Ohniska problémů je potřeba ohraničit a neumožnit jim prosáknout ven. Platí to v léčbě člověka, stejně jako v případě válečných nebo náboženských konfliktů. Platí to vždy, když chcete přežít. Nástrojem k přežití je razance léčby problémů, a to i za cenu ztrát. Přežít je totiž důležitější a platí to jak pro jedince, tak pro jejich společnost.

Každý řetěz je přesně tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Náboženské konflikty a konflikty skrze jiné vnímání víry přinesly v historii lidí ty nejkrvavější střety. Statistiku dá dohromady někdo jen stěží, ale domnívám se, že stály více životů než světové války i epidemie dohromady. A pokud ne, jistě si s nimi nezadají. V minulosti měli lidé paradoxně velkou výhodu v tom, že možnost přesunutí jednoho konfliktu jinam byla výrazně omezená. V souvislosti se svým vývojem jsme se nakonec dostali do stavu, kdy informace o jedné spuštěné rozbušce se šíří rychlostí blesku a spouští další v různých částech světa. Zároveň s tím však paradoxně zpřístupňujeme svá území napříč světem dobrovolně a ve své podstatě jsme rezignovali na ochranu svých hranic, o nichž dokonce řada multikulturalistických nadšenců tvrdí, že jsou přežitkem neslučujícím se s vizí otevřeného světa všem lidem.

Jenže ani zdaleka ne všichni lidé jsou hodni z této výsady čerpat - nesmí to být bezbřehým právem, ale zaslouženou odměnou. Aby před nimi politici, kteří to umožnili, ochránili společnost, vytvořili dokonalý svět Erica Arthura Blaira, známého pod pseudonymem George Orwell. Můžete být netrestaní, bezúhonní, bez úmyslů někomu škodit, můžete se rozkrájet v pomoci jiným, stejně jste vládami špehováni, sledováni, odposloucháváni, monitorováni a údaje o vás jsou shromažďovány a ukládány ve stovkách databází po celém světě. Výsledek? Je to marné, je to zbytečné, je to drahé, je to ponižující. Vlády přiznávají, že odvrátit novodobé hrozby nelze, ale investují stále větší prostředky ke špehování všech.

Součástí léčby zhoubného nádoru je jeho ohraničení a následná eliminace, včetně případných metastáz. Čím dříve, tím lépe. Během léčby dochází k vedlejším účinkům a jistým obětem organismu. V případě válečného konfliktu se počítá předem se ztrátami. Mají-li být v případě konfliktů, které vyplývají z multikulturalistického soužití, oběti na straně těch, kteří v dobré víře nabídli svůj prostor jiným, je to rozhodně špatně.

Není to tak dávno, co multikulturní společnost označila za chybu Angela Merkelová. Nyní tak učinil David Cameron, když na bezpečnostní konferenci v Mnichově řekl, že politika multikulturalismu zkrachovala. Politika přílišné tolerance vůči těm, kdo odmítají západní hodnoty, byla špatná. Zároveň se vyslovil pro „aktivnější a svalnatější liberalismus“, pro aktivnější obranu rovnosti práv, právního státu a posílení národní identity v Británii. „Je čas otočit stránku od politiky minulosti, která neuspěla.“ Musím konstatovat, že právě lidé jako je Merkelová, ale i Cameron, jsou spolustrůjci současných multikulturalistických problémů. Jejich otočení nepovažuji za nic jiného, než za přirozený důsledek jejich předchozího chování, pokud si nechtějí odklonit většinu občanů. Neříkají nic jiného, než to, co říkali dlouhé roky před nimi lidé jako je Nigel Farage, Geert Wilders, Thilo Sarrazin a řada dalších, kteří za tytéž výroky, jaké pronesla Merkelová a nyní i Cameron, byli ještě nedávno v době evropské svobody a demokracie vyhazování z práce a dokonce i obžalováni a souzeni. Ale, jak se říká, čert to vezmi a Bůh zaplať za tu změnu uvažování, ať už jsou jejich pohnutky jakékoli.

Území, hranice, celistvost, ostraha, předvídavost, prevence, obrana, tvrdost, razance. Nejenže ani jedno z těch slov nepatří do kategorie vulgarit, ale zároveň stálo za každým vítězstvím v dobách lidské historie. Vítězství je jedna strana jedné mince. Tou druhou je prohra. A multikulturalismus? To je jen slepá cesta do pekel dlážděná původně možná dobrými úmysly. Můžete mít nejlepší armádu světa a bude vám to k ničemu, když otevřete brány trojským koním, u nichž navíc můžete zcela oprávněně očekávat, že jsou plné těch, kteří nesdílí vaše hodnoty. Z hlediska obrany v Evropě je přitom současný multikulturalismus pro její bezpečnost právě tím nejslabším článkem řetězu.

Mimochodem, když někdo z nás, kdo to cítíme tak, jak je shora popisováno, napsal před rokem do blogu podobná slova, jako řekla Mereklová nebo Cameron, byli jsme označováni za rasisty a xenofoby...

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora