Návrh na zavedení výkupného za odmítání povinných migračních kvót zcela jistě nepostrádá logiku, a to logiku otrokářské společnosti.

Jak známo, otrokářská společnost znala možnost být propuštěn z otroctví, pokud otrok splnil nutné podmínky (například zachránil život císaři či odpracoval řadu let v určitém povolání), a mohl se pak stát svobodným občanem. Velmi málo je ale známo, že otrokářský systém přetrval v řadě zejména afrických států do současnosti:

V africkém státě Niger bylo otroctví postaveno mimo zákon teprve v roce 2004, některé humanitární organizace ale odhadují, že v otroctví stále žije až 8 % obyvatel Nigeru. Otroctví přetrvává i ve státech Mauritánie, Mali a Súdán. Všechny tyto státy se nacházejí na pomezí arabské a černé (subsaharské) Afriky. Otroci jsou příslušníci různých černošských etnik, kteří žijí v otroctví již po celé generace a přijali identitu svých pánů (např. poarabštění Haratínové černé pleti). Majiteli černých otroků jsou nomádské kmeny žijící na Sahaře a v oblasti Sahelu - Arabové (bílí Maurové v Mauritánii nebo kmeny Baggara v Súdánu), berberští Tuaregové a Fulbové.

Vzhledem k tomu, že část lidí z migrace pochází právě z oblastí severní Afriky, je návrh Evropské komise na zavedení „výplatného“ z povinnosti přijímat migranty na základě kvót docela stylový. Přitom existuje pravděpodobně i „logika výpočtu“ oné „částky za migranta“, tj. 7 milionů korun. Je to částka, za kterou se dá v téměř každé evropské zemi koupit dům, někde větší, jinde menší. Cena migranta je tak stanovena v hodnotě jednoho domu!

To jediné, co mě na celém humbuku kolem „výplatného“ překvapuje, je to, že vznikl na půdě vrcholných evropských struktur, které spíše inklinují k socialismu než k otrokářství. Proto idea „ocenění imigranta“ v tomto prostředí nepostrádá smysl pro černý humor. Nicméně, může to souviset i se snahou některých čelných vládních představitelů zemí západní Evropy omezit těm státům, které odmítají kvóty, přístup k dotačním zdrojům. Vyčíslení částky za migranta by tak mohlo být „využito“ pro výpočet „redukované výše dotací“ pro ten členský stát, který se nepodřídí. Mimochodem, pokud by Česko nechtělo přijmout již schválených 1500 migrantů, dělá to „bratru“ 10 miliard korun. To už je slušná sumička.

Za tento nestydatý „návrh“ by však v každé demokratické zemi měla padnout vláda. Protože však Evropská komise vládou v pravém slova smyslu není, možná to odnese nějaký subalterní úředníček, který to z vlastní horlivosti poněkud nezvládl. Nicméně tento další pokus vyděračství ze strany EK nezůstane bez odpovědi. Je to způsob, jak EU rozložit mnohem rychleji a efektivněji, než se ještě před pár měsíci zdálo.