U příležitosti 80. výročí úmrtí T. G. Masaryka ovládla česká média záplava vzpomínkových pořadů a článků připomínajících a glorifikujících zakladatele naší moderní státnosti.

Je velmi pozoruhodné, že v zápalu vzývání Masarykovy modly se nějak zapomínáme skutečně vážně zamýšlet nad jeho odkazem ve vztahu k dnešku. Tím nemyslím prázdné opakování různých citátů z Masarykových početných děl a vzletných slov, kterých se jako vzdělaný a obratný intelektuál snadno dopouštěl, ale vážné zamyšlení nad smyslem a významem politických činů, které vykonal, protože těmi a nikoliv slovy se zapsal do historie. Myslíme-li upřímně zaklínání se Masarykovým dílem a chceme-li jej pochopit, udržet a předat dalším generacím, nemůže nás nechat klidnými skutečný vývoj v současné Evropě a tendence a tlaky, kterým je naše země vystavena.

Směřování dnešní EU je přece v zásadním rozporu s Masarykovým politickým dílem a odkazem. Masaryk neváhal rozbít staleté středoevropské soustátí a umožnil tak vznik českého národního státu. Dnešní Evropská unie usiluje o pravý opak – zánik národních států a umělé sjednocení kontinentu rozbitím dnešních národů. Pro Masaryka byla nepřijatelná představa Mitteleuropy s Německem jako hegemonem. Ta je dnes realitou. Plány na začlenění naší země do tzv. tvrdého jádra EU fakticky znamenají nastoupení cesty jejího začlenění do nové „říše“, ještě méně demokratické než staré Rakousko, a likvidaci české státnosti. Namísto masarykovské odvahy vzít správu věcí svých do vlastních rukou dnes naše politické elity koketují s předáním této moci nad námi znovu cizincům s naivním přesvědčením, že tentokrát se Němci či Francouzi o naše záležitosti budou starat lépe než my sami.

Skutečně, zůstane-li nám z Masaryka pouze pár frází o demokracii a humanitě, zapomeneme-li ze zbabělosti a krátkodeché politické vypočítavosti na odkaz jeho činů, zaprodáme-li náš stát, bylo celé tragické dvacáté století nešťastným omylem a Masaryk z pohledu budoucnosti smutnou mýlící se postavou. Nedopusťme to. 

Institut VK