Anděla Merkelová konečně odhodila hidžáb a přijala rétoriku J.C. Junckera či M. Schulze, když v předtočeném projevu k nadcházejícímu summitu (kolikátý to už vlastně je?) vypustila Krakéna. Sumýš se má zabývat především otázkou kvót a Merkelová sděluje, že chce-li kdokoli dotace, musí projevit solidaritu a přebírat si předělené imigranty. Ti se stále nazývají uprchlíky, ačkoli těch je skutečně krutá menšina. U Afričanů žádní vlastně ani neprchají, prostě se rozhodli, že si to tady mezi těmi blbci Evropany užijí.
Merkelová dále tvrdí, že ochrana hranic existuje. Aha, tak to asi jsme v jiné Evropě, než je paní Anděla. Jakž takž (cum grano salis) funguje dohoda s Tureckem, což je obyčejný ekonomický deal, který financuje zadržování a utečenecké tábory, ale nijak neřeší situace kolem syrského konfliktu. V severní Africe, odkud se to sem hrne, však nefunguje vůbec a já nevím, o čem paní Merkelová mluví. O Frontexu (no, to se musím smát) mluví? Mluví o té placené cestovce, která se ani neumí pořádně vypořádat s těmi zločinci z ngo, které se na špinavém byznysu s obchodem s černým masem podílejí? Nebo mluví o nejprve rozbombardované Libyi, kde si Italové vyzkoušeli v rámci NATO své zbraně, aby nyní plakali, že není v Libyi s kým jednat o vytvoření koridoru, kde by Evropa mohla filtrovat masy imigrantů na tu drtivou většinu, co nemají nárok, a na těch pár, co budiž?
Kdyby se vynakládaly prostředky na řešení v zemích, odkud se to sem valí, ve spojení s pořádnou nekompromisní ochranou vnějších hranic Schengenského prostoru, pak by rovnice dotace = solidarita platila. Jenže tak tomu není. Především dotace jsou z valné části lízátkem a úplatkem pro členské země. Jistě plní zčásti (snad i většinově) sice svůj deklarovaný účel, ale zčásti zmizí v kapsách korupčních uskupení, jejichž členové sídlí od Brusele až po poslední větší město s rozhodujícími úřady v kterémkoli členském státu EU. Nezanedbatelná část je přece vynaložena na různé nesmyslné měkké projekty všelijakých inkluzí, exkluzí, vymycování a zavádění kdejaké hovadiny a pak je tam množství takových tvrdých, které by nikdy neměly být dotovány (hotely, business kongresová centra aj.). A co ta obludná administrace stojí, kolik peněz zmizí po cestě různými kanály. Hanba mluvit. Dotace jsou zlo, a to i tam, kde slouží obecně dobrému účelu, protože jednak pokřivují ceny a jednak zavádějí nerovnost v soutěži, protože přístup mají především vyvolení.
Jenže platí především, že solidarita se nedá vymáhat nátlakem a vyhrožováním. Nechápu, že mnozí nechápou, jak hrozné je, když například takový političtí podnikatelé, jakými jsou J.C. Junckem nebo F. Timermanns či poslední léta naprosto nezodpovědná A. Merkelová (která už dlouhé měsíce jen a jen handluje s kdekým jen kvůli tomu, aby byla ještě čtyři roky ve funkci a nikdo ji nemohl za nic popotahovat), sdělují nám, Polákům nebo Maďarům drze, že když nebudeme účastni handlu s imigranty (ten je pomalu v rozporu s Mezinárodní úmluvou o zákazu obchodu s lidmi), tak nám seberou dotace. Vždyť to odporuje všem principům mezinárodního práva veřejného obecně a i té hrozné Lisabonské smlouvě zvláště. Jak tohle někdo může nevidět, jak tohle může někdo v klidu strávit, pokud nemá hlavu jen na to, aby mu nepršelo do krku?
I když je zřejmé, že tato změna rétoriky Merkelové je především signál dovnitř Německa, jmenovitě ke členům SPD, kde panuje procentuálně největší zpitomělost ve věci Willkommenkultur, je jisté, že ta slova už nelze vzít zpět a bude „veselo“. Náš premiér v demisi by se rád tvářil jako ranař v tomto punktu, ale pamatujme na to, že jeho byznys (pardon byznys ve svěřenecké správě) je do značné míry jak zde, tak i v Německu na eurodotacích závislý. To je panečku konflikt zájmů! Proti tomu je Čapí hnízdo úplná hovadina. To ale Miroslav Kalousek nebo Jan Farský nikdy nepochopí, protože EU je holt EU. Je to náš nekritizovatelný a nedostižný vzor. Prostě EU na věčné časy a nikdy jinak, vzpomínáte? Přitom platí poznámka nového polského premiéra M. Morawieckého, že mají-li přijít o dotace, pak nechť, beztak jsou jen pro zlost. Bojovníci za naši křehkou demokracii nám budou krmit uši, že nás předává president do rukou Moskvy a že už v rukách Moskvy málem jsme. Jenže to je tak daleko od skutečnosti a pravdy, jako je od nás vzdálen Aldebarán. Ale že se tady navozuje stav, kdy už nejsme pány svého území, to nikoho z našich demokratů (z nichž řada si chystá kariéru v Bruseli, až už je zde nikdo nebude chtít zvolit) vážně nevytočí do běla?
Ostatně soudím, že EU v polisabonské podobě musí být zničena.