Je to už hodně dávno, v éře reálného socialismu, kdy jsme se na Švédsko dívali se závistí jako na zemi téměř ideální a bez vad. Od té doby se toho opravdu událo hodně.

Skandinávské státy, zejména Švédsko, byly svého času jakýmsi vzorem sociálně ideální společnosti. Švédové platili vysoké daně a výměnou za to si užívali vysokého standardu v případě nezaměstnanosti a dalších sociálních problémů. Tento systém se však koncem tisíciletí vyčerpal a i Švédsko prošlo pod pravicovými vládami úpravami sociální systému. Nicméně stále zůstalo pro mnohé rájem, což se promítlo i do současné migrační krize. Ve Švédsku požádalo o azyl k poměru počtu obyvatel nejvíce osob.

O tom, že je se skandinávskými státy něco v nepořádku, existuje z posledních let mnoho důkazů. V Norsku se provalily skandály s politikou „ochrany dítěte“, což jsme v Česku zaregistrovali i díky tomu, že se jednalo o případ dětí české státní příslušnice. Dále byla světová veřejnost doslova šokována případem masového vraha Anderse Breivika. Ten se dopustil mnoha desítek vražd, aby se „proslavil“. Soudní psychiatři se o něm nejprve vyjádřili jako o paranoidním psychopatovi, aby jeho další diagnóza zněla tak, že je to osobnost s narcisistickými rysy a že v době vražd nebyl nepříčetný. Poté byl odsouzen na 21 let do vězení, což je maximum, které lze podle zákona v Norsku uložit. Breivik posléze žaloval stát za „nelidské zacházení“ v jeho doslova a do písmene fešáckém kriminále. A soud mu částečně vyhověl! Mimo jiné v rozsudku zazněla věta, že i soudně potrestaný člověk má práva. Breivik, tento bezpochyby nebezpečný vraždící psychopat, tak mohl se svým advokátem slavit triumf. Jeho portrét se samolibým úsměvem a zdviženou pravicí obletěl celý svět. V této souvislosti mě napadá jenom jedno. V soudní praxi se často přihlíží k tak zvanému projevu účinné lítosti pachatele nad svým činem a může to být „polehčující okolností“ při vynášení verdiktu. Na norském případu je zajímavé to, že Breivik nikdy žádnou lítost neprojevil a pozůstalí po jeho obětech jsou dále konfrontováni s jeho neobyčejnou arogancí. A samotné náklady na soudní řízení také nejsou zanedbatelné. Sečteno a podtrženo - je skutečně správné masového teroristu „potrestat“ tím, že je mu dovoleno vše, co má ve vězení? Nemůže být Breivikův fešácký kriminál inspirací pro další podobné psychopaty, aby se i oni „řádně vypořádali“ se společností, v níž vyrostli?

Další kauzou, která má co do činění se stavem demokracie v další skandinávské zemi, již zmiňovaném Švédsku, je případ švédského poslance za zelené. Ten jako „opravdový muslim“ odmítl na veřejnosti podat ruku ženě a poté byl stranou donucen k odstoupení. O případu píše Adam Mikulášek. Zelení při komentování případu sdělili, že chtěli dát poslanci „šanci“ s nadějí, že se „změní“. Nezměnil.

A na konci této úvahy se zastavíme v Německu, které na závěr výkonu své prezidentské funkce navštíví Barack Obama. Ten v rozhovoru pro deník Bild označil Angelu Merkelovou za „strážkyni Evropy“. Obama kancléřku chválil zejména za způsob, jakým řešila migrační krizi, i za dohodu EU s Tureckem. Obamovo pochlebování německé kancléřce je možná myšleno i upřímně. Z úst člověka, nositele Nobelovy ceny míru, který za uplynulých osm let „vyzmizíkoval“ vliv USA na světové události a byl jimi doslova a do písmene vláčen „jako hadr na holi“, to zní obzvlášť pikantně.

Ignorace skutečností, tedy těch nepříjemných, je ale vždycky předzvěstí něčeho velmi nedobrého a zlého. Nejde už jen o ojedinělé excesy, ale začíná se to podobat systému, kdy se zlu a násilí ustupuje biblickým postojem „nastavení druhé tváře“. Má-li totiž mít sedmasedmdesátinásobný vrah „právo“ na důstojné zacházení ve vězení, je krádež v obchodním domě skutečně událostí, která nestojí za zmínku. A je tak možné ji v „určitých případech“ raději ani nevidět.