Bronzová socha bývalé britské premiérky Margarety Thatcherové má problém s místem vztyčení. Britská metropole Londýn sochu odmítla z důvodu „obav z vandalismu“, nakonec bude stát v jejím rodném městě.

Za zmínku stojí i „argumentace“ proti soše významné premiérky z osmdesátých let minulého století. Vytýkají jí boj se stávkujícími horníky (tehdy se premiérce podařilo vliv odborů na politiku omezit výrazně - téměř k nule) a „daň z hlavy“. Na protest proti rozhodnutí o umístění sochy v jejím rodném městě vlaje nyní před radnicí „duhová vlajka“ – symbol homosexuální menšiny. To by se v časech „železné lady“ nestalo. Ono by se toho v jejích časech nestalo zřejmě mnohem víc a zejména současný stav brexitu by nepřipustila zcela jistě. Nikdy by totiž nesouhlasila s „irskou pojistkou“, která má Británii udržet v celní unii s EU navždy a na věky věků.

Wikipedie o Thatcherové poskytuje tyto informace: 

Ve svém působení v čele britských vlád po dobu tří volebních období prosazovala konzervativní hodnoty a politiku rázných ekonomických a sociálních reforem, které měly posílit tržní hospodářství. Tato politika, která dostala název thatcherismus, byla založena na ekonomickém liberalismu a obsahovala prvky jako snižování daní, omezování vlivu odborů a regulaci imigrace. Pro svou nekompromisnost a rozhodnost získala Thatcherová přezdívku Železná lady. Prosazovala také samostatnou a silnou zahraniční politiku Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jejímž výrazem byly četné výjimky, které pro zemi získala v rámci Evropské unie, a také válka o Falklandy v roce 1982.

Právě porážka Argentiny, která vojensky obsadila Falklandy, byla dokladem odhodlání Thatcherové udržet Británii v postavení světové mocnosti. Od té doby ale uplynulo hodně vody a britská politika utrpěla mnohé šrámy. Právě jsme však svědky pokusu části konzervativní strany zlikvidovat trvalou závislost Velké Británie na EU. Theresa Mayová ale není Margareta Thatcherová a podle toho se situace s brexitem odvíjí.

Nakonec jen povzdechnutí nad stavem politiky v EU. Před několika měsíci došlo ke vztyčení sochy Karla Marxe v jeho německém rodišti. Všichni „korektní evropští politici“ se k tomu vyjadřovali a ronili krokodýlí slzy nad tím, že Marxovo učení „zneužili“ komunisté. Přitom Marx stál u vzniku Komunistického manifestu, který je považován za počátek politiky komunistických stran. Manifest Komunistické strany, jehož autory jsou Karl Marx a Friedrich Engels, byl sepsán na popud mezinárodní dělnické organizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktický program. Byl vydán ponejprve (roku 1848) v němčině, v kterémžto jazyce byl publikován v Německu, v Anglii a ve Spojených státech. Krátce před červnovými událostmi téhož roku byl přeložen do francouzštiny.

Není lepšího důkazu o stavu evropské politiky než osud dvou soch – Marxe a Thatcherové. A není vůbec divné, že Marxe v nadživotní velikosti nechala vyrobit čínská komunistická vláda na své náklady? Co na to „bezpečnost EU“ ve světle aféry Huawei?!