Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek rozbouřil vody pětikoaličního rybníku, když prohlásil, že ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, jak zní oficiální název, je třeba odložit o rok, aby bylo možné o její potřebnosti široce diskutovat. Za ČR tuto úmluvu podepsal ministr Sobotkovy vlády Jiří Dienstbier 2. května 2016.

Poprvé jsem si Istanbulskou úmluvu přečetl v roce 2018, a to pro účely přednášky o převýchově člověka, o níž se pokoušeli jak nacisté, tak komunisté, a která je dnes opět ve hře. A znovu pro potřeby této statě, která je de facto první vlaštovkou oné diskuse, k níž vyzval pan ministr Blažek.

Co se tedy dá říci o Istanbulské úmluvě?

Na první pohled je to velmi humánní a prospěšný dokument, který je však zaměřen k potlačení chování, jež generuje například islámské právo šaría. To vede k poněkud škodolibé myšlence, zda úmluva není v předstihu míněna pro dobu, až v Německu a ve Francii převládnou muslimové. Ale žerty stranou. Veškeré právní standardy, které úmluva předkládá, Česká republika dávno splňuje, veškerá práva žen a jejich rovnost zaručuje Ústava České republiky, zákonnou ochranu před násilím pak Trestní zákoník, což připouštějí nejen politici, kteří se za ratifikaci zasazují, ale i genderové neziskové organizace. Ty ale mluví o dezinformační kampani, takže uvádím citace úmluvy a za nimi svoje komentáře MEZI ŘÁDKY, aby každý čtenář mohl posoudit, zde dezinfomuji či nikoli.

Co se skrývá za tlakem na ratifikaci, lze odhalit až četbou mezi řádky. Z tohoto pohledu to začíná být zajímavé u článku 8 FINANČNÍ ZDROJE a článku 9 NEVLÁDNÍ ORGANIZACE A OBČANSKÁ SPOLEČNOST, protože jako vždy platí heslo „Sleduj peníze“.

Článek 8 zní: Strany (rozuměj signatáři úmluvy) vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.

Článek 9: Nevládní organizace a občanská společnost. Strany zajistí na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci.

MEZI ŘÁDKY: Z obou článků čouhá jako sláma z bot snaha umožnit nevládním organizacím napojit se na státní penězovod a zajistit dostatek míst pro absolventy genderových studií, dále snaha o vytvoření jakéhosi dohlížecího a kontrolního orgánu, který by byl paralelní ke státní správě, neboť následný článek 10 definuje koordinační panevropský orgán (zkratka GREVIO), jemuž budou státní orgány skládat účty, mezi jiným provádět průzkumy populace s cílem vyhodnotit prevalenci a trendy různých forem násilí, které spadají do působnosti této úmluvy. Takové statistiky však již dávno vedou státní orgány, takže Článek 10 má snad smysl u islámských režimů na Blízkém a Středním východě, ale v Česku by šlo o nadnárodní dozor, o vzkříšení Orwellova Velkého bratra.

Ještě zajímavější je však kapitola III PREVENCE.

Například článek 12 OBECNÉ ZÁVAZKY, odstavec 1:

Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.

MEZI ŘÁDKY: Znamená to snad, že tradiční velikonoční mrskut nebo oblívačka na Valašsku se stanou trestnými činy? A co to je „stereotypní pojímání rolí žen a mužů“? Spadá pod to i pojímání ženské a mužské role, jak je chápe křesťanství, které je pro cca čtvrtinu českých občanů náboženskou morální normou a vlastně kulturně sdíleným etalonem pro nás všechny? Jak si genderisté ono „vymýtání předsudků“ představují, dokládají dva příklady ze současnosti:

1. Kauza autorky Harryho Pottera Joanne Rowlingové, která je ve Velké Británii ostrakizována a dostává tisíce vyhrůžek smrti za to, že si dovolila říci, že pro člověka s menstruací existuje odjakživa název žena.

2. Kauza finské poslankyně Päivi Räsänenové, která se hájí před soudem za to, že jako věřící se ztotožňuje s morálním (nikoli trestním) postojem, jaký má k homosexualitě Bible.

Neméně zajímavý je odstavec 4:

Strany učiní vše nezbytné pro to, aby každý občan, obzvláště pak muži a chlapci se aktivně zapojili do prevence všech forem násilí, jež spadají do působnosti této úmluvy.

MEZI ŘÁDKY: Lze to chápat jinak, než že muži a chlapci budou chodit na speciální přednášky aktivistů (samozřejmě placených státem) o genderismu, jako naše generace musela navštěvovat školení marx-leninismu? Tehdy v tom ale s námi byly i holky, takže tímto paragrafem Istanbulská úmluva zpochybňuje rovnost pohlaví, zaručenou Ústavou.

Článek 14 VZDĚLÁNÍ stojí za to ocitovat celý:

1 Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.

2 Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích.

MEZI ŘÁDKY: Vzpomínám si, že na základní škole, ať už to byla čeština, matematika, biologie nebo zeměpis, musela skoro v každé hodině padnout zmínka o vůdci lidu Leninovi nebo o generalissimu Stalinovi. Totéž se odehrávalo ve sportovních klubech a třeba v kroužku filatelistů. Po ratifikaci Istanbulské úmluvy by to zřejmě byly místo Lenina a Stalina posvátné mantry genderismu, které by děti musely odříkávat ve všech hodinách, na sportovištích a v zájmových kroužcích. To je naprosto zřejmá indoktrinace jako v dobách před rokem 1989.

Finančních toků se pak, opět mezi řádky, týká Článek 15 – ŠKOLENÍ ODBORNÍKŮ, odstavec 1: Strany zajistí, že relevantním odborníkům, zabývajícím se oběťmi i pachateli veškerých násilných aktů ve smyslu této úmluvy se dostane náležitého a důkladného proškolení o tématech prevence, a odhalování tohoto druhu násilí, o rovnosti mezi ženami a muži, o potřebách a právech obětí a také o tom, jak zabránit druhotné viktimizaci.

A ještě Článek 17 ÚČAST SOUKROMÉHO SEKTORU A MÉDIÍ:

1 Strany se obrátí na soukromý sektor, sektor informačních a komunikačních technologií a na média, samozřejmě s náležitým respektem pro jejich svobodu slova a nezávislost, s výzvou k účasti na přípravě a realizaci strategií a stanovení vodítek a samoregulačních standardů k prevenci násilí vůči ženám a k posílení úcty k jejich důstojnosti.

MEZI ŘÁDKY: I tohle slibuje slušný byznys pro „spřátelené“ neziskovky.

A konečně Článek 22 SLUŽBY ODBORNÉ POMOCI:

1 Strany učiní nezbytná legislativní či jiná opatření, aby zařízení poskytující služby okamžité, krátkodobé i dlouhodobé odborné pomoci byla geograficky rozložena tak, aby byla přístupná veškerým obětem násilných činů, spadajících do působnosti této úmluvy.

2 Strany poskytnou nebo zařídí, aby nositelkami odborné pomoci ženám či jejich dětem – obětem násilí byly ženy.

MEZI ŘÁDKY: K odstavci 1 se ještě vrátím, nyní k odstavci 2. Prostě sexuologové mužského pohlaví budou mít smůlu, leda by prohlásili, že se cítí být ženami. A nevytahujte na mě případ doktora Cimického, tvrdit, že je typický, by bylo jako tvrdit, že všichni muži jsou predátoři. Ale i to si některé feministky myslí. Odstavec 2 je prostě sexistický, diskriminační vůči mužům, a jeho zahrnutí podporuje teorii, že Úmluva jako by byla primárně určena islámskému světu, kde není možné, aby se postižená žena svěřila někomu jinému než zase ženě, pokud vůbec.

V naznačené dikci se pak táhne celý text Úmluvy, takže se nedivme, že konzervativní křídlo ODS je proti ratifikaci a předseda Fiala dělá mrtvého brouka, aby se mu pětikoalice nerozpadla ihned poté, co začala vládnout.

V textu přednášky o snaze každé ideologie vytvořit nového člověka z roku 2018 jsem v závěru shrnul, že Istanbulská úmluva znamená průlom do práv rodičů na výchovu svých dětí. Tuto výchovu by měly napříště prověřovat blíže nespecifikované nevládní organizace, podobně jako se v 50. letech vlamovala do výchovy dětí KSČ.

Tři roky jsem si na Istanbulskou úmluvu nevzpomněl, ale díky ministru Blažkovi se opět stala tématem pro média a pro mě příležitostí, abych mohl eventuálně změnit své názory. Takže jsem pozorně sledoval debatu v pořadu „360 °“ na CNN Prima News a přečetl si článek Istanbulská rozbuška ohrožuje koalici v sobotních LN z 5. února 2022.

Co si od úmluvy slibují neziskové organizace, přiznala ředitelka Gender Studies Johana Jonáková: Stát nedává dostatek prostředků ani na prevenci, ani na pomoc obětem. Přitom příklady ze zahraničí, kde úmluvu ratifikovali, ukazují, že jim umožnila finančně posílit právě prevenci, školení pro policii, metodiky, jak pracovat s oběťmi a soustředit se na potírání násilí jak takového.“

Snad si dobře pamatuji, že ty byla tatáž paní, jež vystoupila na CNN Prima News, kde mezi jiným uvedla, že v Česku existují pouze tři střediska pro pomoc ženám, které se staly obětí sexuálního či domácího násilí, a že takové středisko by mělo být v každém okrese – pochopitelně podle odstavce 1 Článku 22 za peníze daňových poplatníků.

