Zůstat, nebo emigrovat?

Evropská unie o sobě ráda vytváří dojem fungujícího soustátí, ne-li dokonce vznikajících Spojených států evropských. A přitom není schopná plnit ani ty nejzákladnější funkce státu. Na prvním místě je to zajištění bezpečnosti obyvatel.

Obyčejný Evropan zneklidní, když se dozví, že Evropská komise chce zvýšit počet členů evropské pohraniční agentury Frontex ze současných 1200 na 10 000. To totiž znamená, že tři roky po začátku invaze migrantů do Evropy má její pohraniční stráž pořád ještě pouze 1200 úředníků. A když se člověk dozví, že EU bude potřebovat deset let na to, aby jejich počet zvýšila na (nedostatečných) deset tisíc, tak začne vážně přemýšlet o tom, jestli emigruje do Austrálie nebo raději do Jižní Ameriky.

Komisař pro rozpočet a lidské zdroje Oettinger mu navíc vysvětlí, že těch deset tisíc úředníků vůbec nemá migrační vlně zabránit, nýbrž pouze razítkovat (často) zfalšované dokumenty. Oettinger řekl: „Musíme vědět, kdo k nám přichází.“ Tenhle pohodový postoj těch, kteří o osudu Evropy rozhodují, se odráží i v názvu odpovídající položky rozpočtu EU: „hraniční management“. To zní skoro jako pojem z turistické branže. A o jistou formu turismu se také jedná.

Návrh rozpočtu Unie na roky 2021-2027 obsahuje pasáže, které případně ještě váhajícího Evropana definitivně přesvědčí o tom, že by měl zvednout kotvy. Tento rozpočet není totiž protimigrační, jak by si jistě přála většina obyvatel, nýbrž jasně promigrační.

Nechcete muslimy, tak plaťte

Již teď v Bruselu vyhrožují tím, že se vlády, které chtějí chránit své vlastní občany, a proto odmítají migranty, budou muset draze vykoupit. A připravovaný rozpočet EU se k přívalu nepřizpůsobivých a převážně na podpoře trvale žijících cizinců nestaví jako k úloze pro bezpečnostní složky, ale zadání pro účetního. Spočítej, kolik bude invaze lidí ohrožujících evropskou civilizaci stát a z jakých zdrojů se bude platit.

Evropská komise uvažuje asi takto: Po vystoupení Velké Británie z EU ubyde finančních prostředků a někde se musí ušetřit. Kde jinde než u vzpurných Středoevropanů. Zneklidněný občan zjistí při četbě návrhu rozpočtu EU, že Evropská komise se rozhodla trestat právě země, jejichž vlády odmítají nečinně přihlížet, jak kontinent ztrácí nejenom svou civilizační identitu, ale zároveň i svou ekonomickou výkonnost.

Peníze jenom pro poslušné

Dosud bylo poskytování podpůrných prostředků z rozpočtu EU podmíněno pouze tím, že podporované země splňovaly určité ekonomické parametry. Teď chce Evropská komise o přidělování finančních prostředků rozhodovat také podle toho, jestli jejich „příjemci budou dodržovat základní hodnoty, zejména právního státu“. Ale zatímco se ekonomická měřítka poměrně snadno vypočítají, tak u dodržování hodnot je objektivita jen obtížně dosažitelná.

Ale Brusel si poradí. Hádejte, jak se určuje, kdo porušuje základní hodnoty právního státu? Ano, neomylný kompas, který určí, co je demokratické, se nalézá v hlavách 28 členů Evropské komise. A ta právě navrhla, aby se finanční podpora z budoucího rozpočtu EU vyplácela podle toho, zda ona sama uzná demokratičnost země, která má peníze dostat.

Abyste tomu správně rozuměli. To, co je demokratické, ví 28 nevolených, nýbrž pouze jmenovaných úředníků. Evropské komisi tedy vůbec nevadí, že si přisvojuje právo posuzovat demokratičnost členských zemí a sama má jen velmi přibližnou demokratickou legitimizaci.

Takže si to shrňme. Občané Polska zvolí jasnou většinou, v Maďarsku dokonce dvoutřetinovou většinou svou vládu. Ale nevolený vrcholový orgán EU nesouhlasí a požaduje od obou vlád, aby dělaly jinou politiku než tu, se kterou vyhrály volby. A když ne, tak jim zastaví finanční podporu.

Maďarští a polští voliči se pak mohou oprávněně ptát, na co vlastně šli k volbám a jestli má cenu jít zase někdy volit. A jak se zdá, tak vládcům Evropy právě o to jde. Nepřemýšlejte o tom, jakou politiku byste si přáli. My přemýšlíme za vás a víme lépe, co potřebujete. Starší generace tento postoj dobře zná.