EVROPA: Nejoblíbenější mýty migrační krize
immigration foto: Neviditelný pes
Elity evropských zemí neví, jak zastavit nelegální migrační toky z Afriky a Asie. Elitami míním zejména politiky hlavního proudu, velkou část novinářů a mediálních pracovníků, státní úředníky, politizující neziskové organizace a menší, avšak vlivnou část zaměstnanců pracujících ve vysokém školství. Protože neznají způsob, jak migrační tok zastavit nebo alespoň významně omezit, produkují nefunkční návrhy řešení, tedy mýty, které mají za cíl uklidnit veřejnost a umožnit těmto elitám setrvat v elitní pozici. Ukažme si tedy nejznámější a „nejúčinnější“ mýty, které jsou nám předkládány.
Mýtus o zlepšení životní úrovně v zemi, odkud migranti pocházejí
Například Jiří Drahoš v IDnes (Otázky pro prezidenta) říká: „Díky ekonomické síle Evropy pak lze řešit problémy v místech jejich vzniku. Každá nová studna nebo závlahový systém pro pěstování potravin v subsaharské Africe snižují motivaci místních obyvatel k migraci.“
Úvaha je postavena na představě, že migranti do Evropy utíkají z důvodu rozdílné životní úrovně. Jestli se tento rozdíl sníží, motivace k migraci se oslabí. Úvaha vypadá logicky, ale ignoruje následující fakta.
Do Evropy neutíkají lidé třeba ze Zimbabwe nebo Středoafrické republiky, ačkoliv jejich životní úroveň je hrozivá, ale třeba ze zemí jako Egypt, Maroko, Tunisko, Etiopie, Pákistán, Bangladéš, Afghánistán a utíkají proto, že mají peníze na cestu. Respektive mají jich více než obyvatelé Zimbabwe nebo Středoafrické republiky. Ale tyto peníze na cestu má pouze část obyvatelstva zdrojových zemí. Jakmile se v těchto a ostatních zdrojových zemích zlepší ekonomická situace, získají jejich obyvatelé peníze na cestu a migrační tok zesílí.
Dále je vhodné připomenout, že v Africe přibývá 30-50 miliónů obyvatel ročně. Předpokládá se, že kolem roku 2050 může mít Afrika až 4 miliardy obyvatel. Jaká by musela být „ekonomická síla“ Evropy, aby zvedla životní úroveň této masy lidí? Ostatně víte o nějakých významných iniciativách, které dělají evropské země pro zvýšení životní úrovně ve zdrojových zemích migrace? Ano, jsou to pouze slova, která předstírají, že existuje plán, řešení, a že tedy nemusíme propadat panice.
Mýtus o navracení nelegálních imigrantů
Politici slibují, že nelegální migranty budeme neúprosně vracet do zemí původu. Občas slyšíme tvrdá prohlášení: „Nelegální uprchlíky budeme nekompromisně vracet!“ Pákistánská vláda ale říká: „Nebudeme přijímat zpět naše bývalé občany, protože se mezitím v Evropě radikalizovali.“ Ovšem pákistánští politici (jako i ostatní politici arabského a muslimského světa) vědí, že si v Evropě vytvářejí nátlakové a lobbistické skupiny, které v budoucnu mohou využít. Ostatně finanční požadavky jsou kladeny již dnes.
A proč by nějaká země měla přijmout někoho bez dokladů jenom proto, že orgány jiné země tvrdí, že tento člověk byl či je její občan? V minulých dvou letech pouze do Německa přišlo 1,2 miliónu imigrantů, navráceno ročně pak cca 75 tisíc (25 tisíc dobrovolně), velká část se však týká imigrace z Balkánu. Odhaduje se, že letos může jen přes Středozemní moře připlout až 400 tisíc migrantů.
Bilance příchozích a odchozích není příznivá. Deportace jsou drahé a neúčinné. Imigranti se jim brání u evropských soudů pomocí právníků placených z našich daní či kdoví kým. Soudy jsou přetížené, procesy mohou trvat roky. Navíc, co když naroste počet legálních migrantů? Co když Blízký východ zachvátí válka mezi šíity a sunnity? Co když dojde k občanské válce v Egyptě, v Nigérii?
Mýtus o uprchlících, kteří odejdou zpět do vlasti, až tam skončí válka
Myslí se především Sýrie a Syřané, kterých je ale menšina. Především, kdy skončí válka v Sýrii? Bude vůbec Sýrie po válce existovat? V současnosti to vypadá, že na syrském území se formují zárodky nových států, tu patřících Kurdům, tu alávitům, tam sunnitům. Nebude žádný nástupnický stát, kam by se uprchlíci vrátili.
Kdy vypukne nová válka někde jinde? Nastupující klimatické změny a nárůst obyvatelstva v subsaharské Africe může války generovat permanentně. A co donutí uprchlíky z Evropy odejít? Jestliže nebudou chtít, platí o nich to samé, co popisuji v mýtu o navracení nelegálních imigrantů.
Mýtus o integraci
Mýtus, na který věří mnoho lidí. I když se ví, že integrace není v řadě zemí úspěšná, tvrdí se, že existuje nějaká jiná integrace, která úspěšná bude. Jde vlastně o nevyvratitelné tvrzení - jak máme vyvrátit něco, co neznáme? Připomíná mi to tvrzení, že socialismus u nás selhal, protože nebyl realizován správně. Teď právě krachuje ve Venezuele, ale nová správná forma, nápadně podobná těm předchozím, se jistě vynoří.
