29.3.2024 | Svátek má Taťána


EVROPA: Naši dva svatí Václavové...

31.3.2011

... z nichž jeden je Boleslav

Člověk je determinován tím, jak se narodil, kým se narodil, do jaké rodiny a doby se narodil a KDE se narodil. V moderní době to neuznával pouze J. J. Rousseau, který „vymyslel“ Francouzskou revoluci a kvůli ní miliony mrtvých. A dneska genderistky, co tvrdí, že jsme si všichni rovni a máme asi osm druhů pohlaví a že je úplně jedno, které zrovna máme, páč jsme si všichni, tak ňák, soudruzi, stejní, že?!

My ostatní vidíme, že je to trochu jinak. Třeba my Češi - Moravané včetně – tak nějak chápeme, že třeba determinace prostorová a dějinná je věcí zásadní. Většina z nás by asi souhlasila s filosofií zvanou „Deterministický algoritmus“, která říká, že za stejných výchozích podmínek povede děj vždy k (relativně) stejnému výsledku.

Móc hezky to vystihl tuhle jeden karikaturista, když nakreslil, jak se na pláži na břehu moře pod palmami radostně usmívá Praotec Čech a z pod palem vykukují jeho družiníci. Když tu se seshora ozve Boží hlas: “Nic takovýho! Koukejte mazat na Říp.“

A tak jsme mazali. A jen jsme se tady usadili, tu máš čerte kropáč! Vedle nás Germáni. To, že tady byli dřív než my, nerozhoduje. A tak jsme si na uvítanou hned dali po hubě. V bitvě u Wogastisburgu. Někdy v letech 631 nebo 632. Na tom je typické třeba to, že dotyčné slovanské hradiště se už tehdy (ajaj, vlastenci) jmenovalo německy a že si vlastně dali od nosu „proto-Němci“ s „proto-Čechy“. Podrobnosti zde.

Do kušny jsme si dali dřív, než jsme se rozhodli, že budeme ti „praví Češi“ a „echt Germáni. Protože Čechy jsme se stali až po skoro třech stech letech. Moravani byli o něco dřív, že. Důležité je, že jsme vyhráli! (Což je ovšem poněkud odvážné tvrzení od příslušníka národa, v jehož žilách koluje dle výzkumů víc germánských genů než u mnoha Sasů, Bavorů a podunajských Rakušáků.).

Ale k žhavé současnosti. Tedy někdy do let 910 až 925. To jsme se právě osvobodili od Velkomoravské říše, co se právě rozpadla a hned jsme se začali kamarádit s Franckou říší. Tehdy representovanou Bavorskem a Saskem, tedy Germány a nikoli už Franky. Ofšem Velká říše franská byla taky v krizi a rozpadala se. Hergot, nepřipomíná vám to něco? Češi se kamarádili hlavně s Bavorskem v čele s Arnulfem. Situace v říši (to ještě nebyla EU) se změnila r. 911, kdy vymřel rod Karlovců. Východofranským králem byl zvolen r. 919 saský vévoda Jindřich I. Ptáčník. Brzy dosáhl uznání u dalších vévodů včetně Arnulfa Bavorského (921). Roku 928 sblížilo Arnulfa s Jindřichem příměří uzavřené s Maďary.

Koukněte se na dnešek a je to až trapně podobné. Už tehdá nastala otázka, jak se bude dále vyvíjet vztah českého knížectví k říši. Kníže Václav neměl moc v úmyslu přenést přátelské vztahy, které ho vázaly k Bavorsku, na Sasko. Čechy se začaly osamotňovat. To však nehodlali Jindřich s Arnulfem připustit. Roku 929 vtrhla saská a bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. (Dneska se to dělá tak, že vás nepozvou do Bruselu na jednání a nemluví s presidentem a zkoumají dotace.) Kníže Václav si nepřál, aby jeho země byla nájezdníky vypleněna a vydrancována, a raději se podrobil.

To byl ten hodný Václav. (Dneska taky jednoho máme, že.) My už jsme sice předtím platili poplatky Francké říši, tedy spíše Bavorsku. Ale najednou Sasové chtěli nějak moc. Potřebovali peníze, aby udrželi rozpadající se říši úplatkama pro ty, které nemohli z různých důvodů napadnout. Akorát že se tomu tehdy neříkalo „Pakt solidarity“. My jsme sice platili tributy Francké říši, konkrétně Bavorsku (tribut, latinsky tributum, je placení daně jiným panovníkům) . Ale fransko-saský požadavek platit víc a víc česká knížata naštval. (Klaus-Nečas?) A pak přišlo těch nešťastných 120 volů, co jsme měli ročně posílat do Německa. Ono se to vždycky na nějaké hovadině zasekne, co?! I když …. Jak pravili pánové W+V na forbíně Osvobozeného divadla: „…prý máme posílat ročně sto dvacet volů do Německa…No, proč né? Víte, jak by se to tady propucovalo?!?„ No, my je dneska posíláme do Bruselu a nějak se to neprojevuje. Škoda. … Ale zpět.

