19.8.2022 | Svátek má Ludvík


EVROPA: Módní islamofilie

17.1.2017

Mnohé z prvků islámského světa, které kdysi přitahovaly Evropany, jsou ty tam. Přesto...

V současné Evropě mnozí nahlížejí islám prizmatem obav z terorismu a džihádismu nikoli neoprávněně. Kdysi však bylo v určitých evropských avantgardních kruzích stát se muslimem módou. Asi tak, jako v sedmdesátých letech v USA (v Kalifornii dodnes) zen-buddhistou.

Racionální jádro stereotypů

Arabsko-americký profesor Edward Said ve své tezi o tzv. orientalismu (1978) tvrdil, že Západ nahlíží arabsko-islámský svět pomocí stereotypů a s pocitem nadřazenosti. Nyní mi nejde o to, že stereotypy mají většinou racionální jádro a vyjadřují statistickou pravdu – stereotyp, že Číňané jsou pracovití, má pravdu v tom, že Číňané ve své většině pracovitější než některé národy jiné jsou, což ale neznamená, že neexistuje líný Číňan anebo pracovitý Nečíňan – ani o to, že civilizace, jež dospěla ke svobodné formě vlády, má oprávněný důvod cítit se nadřazena té, jež vyprodukovala jen despotismus, ale jde mi o to, že západní vzdělanci přistupovali ke studiu Orientu se skutečným zájmem; mnohem větším, než se kdy islámští vzdělanci zajímali o Shakespeara, Michelangela či Bacha.

A mnozí se do něj zamilovali. Když se něčemu dlouhodobě věnujete, hrozí vám, že se do toho zamilujete anebo se přinejmenším stanete toho apologetou. Proto je taky mimochodem vhodné, aby velvyslanci v dané zemi nepůsobili déle než tři čtyři roky, neboť po delší době se z nich stanou nikoli obhájci zájmů vlastní země v zemi své mise, nýbrž obhájci zájmů státu, v němž působí, u sebe doma na svém ministerstvu zahraničí.

Doba islámu ještě přijde

Takže u západních vzdělanců zabývajících se islámem jen málokdy hrozila islamofobie, ale až příliš často islamofilie. A nejen u vzdělanců. Pro část německé avantgardy za Výmarské republiky bylo módní koketovat s islámem; v tomto smyslu však mezi Evropany byli přeborníky Britové. Stačí jen uvést jména jako cestovatel a arabista Richard Burton, který v přestrojení navštívil Mekku a do angličtiny přeložil mimo jiné Příběhy tisíce a jedné noci i Kámasútru; nebo archeolog a voják T. E. Lawrence („z Arábie“), který za světové války před sto lety organizoval vzpouru arabských kmenů proti Turkům; nebo generál John Glubb, známý pod jménem Glubb paša, který byl dlouholetým velitelem jordánské armády; či arabista St John Philby, který k islámu dokonce konvertoval a pod jménem šejk Abdullah byl poradcem Ibn Sauda. Jeho syn Kim Philby rodinnou touhu po exotičnu dotáhl ještě dál a stal se komunistou, Stalinovým pohůnkem – a zrádcem své vlasti.

Čím vysvětlit islamo- a arabofilii mnoha Britů? Zlí jazykové tvrdili, že Angličané s Araby sdíleli lásku ke koním, misogynii a vyšší míru homosexuality, ale to je zřejmě jen stereotyp. Faktem však je, že na britském ministerstvu zahraničí silná arabofilní lobby existuje dodnes (a jejímu postavení napomohlo i to, že v čtyřicátých letech 20. století židovské teroristické organizace Stern a Irgun zavraždily mnoho Britů).

Ale pojďme dál. V osmdesátých letech francouzskou intelektuální scénu šokoval komunistický intelektuál Roger Garaudy, když konvertoval k islámu; vzápětí se stal popíračem holokaustu. Jako by se naplňovala prorocká slova britského katolického historika jménem Hilaire Belloc, který ve třicátýchletech 20. století – když polovina evropských intelektuálů očekávala budoucnost fašistickou a druhá komunistickou – psal: Nepodceňujte islám, jeho doba ještě přijde.

Podle Belloca islám není samostatné náboženství, nýbrž křesťanská hereze, která křesťanství „očistila“ od všeho tajemného a mysteriózního; tj. od svátostí a kněžství, a zbyly jen holá víra a etický systém. A to, dle Belloca, bude pro určité lidi přitažlivé vždy.

Dědictví kosmopolitních dob

Málokdo ví, že někteří polští důstojníci přešli do tureckých služeb a konvertovali k islámu. Osmanská říše byla totiž jediným evropským státem, který neuznal dělení Polska, a i když polský stát zanikl, na diplomatickém dvoru u Vysoké porty v Istanbulu bylo vždy místo pro velvyslance polského. Generál Józef Bem byl národní hrdina polský i maďarský zároveň, v letech 1830–31 bojoval za nezávislost polskou a v letech 1848–49 za maďarskou. Po porážce přešel k Turkům, konvertoval k islámu a pod jménem Murad paša vládl v Aleppu jako guvernér. V Budapešti je po něm nazváno náměstí, na němž u jeho sochy začala v roce 1956 maďarská antikomunistická revoluce.

Islamofilie je tudíž něčím, co pro některé Evropany bylo atraktivní vždy. Ale to bylo v dobách, kdy kosmopolitní metropole jako Istanbul, Káhira či Bejrút měly své kouzlo smyslnosti a islámské ženy vypadaly jako egyptská princezna Fawzia Fuad, známá kráska. O tom, zda může být stejně atraktivní i společnost, v níž ženy v burkách nebo nikábech vypadají jako černé plastikové pytle, jaksi pochybuji. Ale jak by řekl profesor Said, je to možná jen můj „orientalistický“ předsudek, tj. stereotyp.

LN, 13.1.2017

Autor je ředitel Občanského institutu



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!