Co se vlastně myslí integrací imigrantů? Předpokládá se, že nově příchozí mají jiné představy o světě než my. Proto je převychováme. Integrace je převýchova. Kdyby představy a zvyky příchozích nebyly problematické, nebyla by převýchova nutná. Víra v převýchovu je typická pro totalitní režimy nebo vězeňská zařízení. Všimněte si, v našem školství se nehovoří o převýchově dětí, ale o rozvoji jejich přirozených vlastností. Proč by měl konkrétní imigrant na převýchovu přistoupit? Představte si třeba věřícího muslima, který říká: „Vaše společnost je skvělá, děkuji za přijetí, líbí se mi tu. Jediná věc tu chybí. Víra. Vznešené ideje proroka. Cudnost žen. Když přijmete islám, vaše společnost bude ještě lepší. Chci vám v tom pomoci.“ Jak ho přesvědčíte, že o jeho dar nestojíte?
Nemá téměř smysl opakovat fakta o dětech imigrantů x-té generace, kteří nenávidí Francii nebo Británii. Známe složitou situaci s „integrací“ slovenských Romů u nás. Jak se zvětšuje menšina Afričanů, muslimů v dané zemi, klesá možnost integrace, imigranti žijící v no-go zónách a nemají žádný důvod se integrovat, došlo by totiž k jejich „dezintegraci“ ve společnosti, v které reálně žijí. Integrace je čarovné slovo, které v nás má vyčarovat představu, že existuje řešení, protože existuje slovo jej popisující.
Mýtus „nás se to netýká“
Jde o specificky český mýtus. Týká se spíš vrstev obyvatelstva, které se politiku a také migrační problém nezajímají. Ovšem jak vidíme v poslední době, týká se to i nás. Bruselské a západoevropské elity ve snaze odpoutat pozornost od vlastní neschopnosti migrační krizi řešit, vytvářejí kauzu nesolidárních zemí středovýchodní Evropy. Země jako Maďarsko, Polsko nebo Česká republika jsou totiž nepříjemným příkladem, že imigraci je možné se bránit. Kdyby migranty přijímaly, mohly by elity v Německu, Francii, Itálii, Řecku, Švédsku atd. tvrdit: „Vidíte! I ti chudáci z východu jsou s imigranty solidární! Jsme v tom všichni spolu. Nedá se nic dělat.“
Jak se bude situace v západní a jižní Evropě zhoršovat, budou zoufalí politici z této části Evropy dělat zoufalé věci. Zcela jistě se pokusí o sjednocení azylových pravidel, klidně budou život imigrantů u nás platit ze svých rozpočtů. Pekelně se nás to týká. A přituhuje. Představte si situaci, že imigrant dostane platební kartu, která ale bude fungovat pouze na našem území. Bláznovství? Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Když zaplatíme za každého nepřijatého migranta sedm miliónů, proč by je nemohl dostat za život na našem území? Každopádně musíme klást odpor. Kvóty nechceme ne proto, že nefungují, ale proto, že je nechceme.
Jinak další logický krok zastánců kvót bude upravit systém tak, aby fungoval. Tj. navrhnou pro přesídlené migranty příslušné stimulační opatření, ostatně už o tom jednají. Pak argument o nefungujících kvótách pozbyde platnosti.
Poznámka o solidaritě
Solidarita je dobrovolnou aktivitou. Vychází ze srdce a přesvědčení. Dobrovolnost je hlavním znakem solidarity. Přikázaná, vnucená solidarita není solidaritou. Přikázaná solidarita umožňuje cokoliv. Jakoukoliv krádež například. Příkaz „buď solidární, nebo tě potrestám“ je možné přeložit jako „buď poslušný, nebo tě potrestám“. Solidaritu toho typu může požadovat lupič s pistolí v ruce.
Zastavme se u požadavku solidarity, kde se žádá, podělte se s námi o uprchlíky (či imigranty). Jde o podobný požadavek, jako kdyby přítel požadoval: „Mám chřipku, musíš se nakazit také.“ Co uděláte, když má přítel chřipku? Dáte mu například peníze na léky, zajdete na nákup. Bylo by na místě přátelům v zemích postižených imigrací říci, že jsme s nimi solidární, ale nakazit chřipkou se nechceme. A měli bychom se vzdát části dotací. Mohlo by se tvrdit, že jsme nesolidární? Jenže na takový krok nemáme politiky. Na dotacích je závislá vrstva jejich podporovatelů. Jsme zkorumpovaní dotacemi. Marocký král dokáže odmítnout úplatky, když je nucen přijímat občany své země zpět. My ne.
Dá se vůbec něco dělat?
Řešením by mohlo být: loď Frontexu chytí člun s imigranty a odtáhne jej zpět k pobřeží Libye. Člun s imigranty je gumový, jakmile osazenstvo člunu uvidí loď Frontexu, člun propíchnou a nechají se zachránit. Posádka lodi Frontexu člun opraví a odvleče zpět ke břehům Libye. To by mohlo fungovat, ale nemůže. Podle platných zákonů kapitán lodi musí „zachráněné“ migranty dopravit na pevninu, kde se projedná jejich žádost o azyl. Kdyby odtáhl člun s migranty zpět, byl by souzen a potrestán.
Navíc bychom mohli sledovat na videích různých neziskových organizací, jak hrubě bylo s uprchlíky nakládáno. A následně bychom byli kritizováni třeba Saudskou Arábií. Takže řešení, odtáhnou čluny zpět ke břehům Libye, je vlastně také mýtus. Alespoň v dohledné době.