Poučení z levičáckého řádění v Hamburku a z antisemity Corbyna

Při vzpomínkách na hořící auta a rabování v Hamburku z minulého týdne je dobré se vrátit v čase o trochu zpět. A to k výsledkům britských voleb.

V nich totiž překvapivě uspěl do té doby podceňovaný ultralevičák Corbyn. Mimořádně odpudivá postava. Přiznaný antisemita a obdivovatel venezuelského diktátora Chavéze. Obdivovatel diktátora, který přivedl na práh hladomoru nejbohatší jihoamerický stát sedící na ropě, kde dnes policie najíždí do hladových demonstrantů obrněnými transportéry a oběti se počítají již na desítky.

Jak je možné, že tento politik tolik uspěl? A jaká si z toho vzít poučení?

1. Nebezpečí migrace a demografických změn

Pravice se již mnoho let dívá na migraci, zejména muslimskou, doslova jako králíček na kobru. Musí si však uvědomit, že buď ona sama migraci zarazí, nebo migrace zarazí ji. V uplynulých letech se jen muslimská komunita v Británii rozrostla o mnoho set tisíc voličů. Tato populace nejméně z 90 % volí labouristy. Levice si migrací dováží voliče. Je jasné, na které voliče míří odporné předvolební labouristické plakáty, na kterých je nakreslena šklebící se Theresa Mayová s náušnicí ve tvaru Davidovy hvězdy velikosti pivního tácku. Ono těch holohlavých nácků v Británii moc nebude. Ten plakát míří jinam a jeho autor to dobře ví.

2. Změna na universitách

Pravice také jen bezmocně zírá na to, co se děje na západních universitách. To, co považujeme za směšné výstřelky typu transgenderových záchodů, se stává normou. Pokračuje to však útoky na svobodu slova, na úctu k vlastní kultuře, k vlastním dějinám. Je to kruté, ale mnohé západní university produkují každoročně tisíce neomarxistů přesvědčených o své vyvolenosti a nenávidících zemi, která jim tolik dala. Není dobré mít v populaci desetitisíce vzdělaných lidí, byť v obskurním oboru, přesvědčených o svém vyvolení „zbořit starý špatný svět“, kteří navíc mohou po volbách ztratit „leda své dluhy“.

3. Změna kapitalismu

Pravici také čeká nejtěžší a nejkrutější přiznání. Musí uznat, že kapitalismus, jaký byl za Reagana a o jakém jsme snili a který bráníme, je pryč. Dnešní systém není kapitalismem férové soutěže, kde o úspěchu rozhoduje talent, píle, nápad nebo i štěstí. Dnešní přehršle regulací vytvořila jakýsi hybridní systém mezi kapitalismem a socialismem, kdy o úspěchu rozhoduje blízkost ke státu, k jeho přerozdělovacím a regulatorním funkcím (odborně se to nazývá dobývání renty a ovládnutí regulátora).

A morální hazard pod heslem „zisky jsou soukromé, ztráta je veřejná, krachovat mohou jen malí“ nese své hořké plody. Toto si musí pravice přiznat a navrhnout jasná řešení.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4