Tak byla velká sláva – po osmi letech se konečně do Bulharska vrátili sestřičky a palestinský lékař, které zcela neprávem libyjský režim odsoudil k trestu smrti za údajné infikování stovek dětí smrtelným virem HIV, aby zakryl středověké hygienické podmínky panující v libyjském zdravotnictví, které byly skutečnou příčinou všeho neštěstí. To vše za asistence komisařky EU pro vnější vztahy Ferrerové-Waldnerové a manželky francouzského prezidenta Sarkozyho.

Samozřejmě se asi jako všichni ostatní normální lidé raduji z toho, že se nespravedlivě trpící lidé dostali z rukou vůdce Libye, jehož narušená osobnost a nevypočitatelné chování se asi příznačně vtiskly do jeho obliby v komicky barevných uniformách, do tuctů slunečních brýlí a obarvených vlasů. Co si z toho ale asi odnese Kaddáfí a jemu podobní?

Odnese si z toho zřejmě takové poučení, že si může dovolit všechno – křivě obviňovat a na základě toho věznit nevinné. Na oplátku se mu totiž nedostalo bombardování jako za časů Reagana, ale mnoha milionů dolarů kompenzací, nemluvě o všemožných příslibech úplné normalizace vztahů s EU, zvláště pak těch obchodních, samozřejmě.

Jistou geopolitickou logiku má usmiřování Kaddáfího snad v očích nějakého stratéga americké vlády, která vede rozsáhlé operace na mnoha místech světa a je z tohoto úhlu pohledu pochopitelné, že Libye není právě to místo, kde by se za dané situace jevilo pro USA jako vhodné a výhodné hrozit silou. Nemluvě o podstatných zásobách ropy, po které prahnou nejen USA, ale i mnoho dalších zemí.

Kaddáfí a jemu podobní si odnesou poučení, že stačí nebýt vyloženým rájem teroristů a mít nějaké to nerostné bohatství a pak je možné prakticky všechno. Stačí uměle vygenerovat nějaký problém a pak z něj s pomocí vrcholných orgánů EU vyždímat co se dá. Takříkajíc z h—na uplést bič.

Za takových podmínek je EU (resp. Komise) schopna zapomenout na veškerá prohlášení o hodnotách, na kterých údajně stojí a které prosazuje. Ano, je možné, že za dané situace bylo takové řešení nejlepší z hlediska záchrany lidských životů nejlepší. Ale ono bylo nejlepší právě a jen za dané situace, kterou EU vytvořila.

Tou situací dnes je, že kdejaký bezvýznamný šašek může zametat s celou EU, protože dobře ví, že žádné tvrdé reakce se mu nedostane. Nehrozí mu žádná tvrdá odpověď. A to přes všechny ty tuny proklamací. EU je prostě na poli zahraniční politiky, která je efektivní právě a jen v tom případě, když za ní stojí reálná vojenská síla, dokonalý impotent. Tu reálnou vojenskou sílu EU ještě desetiletí mít nebude a ani by ji mít neměla, protože je tu síla už hotová a skvěle fungující – NATO. Snahy EU dublovat některé funkce, které skvěle plní NATO, jsou zbytečné, drahé a kontraproduktivní.

Poslední vývoj ve vztazích EU by si eurohujeři měli ve svých hlavách pevně zafixovat jako důkaz totální impotence EU na poli reálné zahraniční politiky. Bez USA a Velké Británie, které mají armády schopné opravdu účinné akce velkých rozměrů, se prostě nevyřeší žádný opravdu významný problém. Bez USA a VB zbývají tak leda síly na úrovni Francie, které jsou schopné udělat výsadek tak leda v Kongu.

Výsledky pak vidíme v Libyi, kam místo výprasku přišla pusinka na čelo. Tahle sranda se nám vrátí i s úroky, protože naše dobrá vůle a smířlivost budou vyloženy jako slabost a výzva k útoku. Možná někým jiným a někdy jindy, ale můžeme se spolehnout.

Prokop.blog.iDnes.cz