Jak je to možné, kroutil jsem nedávno nevěřícně (pomyslně) hlavou nad ranními Lidovkami a s potěšením deja vu zavzpomínal nad článkem státního tajemníka Wernera Hoyera Evropa se nesmí propadnout do minulosti (LN 2. 6.) na kruhovou obranu jiných kariéristů na sklonku jiného „tábora míru a socialismu“.

Nepochybuji, že na rozdíl od nich je usměvavý pan tajemník slušný člověk a jeho kariéra v rámci německé utopické státní doktríny (ever closer union) je morálně naprosto v pořádku. Jak je však možné, že jazyk a styl jeho obrany je naprosto totožný s jazykem těch dávných totalitních lumpů. O čem ta příbuznost svědčí? Proboha, kde vzal to (neúprosné) kolo dějin, kde vzal zpátečníky, kteří by je „chtěli otočit zpět, kteří si zahrávají s ohněm nacionalismu a ohrožují (naši) svobodu a blahobyt“? Vzpomínáte? Když se hroutil socialismus, také nám v bídě rozpadající se ústředně plánované ekonomiky neustále vyhrožovali, že si nenechají rozvracet režim a nepřipustí vykořisťování, nezaměstnanost a žebračenky, a poukazovali na (nezvratný) dějinný pokrok. Dnes, kdy už by mělo být jasné, že unijní politické plánování nefunguje, nám ujišťování, že jeho stavitelé chtějí prosperitu, je houby platné. Že pan tajemník „nepřipustí“, aby eurozónu rozvraceli spekulanti, je moc hezké, ale co když je celá stavba chybně postavená? A strašit návratem nepřátelských národních hranic a bídy, jako by Evropa nemohla být svobodná a otevřená bez Unie, to ponechme opravdu na magistře historie a života. Vždyť už jednou byla.

Um Gottes willen proč však chce tak věrohodně hájit svobodu, právní řád a demokracii (když ji máme) a proč tím podsouvá kritikům Unie (nazývá ji mylně Evropou), že snad chtějí pravý opak, když jim právě toto vše v Unii schází? Vždyť svoboda států se mění v omezenou autonomii, svoboda jedince je ohrožena diktátem politické korektnosti čili přestupkem špatného myšlení, presumpce neviny je zpochybňována antidiskriminačním zákonem, právní občanský řád se pokřivuje lidskoprávní ideologií, politika judikaturou a podobně. Problém bude zřejmě v tom, že stejně jako komunismus i budování integrovaného evropského státu má své kořeny v osvícenství. Jde sice v praxi o dva značně odlišné režimy, jeden virulentní, druhý benigní, ale oba jsou podobně ahistorické, univerzalistické, symetrické konstrukce. Obě rovnostářské, obě nedemokratické, obě sociálně inženýrské. A obě nefunkční.

Pan tajemník říká, že musíme (v Evropě) také zajistit blahobyt a dotáhnout do konce vnitřní trh a konkurenceschopnost, ale jediné řešení je opět to staré a zdiskreditované: více Evropy. Jenže tahle vícepráce integrace má příšerné náklady, dotace korupce zaměstnává nejlepší mozky a společné euro prohlubuje ekonomickou propast mezi národy, takže Unie sama vyvolává zavilé duchy nacionalismů. Milý pane tajemníku, promiňte rétorickou otázku, ale jak je možné, že něco podle vás tak pozitivního vyvolává dnes pomalu všeobecnou nenávist? Asi se to moc nepovedlo. Co takhle zašprajcované kolo dějin trochu pootočit? Je to možná smutné, ale pod kuratelou Německa Evropané žít také nechtějí.

LN, 10.6.2011

Autor je publicista