Svatý Václav byl muž ducha a i když se mu ti voli a daně nezdáli, nechtěl dopadnout jako Polabští Slované a začal se s Jindřichem Ptáčníkem opatrně kamarádit. To mělo své výhody. Češi byli uznáni za samostatné v rámci Říše, vzali je do NATO a slíbili vstup do EU …. éé, sakra, to byl až ten další případ,.. no ale bylo to v zásadě podobné.

Doba je moderní. Dnešní Boleslav (tedy ten druhý Václav K.), ve své době zvaný „Ukrutný“, by dneska nikoho nezapíchnul (ale kamarádi toho prvního svatého Václava H. mu stejně taky nepěkně nadávají, co?!). Ve spojení s různými „zemany“ a jinými divnými týpky poslal dnešní Boleslav (Václav K.) Svatého Václava dopryč. Jezdit po světě, hlásat Víru pravou a natáčet film.

Vraťme se do desátého století. Za Boleslavovy vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky a Boleslav I. je často označován za skutečného zakladatele české státnosti. Po převzetí moci odmítl Boleslav I. odvádět tribut do říše. Tak odvážný tedy dnešní Boleslav I. (Václav K.) není, ale dělá, co může.

Důsledkem byla čtrnáctiletá válka (936–950) s králem Otou I., nástupcem Jindřicha I. Ptáčníka, v které Boleslav dokázal porazit i proslavený merseburský pluk sebraný z nejhorších hrdlořezů a lupičů (dneska jsou svou nebezpečností a morálkou srovnatelní zaměstnanci mediálních agentur a úředníci z Brusele). V dnešní době se místo válečných tažení pracuje s penězi, dotacemi, „smraděnkami“ a tak podobně. Je to stejně účinné, někdy účinnější.

Také nyní Boleslav I. (Václav K.) pomalu ale jistě získává spojence.

Dumají-li neustále někteří novináři o tom, jak to s námi dopadne, a Respekt a některé komentátory z LN to přímo „bere“, ještě bych nabídl něco o Boleslavovi I. Ukrutném. Srovnejte to s dnešní Václavem K., přezdívaným nepřáteli Arogantní.

Boleslav Ukrutný nejprve odmítl platit a díky tomu válčil s fransko-německou říší čtrnáct let. No, to jeho nástupce Václav K. taky. Ale Boleslav I. nakonec platil - jenže míň! My dneska taky neplatíme, co Říši napadne. A když ano, tak až po vzájemné dohodě. Navíc prosadil Boleslav I., že sice neradi, velice neradi, ale přeci jen nemohli fransko-němečtí císaři neustále žvanit do českých věcí a posílat nám sem nějaké „vhodné vládce„ (Švejnar ?). Přátelé, aby ten článek nebyl moc dlouhý, pošlete prosím někdo do redakce Respektu a panu Palatovi osobně odkaz na toto heslo ve wikipedii.)

Tak to bylo dřív. O nic jiného nejde ani dneska. Konec konců, nakonec jsme spolu s německým císařem Otou, ruku v ruce vojska Němců, Franků a Čechů bojovali ve slavné bitvě na řece Lechu, kde zastavili postup divokých staromaďarských kmenů do západní Evropy. Dle kronik se bitvy účastnil české oddíly a zvláště jednotka o síle 1000 jezdců uváděná jako „legio Bohemorum“, z nichž většina v bitvě padla. (To jen pro ty pisálky, co stále vřeští, jací jsou Češi zbabělci a že nikdy nikde v žádní významné bitvě nebojovali. Ostatně dnes jsme v Iráku a Afghánistánu taky, že.)

Jo a ještě maličkost, když se mluví o tom, jak nutně potřebujeme euro. Za Boleslavovy vlády se začaly razit první české mince. Slavné a velice ceněné pražské denáry. Svou kvalitou a hodnotou se denáry rovnaly ostatním mincím tehdejší Evropy. A v podstatě mnohé i předčily. Takže přemýšlejte a porovnávejte fakta s propagandou: poměrně nedávno se platilo za 1 dolar 40 Kč, za euro 34 Kč a dneska je dolar za 17,43 a euro za 24,52. Ještě nějaký dotaz?!?

No a díky tomu, že jsme se tehdy nedali, vyjednávali, spolupracovali, ale nelezli do zadku a byli se ochotni i prát, jsme tady dodnes a naše koruna zase platí a má hodnotu. A oproti ostatním kolem jsme to tady, vedle velikého a tím i logicky rozpínavého souseda, přežili. Jako relativně svobodná součást bohatého světa a ne jen nějaký nezajímavý Freistaat Böhmen.

Za pár století bude v dějepise jistě uveden další svatý. Václav H. zvaný Zlatoústý a na Václava K. zvaného Arogantní si vzpomenou jen při hodinách dějepisu. Tak už to v životě chodí.

Takže na otázku, jak má Česko dál v EU postupovat, zda s vlajícími prapory a halasným nadšením za momentálním Německem a Evropskou unií – tedy „Fransko-německou říší“ -, bychom odpověď měli hledat u našich předků. Ti na správnou odpověď přišli. Díky tomu jsme tady. A komu se to nelíbí, nemusí tady bejt. Svět je veliký, že …