Václav Klaus na protestním shromáždění proti odhalení obří sochy Karla Marxe prohlásil, že postavení sochy je výsměch obětem komunismu. Je to ale i příznak toho, že marxismus v EU není zdaleka mrtvý.

Jean-Claude Juncker – stále ještě předseda Evropské komise – se zúčastnil slavnostního odhalení sochy Karla Marxe v jeho rodišti, Trevíru. Použil přitom formulaci, že je nutné Marxe „chápat v souvislostech doby“. Podobná diskuse zazněla k této události na ČT24, kde bylo řečeno mimo jiné i toto: „Ani Jana Husa nelze vinit z husitství“, a proto ani Karel Marx není odpovědný a nenese vinu za miliony mrtvých při „budování komunismu“.

Demonstraci proti vztyčení pomníku uspořádala v Německu Alternativa pro Německo (AfD). Václav Klaus byl jedním z řečníků a upozornil i na to, že marxismus je stále v evropské politice „v kurzu“. V projevu Klaus kritizoval „Marxovy věrné stoupence“, kteří jsou podle něj přesvědčeni, že filosof „světu odevzdal skvělé myšlenky, ale že ty nebyly správně pochopeny, interpretovány a realizovány“. Podle českého exprezidenta Marx dobře věděl, že uskutečnění komunistického ideálu vyžaduje diktaturu proletariátu. Marx tak podle něj výrazně přispěl ke vzniku diktatur 20. století „s desítkami, ne-li stovkami miliónů obětí“.

K doplnění těchto Klausových slov lze dodat i první pokus realizovat Marxovy myšlenky v období takzvané Pařížské komuny v roce 1871. Již tam se ukázalo, že komunistickým myšlenkám se daří v době války (prusko-francouzské) a že důsledkem byly i v tomto případě desítky tisíc obětí na životech, nejen při vlastním povstání komunardů, ale zejména při potlačování komuny. Pařížská komuna vznikla ještě za života Karla Marxe, a nelze tedy tvrdit, že Marx o možných následcích svého učení do konce života „nic netušil“.

Naprosto skličující je však porovnání Marxe s Janem Husem, jak to provedl jistý „vědec“ v České televizi. I podle něj nelze Marxe vinit z pozdějších obětí komunismu, stejně jako Jana Husa nelze vinit z obětí husitů. Samozřejmě, je to přirovnání a každé přirovnání má svá úskalí. Srovnání Marxe s Husem však má obrovskou trhlinu – Jan Hus byl jak známo upálen jako kacíř a i katolická církev uznala se „zpožděním“ několika set let, že Hus kacíř nebyl. Projevem husitství byly sice různé excesy typu společenství adamitů a komunistická propaganda se také snažila v učebních osnovách pro základní školy vydávat husitství za sociální revoltu. Byla to ale revolta v rámci tehdejší církevní autority. Husovi šlo zejména o výklad víry a ohrožoval moc katolické církve. Byl i zrazen, neboť na koncil do Kostnice odjel se slibem, že bude moci své názory prezentovat a bude mu umožněn návrat. Místo toho byl zajat, souzen a upálen. S Marxem to skutečně nemá společného vůbec nic.

Co se politiky EU týče, v ní existují jasné důkazy o tom, že marxismus je nejen tolerován, ale vědomě či nevědomě používán v každodenní politické praxi. Pokud jsou navíc politici takzvaných „křesťansko-demokratických stran“ ochotni dělat stafáž při odhalování sochy Marxe v nadživotní velikosti a darované komunistickou Čínou, je ve srovnání s tímto aktem údajný Zemanův „příklon“ k Číně jen ubohým čajíčkem.