16.1.2021 | Svátek má Ctirad


EVROPA: Mluví se o Gruzii

1.9.2008

Hovoří se o konfliktu na Kavkaze a názory se různí (viz liberální intelektuálové versus pan prezident). Autoři se – právem – dostávají až k jednotlivostem této „války“. To je dobře, jinak bychom se nedozvěděli, o co vlastně jde. Některé výroky stojí za zamyšlení. Mně nedalo a zamyslel jsem se nad odstavcem v článku Miloše Čermáka v Mladé frontě (25.6.2008), ve kterém se pohoršuje nad kvalitou médií, které nekvalifikovaně straní Gruzii proti Rusku. Odstavec, který mě zvláště zaujal je tento:

„Podpora Gruzie je pro západní politiky dlouhodobým strategickým cílem a pokračováním jen částečně úspěšné snahy exportovat demokracii do nestabilních oblastí. Málo pochopitelné je ovšem to, jak kýčovitý obraz zlého velkého Ruska a malé hodné Gruzie převzala média. A jak ochotně použila onu nepřípadnou metaforu s okupací Československa.“

Pokud vyškrtneme z věty tištěné kurzivou adjektivum „hodné“ (je otázka, který stát vůbec může být hodný), získáme – i když autor o to nepochybně nestál – stručné vyjádření současné situace. Rusko je velký stát a zlý, o tom nemůže být pochyb, ať už si říká Sovětský svaz nebo jinak, a Gruzie je proti němu mrňavá. Nechápu, co může být kýčovitého na tom, že lidé, když vidí zápolení malého státu s velmocí, jsou na straně toho malého. Zvláště dostanou-li se na veřejnost ošklivé fígle velmoci (rozdávání ruského pasu mimo Gruzii), mnozí fandí těm malým.

Ostatně, uvážíme-li celou věc s klidnou hlavou, zjistíme, že je přece nepravděpodobné, aby stát o velikosti Slovenska napadl východní velmoc a chtěl z ní pod jakoukoli záminkou (kupříkladu nezávislost) ukrajovat území. Opak je snadno představitelný a také, jak víme, se děje: Rusko poskytlo nezávislost dvěma gruzínským provinciím.

Není pravděpodobné, že by se „zlé, velké Rusko“ odhodlalo v nedlouhé době dostat chuť na nějaké evropské území. Nicméně mocenské poměry na mezinárodním poli se anexí Ruska dvou gruzínských provincií značně změnily, a to nejen „materiálně“. Rusové byli až dosud sklíčeni porážkou ve studené válce, a taková sklíčenost se nemůže neprojevit i v státní politice. Teď se situace diametrálně změnila, Rusko je opět ona stará agresivní velmoc, podepřená na rozdíl od minulosti nalezišti nafty a dalších surovin, které Evropa potřebuje. Co z toho může být?

Doufejme, že se Evropa začne bát. A hodně bát. Pouze to by urychlilo evropskou integraci. Jinak než jako celek odmítající politiku appeasementu se Evropa bránit nemůže. Pochopitelně ani to nestačí. Je k tomu ještě zapotřebí co nejužšího spojenectví se Spojenými státy. Pokud by Rusko stálo proti euroamerické civilizaci jako celku, nebylo by už bázně zapotřebí. Spíš odvahy – ale té už je zapotřebí teď.



Kila půjdou dolů, sebevědomí nahoru. Zapojte se do Novoroční výzvy
Kila půjdou dolů, sebevědomí nahoru. Zapojte se do Novoroční výzvy

Shodit vánoční kila je přetěžký úkol, ale jde to. Dokonce i doma a tak, aby vás to bavilo. Stačí se zapojit do padesátidenní novoroční výzvy od...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.