Také vás zamrazí, když slyšíte tato slova z úst našich politických „vůdců“ a společenských „elit“ v souvislosti s masovým vražděním Evropanů vyšinutými „jedinci“ za pokřiku „Allah akbar“?
Na co si máme zvykat? Jsou snad naše „elity“ stejně vyšinuté jako ti masoví vrazi s náklaďákem, sekerou, nožem nebo pistolí? Zvykat? Že nás svojí politikou a pokryteckým lidskoprávním moralizováním vedou jako stádo ovcí na porážku?
Celý problém krvavého řádění muslimů po Evropě, kdy se téměř obden musí vymýšlet nové projevy soustrasti pozůstalým zavražděných, se v rétorických zvratcích politických špiček EU zúžil na psychiatrickou klasifikaci útočících „Němců, Francouzů ... arabského vzhledu“, kteří sice vyznávali „mírumilovné náboženství, jehož jméno se nesmí vyslovit“, ale jinak byli podle sousedů tiší, nenápadní, v podstatě hodní lidé, celkem dobře integrovaní do naší společnosti.
Ještě se tak na okraj možná zmíní o tom, že vrahové byli či nebyli napojeni na Islámský stát, který jako jediný možno oficiálně presentovat jako nositele zla islámu a obyčejní muslimové jsou prý také jeho obětí. Ve společnosti to má asi vyvolat dojem, že multikulturní obohacení Evropy dále zdárně pokračuje, integrace se daří a milióny přicházejících muslimů nejsou problém, neboť potoky krve po evropských městech zastavíme dalším bombardováním někde v Africe.
A tak se páni ustrnou a přijdou poklečet a s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet, napadají mne slova mistra Karla Kryla, když poslouchám všechny ty žvásty v médiích, kondolenční řeči, „vize“ o boji s terorismem či kecy o tom, jak to musíme zastavit, ale hlavně tak nějak lidsky, s láskou, jak se neunáhlovat ... musíme si zvykat!
Nikde při těch smutečních projevech nad zkrvavenými mrtvolami neuslyšíte z těch pokřivených úst současné vládnoucí garnitury ani slůvko nějaké sebereflexe, ani slovíčko přiznání viny, ani zrnko pravdy o důvodech současného stavu. Neuslyšíte, že je to důsledek jejich politiky sociálního inženýrství a multikulturního socialismu, že v honbě za momentálním volebním výsledkem a tím pádem za vlastními koryty zavlekli euroatlantickou civilizaci až na pokraj totalitního chálífátu a jediné řešení této zrůdné skutečnosti je v jejich podání: „Musíme si zvykat!“
Jenže situace je ještě horší, než se může zdát z předcházejících řádků. My si musíme zvykat na spoustu dalších věcí, které nám neomarxistická vládnoucí svoloč naordinovala do našich životů. Nejen smrtonosný islám, pod hrozbou kriminalizace nekritizovatelný, stejně jako migrační invaze ekonomických parazitů. Jsou tu další věci, další sociální experimenty, další ekonomické novátorství, další nové společenské výdobytky socialistických úderníků.
Musíme si zvykat na to, že jsme „sociálním státem“ okrádáni o tři čtvrtiny našeho výdělku. Musíme si zvykat na oligarchy, kteří si z těchto peněz udělali vynikající byznys, který je navíc podporován zákonnou likvidací jejich konkurence, nezaháčkované v temných zákoutích poslaneckých doupat. Musíme si zvykat na politcké šíbry, kteří umí pustit chlup ze státního, aby pak zázračně zbohatli. Musíme si zvykat na zástupy svého ministra podporujících úředníků, jejichž boj za sociální spravedlnost je odměňován statisícovými odměnami, ale sociálně potřebný důchodce dostane na přilepšenou čtyřicet korun měsíčně.
Musíme si zvykat, že již v podstatě nejsme pány svých životů, neboť vše máme naregulováno, nalinkováno a naprogramováno tisícovkami zákonů, které pro nás vymýšlejí kožené marketingové partajní figury, jež se v životě nebyly nuceny živit produktivní prací a často je jejich jediným základním náhledem na život vystudovaná politická marxleninská ekonomie, VUML či - v našich podmínkách - praxe ze struktur StB nebo KSČ.
Na to všechno a ještě další spoustu společenských zvráceností si prý musíme zvykat. Neboť tak je to správné a politicky korektní. Ty „rasistické, xenofobní, primitivně antikomunistické a pravicově extrémistické“ hlasy, které již delší čas varují před katastrofickými konci sociálně-inženýrského experimentu, který se v demokratických volbách prosadil politickou korupcí méně přemýšlivého elektorátu s parazitickými sklony v téměř celé „západní“ společnosti, přece nebudeme poslouchat. Co nebudeme poslouchat - zakážeme je! Zavřeme do kriminálu každého ... kdo není s námi, je proti nám!
Musíme si zvykat! Na fašismus kolem nás, na neokomunismus kolem nás, na multikulturalismus kolem nás. Na všechny ty „ismy“, na kterých socani staví svoje vládnutí. Ty „ismy“, které nám berou naši svobodu. Na všechny ty „ismy“, jejichž konce vždy znamenají bídu a krev „obyčejných“ lidí, kterými se zaklínají. Musíme si zvykat a pak budeme tím stádem vedeným na porážku.
Nebo si můžeme konečně uvědomit svoji sílu. Vymazat z myšlení všechny ty populistické sliby o šťastné, prosperující budoucnosti, ke které se prodaníme, o multikulturně obohaceném ráji na Zemi, o penězích padajících z nebe či vládních úřadoven, o potřebě pozitivní diskriminace parazitického způsobu života, o nutnosti integrace zla do tradiční společnosti pod záminkou sluníčkového dobra. Všechny tyto pokrytecké fráze zapomenout a jejich apoštoly konečně poslat tam, kam patří, i s jejich přerozdělovanými odpadky z panských stolů a zbabělými, pokřivenými, nemocnými charaktery.
Musíme si ... věřit!
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz
Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora