zámku v Tuamu sepíše skutečnou evropskou ústavu, je nerealistická a naivní. Ganley pochopil, že stavět Evropu je zdlouhavé, náročné a nepopulární. Namísto konstruktivního projektu, který by z Evropy vytvořil partnera USA, nyní Evropu zastavil. Bezpečnostní a obranná politika, vznik evropského vojenského velení, naplnění cílů bojových uskupení, společný evropský obranný trh jsou v nedohlednu.

Ne, ne a ne. Ne národní knihovně, ne pořádné daňové reformě, ne euru, ne Lisabonu. Když někdo pořád opakuje ne, aniž vůbec ví, jak ano, když nemá náhradní konstruktivní řešení, jiný nápad, připomíná malé dítě, které se v lepším případě vyhraňuje, v horším něco zapírá. Klaus se v druhém presidentském období už nepotřebuje vyhraňovat.. Svým ne asi něco zapírá. Možná nepřipravenost přijmout euro, nepřipravenost vystavit naši zemi vyšší vymahatelnosti práva, evropské transparentnosti a kontrole, sbližování evropského trestního práva. Že se irskému podnikateli hodí rychlá popularita, využije k ní zkratku a destrukci, je možná pochopitelné. Že se tak chová president evropského státu, který bez poskytnutí náhradního konstruktivního řešení, a to i v oblasti bezpečnosti, znovu a znovu usiluje o politickou zkratku, je smutné.

Jedna dobrá zpráva: odejde-li ODS z klubu proevropské pravice, nebudu muset stydlivě vysvětlovat: "Promiňte, já nejsem z ODS." Situace proevropské pravice se stane přehlednou, navíc s jasnou, konstruktivní nabídkou bezpečné Evropy.

upravená varianta otištěna v MfD 6.8.2008

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka, europoslankyně, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP