O rozsudku Soudního dvora Evropské unie ohledně kvót

Češi, Poláci a Maďaři se vzepřeli nucené solidaritě, jednomu ze svatých grálů bruselské nomenklatury. Odmítli multikulturalistickou svěrací kazajku a z Bruselu přišel trest, který potvrdil nadřazení aktivismu a pokřiveného pojetí lidských práv nad bezpečností občanů. Rozsudek Soudního dvora EU totiž tyto středoevropské země kárá za porušení unijního práva.

Není třeba popisovat podrobnosti o nucených kvótách na migranty, česká veřejnost je dostatečně obeznámena, chci se jen pozastavit nad klíčovou otázkou, zda obrana proti kvótám, tj. proti násilnému přerozdělení nelegálních migrantů na naše území, měla smysl či nikoliv.

Žádná ostuda, naopak silná reputace a zdravý rozum

Podle zapálených proimigračních aktivistů a multikulturalistických politiků utržila Česká republika odmítáním kvót velkou mezinárodní ostudu. Tento názor bohatě ventilovala a doposud ventiluje tato neomarxistická kulturní fronta v těch správných (rozuměj veřejnoprávních) médiích již celá léta.

Jde o lež jako věž. Vrátíme-li se do roku 2015, kdy v čele všech západoevropských vlád stáli fanatičtí multikulturalisté, známý byl především rakouský sociálně demokratický kancléř Faymann a jeho nenávistné výroky směrem k maďarskému premiérovi Orbánovi za stavbu plotu nebo tehdejší premiér Itálie, pro kterého jakákoliv obrana hranic byla něco naprosto nepřípustného. V myšlenkových pochodech těchto politiků se vyskytovalo jen jediné možné řešení migrační krize, a to solidarita a přerozdělování.

Na opačném pólu stály státy V4. Ke střetu mezi V4 a zbytkem EU dochází na zářijovém zasedání ministrů vnitra EU v roce 2015, kdy se zástupci Česká republiky spolu s Maďarskem a Polskem jako jediní postavili proti kvótám (nucenému přerozdělování). Byli demokraticky přehlasováni, ale pro tehdejší sluníčkářské politické reprezentace to bylo něco neslýchaného, že si středoevropské státy dovolily postavit proti jejich rozhodnutí.

EU pod vedením komise nepřestala od památného zasedání roku 2015 kvóty prosazovat. Ještě před odchodem bývalého předsedy komise Junckera podává komise EU pod jeho vedením na nás spolu s Polskem a Maďarskem žalobu k soudnímu dvoru EU (začátek ledna 2018). Slovensko se vyhnulo soudní žalobě tím, že naoko přijalo pár nelegálních migrantů.

A znovu ve veřejnoprávních médiích probíhá masáž veřejnosti o obří ostudě, kterou prý Česká republika utržila (zajímavé, že hodnocení probíhá od stále týchž politiků, aktivistů a ředitelů neziskovek).

A skutečný výsledek po pěti letech?

Pevný postoj ke kvótám ze strany vlád Maďarska, Polska a ČR vedl naopak k nárůstu reputace doma i v samotné EU. Reputace středoevropských států uvnitř EU narůstala v čase s tím, jak začaly vyplouvat na povrch nejrůznější lži a manipulace o „uprchlících“ jak špinavá pěna na vodě. Pokud by tyto tři státy ustoupily, byly by naopak k smíchu ostatním unijním státům, takže principiální odpor ke kvótám byl klíčový, na rozdíl od poklonkování ve stylu My si vezmeme padesátku migrantů a vy nás pak necháte žít. Občané moc dobře pochopili, že v případě odmítání kvót a s nimi spojené žaloby jde o boj za zachování našich středoevropských národů.

Tím, že naše republika spolu s Poláky a Maďary držela pevné a odmítavé stanovisko vůči kvótám, naopak svým odporem nastavila západoevropským politickým reprezentacím nemilosrdné zrcadlo chování směrem ke svým občanům. Od tohoto momentu musely západoevropské státy brát státy V4 vážně, už to nebyly země, pro které bylo vyhrazeno jen pohrdání a odbytiště levných výrobků.

Veřejné mínění se v řadě západoevropských zemí začalo obracet proti destruktivním krokům svých proimigračních vlád a ve volbách došlo často k jejich nahrazení pragmatickými a odpovědnými politiky, jako byl Sebastian Kurz v Rakousku nebo Matteo Salvini v Itálii, za zmínku stojí i dnešní pravicová vláda v Řecku. Někde namísto výměny politické reprezentace levicově liberální vlády otočily svůj proimigrační kurz směřování o 180° (Německo, Nizozemí, Norsko atd.).

EU samozřejmě celý soudní proces spustila proto, aby neztratila tvář. Jenže obávám se, že po dalších sociálně inženýrských experimentech, jako byly zmiňované migrační kvóty, bezuhlíková neutralita a nyní kulminující koronavirová krize, si už občané unie stačili udělat sami obrázek o smyslu samotné EU a její reputace zajímá občany asi jako počet ovcí na Novém Zélandě.

A není vůbec podstatné, zda nás spolu s Maďary a Poláky bude předsedkyně komise EU paní Ursula von der Leyen na základě tohoto rozsudku pokutovat. Pokud ano, obávám se, že by projekt celé EU mohli srolovat do ruličky a vyhodit do koše.

Autorova kniha nyní v prodeji.
Krátké video s ukázkami z knihy.