Takže mi nezbylo než setrvat u původního názoru, že Istanbulská úmluva nemá být pro neziskovky ničím jiným než takovým „Státní oslíku, otřep se“. Aby mi bylo dobře rozuměno, také bych uvítal, aby se ženě, postižené násilím, dostalo sociální a psychologické pomoci v každém okrese, ale soudím, že to je práce pravě pro neziskovky, ovšem za jejich peníze, za peníze sponzorů a za peníze nadací, jakou je třebas Paraple v případě paraplegiků.

Naprosto ale nemohu souhlasit s tím, aby genderoví aktivisté za státní peníze vymývali mozky dětem nejen ve školách, ale i na sportovištích a v kroužcích. Pokládám totiž oddělení biologického pohlaví od genderu, tedy VOLITELNÉHO sociálního sexuálního statutu, za scestné. Nevěřím, že je možno oddělit biologicky danou sexualitu od „souboru společensky vytvořených představ a předpokladů“ a s oběma zacházet jako s nezávislými entitami, aniž by to nezpůsobilo nenapravitelné škody. Své o tom ví kanadský psycholog Jordan Peterson, který právě za kritiku identity a za kritiku kanadského zákona na ochranu trans lidí před diskriminací na základě jejich genderové identity byl v uplynulých týdnech donucen se vzdát vyučování na Torontské univerzitě, kde učil od roku 1998. Je typickou ukázkou, k čemu by se Istanbulská úmluva využila i v Česku.

Také nechápu, jak mohl v článku v Lidovkách expert na vztah náboženství a práva napsat, že „máme stále poměrně slabé vnímání násilí jednoho partnera vůči druhému... máme tendenci ho omlouvat a přehlížet“.

Mně to připadá jako jalové zevšeobecnění, nehodné vysokoškolského pedagoga, neboť je nepochybně značný rozdíl v přístupu k násilí u těch mužů, kteří byli vychováni v onom tak opovrhovaném genderovém stereotypu, třeba v nábožensky založených rodinách, a mezi těmi muži, kteří se již zbavili genderových předsudků, jak nabádá Istanbulská úmluva – aby mohli bez morálních skrupulí konat právě ono násilí, které chce tatáž úmluva vymýtit.

Ačkoli nemám o Pirátech žádné iluze, přišlo mi jako pustý výsměch, když pirátský europoslanec Mikuláš Peksa pro onen článek v Lidovkách uvedl, že „... ministr Blažek pouze zbytečně prodlužuje stav, kdy v mezinárodních srovnáních působíme jako země buranů, kde je zvykem mlátit ženy.“

Milý pane poslanče, já radši budu buranem než pokrytcem jako Němci a Francouzi, kteří sice Istanbulskou úmluvu ratifikovali, ale vesele připouštějí ve svých zemích dětské sňatky a ženskou obřízku a vůbec zákon šaría, jenž je v příkrém rozporu s úmluvou. Kdybyste byl co k čemu, řekl byste svým německým kolegům, že v tom buranském Česku se nikdy nevzedmula taková vlna sexuálního násilí jako v Düsseldorfu, Kolínu nad Rýnem, Hamburku a Stuttgartu o novoročních oslavách 2016, a těm francouzským, že v naší zemi neexistují žádné no-go zóny, kam se neodváží ani policie a kde dochází každodenně k sexuálnímu násilí jako na běžícím pásu, takže ať si napřed zametou před vlastním prahem. Jenže to, aby se Pirát, který slouhovsky vzhlíží k EU, zastal své země, nelze předpokládat.

Jestli bude nakonec Istanbulská úmluva v Česku ratifikována, mohu doporučit rodičům, babičkám a dědečkům pouze jediné – aby dohlíželi nejen na to, s kým jejich děti a vnoučata na netu chatují, ale hlavně na to, co se jim ve škole pokoušejí vtloukat do hlavy, a ihned jim to z hlavy vymetali. U mě to v 50. letech fungovalo, díky rodinnému prostředí na mě komunistická propaganda nezabírala.

Nicméně mohu závěrem na základě právě těchto zkušeností shrnout, že Istanbulská úmluva patří k nástrojům, které se snaží zavést v EU genderismus jako jediný světonázor a vymazat z povědomí Evropanů všechny ostatní koncepce člověka. A to je její největší nebezpečí.

A ještě připomínka neziskovým organizacím, jako jsou již zmíněné Gender Studies. Pokud chcete dělat dobročinnost a genderovou osvětu, klidně si ji dělejte, ale za vlastní peníze nebo za sponzorské dary a sbírky, nikoli za peníze daňových poplatníků. Pak už by to totiž nebyla dobročinnost, ale dobročinností maskovaný byznys.

A úplně nakonec pro ilustraci citát mého oblíbeného myslitele:

„Vypadá to, jako by ti mladí lidé, kteří se musí těžce potýkat s vnějším životem, byli ušetřeni vnitřních problémů, zatímco u těch, jejichž přizpůsobení je z nějakých důvodů snadné, se vyvíjejí sexuální problémy, nebo konflikty související s pocitem méněcennosti.“
Carl Jung, zakladatel analytické psychologie